A měli pravdu! Klepu tu kosu od rána do večera. 20° na teploměru nic neznamená. Není 20 jako 20 a mě už taky není dvacet, abych to věděla, žejo?

Zdravíčko z Nepálu!

Jsem tu pracovně. Tentokrát žádné kopce a výšková nemoc, ale i tak to, myslím, bude stát za to. Ještě než jsem odjela, tak jsem si střihla zubaře, to jen aby to nebylo takové jednotvárné s tím balením a odlétáním. Mám štěstí, má paní zubařka je nejlepší na světě a klidně se o tom budu hádat. Vzala mě hned dopoledne – ten den, co jsem odlétala (a volala jí). Měla trochu strach mi do toho vrtnout, ale pak jsme do toho šly, že to asi bylo lepší. Prostě mi prasknul zub, hajzl malej. Teď tam mám něco provizorního léčivého a kdyby to náhodou vypadlo, tak opět – nejlepší zubařka na světě – mi dala něco jako modelínu, kterou si to mám případně zacpat. Instrukce jsem už vlastně zapomněla, ale vím, že to má být čistý a případně vyfénovat, aby to bylo i suchý :)) Takže takovou péči já mám a moc děkuji a tímto zdravím 🙂 (zatím to drží, paní doktorko)

Cesta to byla dlouhá, šest hodin letu, pět hodin čekačka, dalších pět hodin letu a než jsme přistáli, tak jsme kroužili nad Káthmándú, protože na letišti bylo plno. Třikrát otočka byla ještě zábava, pak už zapadlo slunce a začala to být nuda. Jinak mě strašili, že prej Káthmándú je jedno z nejnebezpečnějších letišť a prej jo, protože tu jsou všude kopce. Ale Lukla je horší! Mnohem horší, akorát tam se asi nepodívám.

Po přistání musíte pro víza. Jsou tu pokrokoví a od minule se změnilo to, že místo papíru a tužky vyplňujete žádost přes mašinu, která vám pak dá malej papírek, jakože potvrzení. Zaplatíte a jdete k úředníkovi, kde vznikla vtipná situace, protože jsme se nemohli shodnout, kdo má ten papírek. On tvrdil, že jsem mu ho nedala, já jsem zase věděla na 100%, že dala! Ale hádat se nechcete. Naštěstí byl milej (taky jsme v Nepálu, žejo) a hledal tak dlouho, až našel.

Tentokrát bydlím na hotelu, což je pro mě takové bludiště, než dojdete do pokoje, jdete nahoru a pak dolů a zase nahoru a do restaurace se jde jinudy a když chcete trefit ven, tak v případě jako jsem já, musíte nejdříve jít zpět do pokoje a pak se vydat na recepci. Haha.

Kancelář je skvělá – minutu od ubikace a myslím, že by mohla vyhrát první cenu v nejvíc zmrzlou kancelář v PINu, kam se hrabe HQ! I místní kolegové tu sedí v bundách. Takže ano, nějakých 20° venku mi je víte k čemu. Ještě že poslouchám babičku a mám s sebou košilky 🙂 Za kanceláří máme školu, to je boží! Opět slýchám pravidelné zvonění a nejlepší je, že každé ráno děti zpívají hymnu 🙂 Když mají přestávku, tak chodí po dvoře dokola a učitelé je napomínají, pokud se nechovají tak, jak mají… jak za našich školních let 🙂

A samozřejmě to nejlepší nakonec, takže jedna perlička: věděli jste, že vijagra působí (pozitivně) na výškovou nemoc? Prosím vás, stačí si vzít půlku!

No a předevčírem tu bylo zemětřesení, někdo říká 4,něco, někdo zase, že to bylo přes pět. Nevím. Já jen vím, že jsme se o tom v té době s kolegou bavili, ale rozhodně jsme nic necítili a dozvěděli jsme se to až druhý den ráno. Takže tak.