Tak se dokopu, že to konečně sepíšu a co se nestane! Píše pan domácí, že potřebuje kontakt na tu milou paní, co mi chodí zalévat kytky do bytu. Že prej sousedka pode mnou má mokrý stropy. No, hele, já chtěla už dlouho vymalovat – ale u sebe! Tak si říkám, že to musí být nějaký omyl, že určitě nemám totálně vytopený byt, ve kterém už chvíli nikdo nebyl…. Hmmm. Dokud nevím detaily, odmítám cokoliv!

Pojďme k Vánocům 🙂

Byly skvělý! Netradiční a přitom tak tradiční. V zemi, kde se momentálně nacházím, slaví Vánoce pár procent obyvatelstva, nicméně stromečky a vánoční výzdobu najdete hojně všude kolem ;je to prostě krásný, blyštivý, můžete se vokázat.

Naše Vánoce, řekla bych, začaly tím, že jsme jely s Katarínou do Ankawy (křesťanská část Erbilu), shánět stromeček a ozdoby. Strašně chtěla hezký stromek, že to prostě musí být! Má ho. Je umělý, ale fakt hezký a mě to stálo jen pár točených piv na oslavu dobrého kupu. Podruhé jsme do Ankawy jeli kvůli šňůrce. Šňůrce, na kterou věšíte ozdoby. Já vím, já vím. Snažila jsem se to vysvětlit rodičům a nešlo to vůbec dobře. „Proč prostě nejdete do domácích potřeb?“ „Proč nekoupíte niť? “ Proč …?“ Nemaj, myslete si, co chcete, ale my obešli ty velký obchoďáky, kde mají fakt všechno… až na stužky, šňůrky, provázky, nitě… Vy tu seženete celou sadu na šití, od nejmenší po největší jehlu, co si dovedete představit, ale nebude u toho jediná niť. Naše kreativita neznala mezí, napadlo nás, že odstřihneme šňůrky od tamponů… jenže ty tu jsou nedostatkový zboží! Až o pár dní později jsem doma našla šitíčko, ale pojďme dál… (ozdobičky, co tu prodávaj na ty stromečky už maj šňůrky integrované, ty jsme nekupovali).

Takže stromek máme. Cukroví! První várka se povedla a sežrala rychlostí blesku. Ne, že bychom tady tím někoho nějak ohromili, myslím, že jsem se na rychlosti podílela dost sama. Místním kolegům to chutná, ale oni mají baklavu… Pekli jsme druhou várku 🙂

Perníčky se fakt povedly! Lepší, než první várka, čím to je, těžko říct. Rohlíčky – druhá várka – no, dobře, ale tam víme, čím to bylo, že se povedla tak polovina. Ono totiž bylo 23. 12. a my skončili v práci a to byl poslední pracovní den, tak se šlo do baru – když můžete, tak jdete, žejo. Bylo to fajn, nějaký to pivo padlo a pak jsme ještě skončili u Lenky, která se už činila připravovala bramborový salát. Činila se ještě ve dvě v noci, kdy musela připravit těsto na rohlíčky Vol. 2. Ano, je skvělá! Takže jsme šli spát nějak pozdě.

24. 12. jsme nicméně nezahálely a s Lenkou se šly projít do parku a plavat. Park. Je velký, spousta cestiček a dokonce běžecká dráha. Než jsme došly k ní, tak jsme procházely takovou klidnější částí, kde nebyl nikdo. Až na jednoho pána ve žluté bundě, taková ta hořčičná, moderní teďkon, žejo? Si to budu pamatovat. Pán stál u stromu, jako když stojí pán u stromu, kterej má potřebu. Jenže tenhle byl takovej divně otočenej od stromu a víc naším směrem. Ale pořád vykonával potřebuje. Jen takovou tu jinou. No hele, nevyberete si, kam vaše oči padnou, žejo? Metaly jsme pryč, jak jen to šlo, i když bylo jasné, že pán v hořčičné bundě za námi určo neběží. No, doufám, že tahle barva vyjde brzy z módy.

