Zdravím z Addis, kam jsme v pondělí ráno přiletěli z Awassy. Je to hlavní město Etiopie a i zde máme kancelář. Je tu o fous chladněji než v Awasse, ale celkově, jak se u vás ochlazuje, tak zde se otepluje a už nenosím svetry po večerech. Komárů je pořád stejně a ráda bych na ně už rezignovala, kdyby to šlo. Nejde. Svině jedny malý nenápadný. Ať žije repelent (kterej mimochodem žere punčocháče) a fenistil gel!

Nicméně dnes ještě na skok zpět, protože ty hlavní události nebo zajímavosti se udály na jihu, takže v Awasse. Stihli jsme takovej jakože jeden výlet: vyšlápli jsme si na Tábor. Nekecám, tak se fakt jmenuje kopec, který není ani nejvyšší, ale spíš je důležitý z náboženského pohledu. Škrábali jsme se tam po stráni s výhledem na jezero, to bylo super. Šla s námi partička malých kluků, nevim, mohlo jim být kolem šesti let? A pořád něco v trávě lovili, házeli na TO mikinu a pak tam s tím operovali… Byl to velký lítací brouk, něco jako velkej čmelák. Když ho chytli, tak na něj přivázali modrý provázek a pak s ním běhali po kopci. Prostě místo balónku, brouček na šňůrce.

Na kopci Táboře bylo několik menších či větších skupinek, všichni měli bible v ruce a probíhalo kázání a modlení. Byla tam třeba i jedna paní s miminem na zádech a ta byla opravdu působivá, hodně hlasitá a výrazná. S náboženstvím je to zde vůbec zajímavé: jsou tu křesťané i muslimové, máte zde kostely a vedle mešity. Na Tábor je vždy lepší jít s někým z místních a určitě ne v noci, to jen kdybyste se tam chtěli vypravit.

A u dětí můžeme ještě chvíli zůstat. Kolegyně z Čech tu má s sebou děti, hned 3. Pár dní zpět u jednoho z nich našla takové bílé pupínky, vypadaly jako zanícené. Když se je ovšem snažila vyčistit, tak zjistila, že to jsou bílí červíci – živí. Jo, je to celkem hnusný. Jsou to „Mango flies“ (mango mouchy v překladu asi). Do těla se můžou dostat přes prádlo, které se suší venku v blízkosti nebo pod mangovníkem. Tyhle malý mršky se tam usalašej a pak šup pod kůži, kde jim je dobře, když dostatečně povyrostou, tak samy odpadnou a pak se z nich stává moucha. Vítejte v Etiopii a nevěšte prádlo pod mangovníkem a když už není zbytí, tak žehlete, to je taková prevence. Jo a prosím vás, nehledejte si to na youtube, nekoukejte na videa, nedělejte to! Jinak to prý nebezpečný není, nekladou do vás vajíčka nebo tak… To zase dělaj jiní červíci, ale jak říkám, nepátrejte po tom.

Ještě k těm zvířatům: momentálně mě tu děsně otravuje jedna kočka, ale ta by se zrovna hodila včera večer, když holky v kuchyni odklopily víko od hrnce s rýží a kde se vzala tu se vzala: myš. Živá. Utekla.

A nám se to zde krátí, takže já osobně si tu ještě užívám naposledy Injaru a především Asa Lebleb, což je Injara a na tom vařená ryba, trochu to pálí, ale spíše ne (když vyndáte všechny pálivý papriky) a je kolem takový lehký sosík. Tak to je moje nejvíc oblíbené jídlo zde, až si ze mě kolegové utahují – ti zase chtějí pro změnu jíst také něco jiného, tak hledáme kompromisy, až jsme se jednou dostali ke sladkým hranolkům… haha, bylo to omylem, dali nám cukr místo soli. My si chvíli mysleli, že máme hranolky ze sladkých brambor, které zde máme v jednom z projektů :)) Dnes večer jdeme na akci, kde se má údajně podávat české jídlo! Tak pokud to bude stát za to, dám vědět.

Injaře zdar a brzy v Čechách nazdar!