Po procházce bazén, po bazénu už nevim, ale doma jsme nezaháleli. S celkem slušnou únavou jsme s Lenčičkou začaly péct rohlíčky, pekly se samy! Až moc. Takže první várka se trochu víc připálila, každá trouba peče jinak, nebyla to naše vina! A pak, s kocovinou se prej péct nemá. A nebo jo? Nevím, zabavilo nás to a pobavilo. Především, když Lenka vyndala plech a říká mi: hele, to není dobrý, oheň 😀 Pečící papír začal hořet, Lenka byla úplně vyklidněná a sfoukávala to jak svíčky na narozkovým dortu. Nevyhořely jsme, dopekly jsme, větší půlka rohlíčků byla skvělá! Taky jsme stihly péct vánočku, to se musí, žejo? Nejsou špejle? Hoď tam dřívka na špíz 🙂 Droždí jsme teda trochu povraždily, když jsme ho zalily vařícím mlékem, ale každej se učí, no ne? Vánočka vypadala skvostně! Jen byla tvrdá jak šutr, že se to nedalo jíst. Pár dní jsme jí dali šanci, pak šla do koše.

Obalila jsem nejvíc kusů řízků kuřecích za svou kuchařskou kariéru. Trojobal a takový ty nechutný koule na konci prstů. Pozor, to vše bylo na druhý den! Ale nepředbíhejme.

Štědrý večer nastal. Lenka odfrčela na párty, nechala mě s vánočkou, došla Katarína sme a začaly se dít věci. Respektive zelňačka. Protože na Slovensku se nejí rybí polévka, ale zelňačka. Ingredience až ze Slovenska! Klobásu tu těžko seženete, kysané zelí asi tak spíš ne. Mimochodem kapra tu prej koupíte, ale nějak jsme neměli odvahu. Takže k večeři se podávala taková nasládlá oplatka s česnekem (ne, děkuji) a medem, kterej tu prostě nebyl k nalezení, takže bez medu. Zelňačka, bramborový salát, který v sobě měl, hajzl jeden, jednu nedovařenou bramboru a ta to celá měla tendenci kazit a pak kuřecí řízky. Bylo to fenomenální! A! Dokonce jsem dostala dárek, ne že bych si sama žádnej nekoupila, ale došel ke mě dárek, kterej byl pro někoho jiného, jenže tomu jinému se nelíbil, ale ten jinej si řekl, že ke mě to bude pasovat a ha! Pasuje! Krásný. Dali jsme Love Actually, nějaký to pivko a nechápu, ale zase jsme šli spát ve dvě ráno.

25. 12. – park, bazén, únava, ale jako dobrý. Ještě jsme museli vydržet. Ten den se totiž konala Christmas dinner pro větší partu lidí – naše kolegy z různých koutů světa. V jednom z našich bytů jsme se sešli, přinesli jídlo a pití, židle a cokoliv vás napadne, že je třeba na večeři pro cca patnáct lidí. Bylo to super, měli jsme krevety, salát, zelňačku, řízky, kuře, rýži, prosecco, prosecco, prosecco, cheescake a pardon, že si nevzpomenu na všechno. Dobrý to bylo, výživný a zítra jdeme běhat!

Takže tak, určitě jsem zapomněla na to, jak jsme 24. 12. ještě stihli bar a točený pivo s hranolkami (kdy jsme to stihli?) a pár dalších detailů. Že jsme třeba pili tonik s borovičkou, protože to je lepší, než s ginem, nebo jsme gin prostě neměli. Takhle, seženete tu fakt všechno (krom šňůrek, provázků a nití), ale není to tak, že skočíte naproti k vietnamcům. Pro alkohol se jede takových 10 minut autem… a nebo si ho objednáte, pravda.

26. jsme se z toho všeho hezky vzpamatovali a 27. jsme šupajdili do práce. Je hezký chodit do kanclu, je fajn mít 4 pracovní dny a pak 3 volno, myslím, že by se to mělo zavést všude.

A pak byl Silvestr 🙂

Byl fajn, byli jsme doma, sledovali ohňostroje z osmého patra a připili si dvakrát – na náš nový rok, i na ten váš – o dvě hodiny později :))

Tak VŠE NEJLEPŠÍ DO 2021! Ať vám tam ty hospody otevřou a nám je nezavřou! 🙂

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

P.S.: pořád nevim, co se doma stalo a pořád doufám, že u mě doma NIC. třeba to tam proteklo jinou trubkou, žejo?