Nebudu vám lhát, vůbec nestíhám a když bych stíhala, tak jdu buď spát, nebo si otevřu čtečku – mít s sebou dobré knížky je k nezaplacení!

Do Etiopie a na místo určení, jsme s kolegyní cestovaly celých 22 hodin. Kus v letadle, pak asi 4,5 hodiny v autě – což je fajn, vidíte ten život kolem. Pokud vám tedy nepadá hlava a neotvírá se pusa, když usínáte. Takže únava po příjezdu byla značná.

Od první chvíle pracujete, není čas ztrácet čas. Kanceláře máme hezké, je to takové pro nás netypické: z jednotlivých kanceláří vycházíte přímo na dvorek, kde se vždy v 10:00 a v 15:00 servíruje čaj a káva. To je hezké, ne? Kávu zde pít nemohu, je to teda šíleně silné, říkají jí Buna a někde vám do ní dají kousek nějaké aromatické trávy, hmm. Čaj a kafe pořádně sladí, ale tím vás asi nepřekvapím.

Ptala jsem se kolegů, jaké jsou největší prohřešky cizinců, kteří sem přijedou. Tak a tím vás určo překvapím. Je to kouření. Zde se téměř nekouří. Nekecám, málokdy vidíte někde někoho kouřit a dokonce se pohoršují nad tím, když si někdo z kolegů cizinců chce zapálit na dvorku. Trochu obrat oproti Iráku, kde naopak kouří všichni a všude.

Všude je taky spousta opic. Mě opice vždy přišly takové sympatické. Zde si na ně utvářím poněkud jiný názor. Fakt mě štvou! Jsou dole, nahoře, vedle a jsou neskutečně drzé. Jedna to dotáhla k dokonalosti, když se mi dostala na pokoj, kde mi prohrabávala kufr zatímco já byla v koupelně. Šlohla mi čínskou polévku! Mrcha jedna!!! Ale můžu si říkat, že naštěstí jenom polívku, mohla si tam vzít cokoliv jiného, žejo. Tam, kde bydlíme nyní, protože už nejsme na hotelu, tak jsou zase všude kolem, běhají po střechách a nonstop bufetěj. Moc se nikoho nebojí a pořád se vrací. Jednou necháte otevřený dveře a už je máte doma. Jako co je na nich asi zajímavý, tak to, že jsou barevně dost nezajímavý, až na pány, protože ti mají svítivě modré kulky.

Další zviřátka zajímavý jsem ještě neviděla. Teda krom ptáků, těch je tu spousta a kolegyně mě zasvěcuje do ornitologie, ano, je to trochu sranda, protože já nepoznám rozdíl mezi holubem a hrdličkou. Nicméně tady jsou ptáci zajímavější, než u nás. Mnohem barevnější, často i větší a taky dělají větší kravál. Ne, že by tu neměli holuby a ty hrdličky právě. Tak toť vše o ptactvu. Ještě toho musím hodně nastudovat, kdybyste se mě třeba ptali, na co má ten Marabu lalok, nebo co to tam má.

A moji zlatí komáři, jojo, vybírám si to už od Ukrajiny a zde to není zdaleka lepší, ale co by člověk v Africe čekal, žejo. Toliko o zvířatech, já stále tajně čekám na žirfaru! (nedočkám se, vím to, ani toho lva, ani nic. Oni si zde ta zvířata prostě vybili, měli je, ale už maj velké nic. Ale překvapil mě kolega, který se divil, že u nás například lvy nemáme, ani opice… evidentně jsem ho překvapila zpátky).

Bydlíme kousek od velkého jezera, vypadá fakt krásně, můžete se jít projít kolem a právě pozorovat ty ptáky a různé týpky, co tam rybaří a různě se omývají a pak tam jsou rodinky s dětmi a všude nabízejí kávu. Tohle jezero – Awassa Lake – je zajímavé v tom, že byste se v něm neměli koupat, ne že by to všichni dodržovali, normálně se v něm místní myjí. Důvodem je nemoc zvaná bilharzia a doporučuji si to vyhledat – s obrázkem samozřejmě. Někde vedle taky stojí továrna, která šije pro velké značky údajně a kam vypouští ten sajrajt? Je to strašná škoda, ryby jsou na půl otrávený, bordel tam plave…

Víc zvesela, takže o jídle. Jí se tady INJERA a jí se rukama, teda rukou, tou pravou. Takže jdete do restiky, umyjete si postupně ruce v nějakém venkovním umyvadlu, pak vám dohromady přinesou velký tác a na něm leží něco, co vypadá jako palačinka, ale palačinka to není. Je to právě ta injera (inžara), je to kyselé a fakt divné. Na ni se vylijou obsahy mističek, to třeba může být ryba vařená (jojo, z toho jezera :)), nebo ryba nějak rozmixovaná, nebo něco jako svíčková omáčka a v tom kusy kuřete… A tenhle obsah si nabíráte tou měkkou plackou a různě se snažíte nezaprasit a všichni jíte z jednoho a když vám to nechátná – ta injera, tak máte fakt smolíka, protože ta se tu jí pořád a všude. Mě chutná, hurá! (dnes k obědu i večeři, ne že by se dalo sehnat něco jiného, haha)

Počasí – jestli si myslíte, že se tady pařím, tak máte pravdu asi tak hodinu denně. Ráno je příjemně, pak přijde pařák a hned potom bouřka a slejvák a s tím zima. Takže teď tu sedím v košili, svetru a šálu si dám kolem krku.

Zajímavost: mají tu jinej kalendář, jinej čas, ale naštěstí se řídí i tím naším, o tom případně příště zase. Fotky zkusím, ale neslibuji, moc rychle si tu na netu nefrčíme.

A taky mám pár slovíček a nějaký špeky, ale to zase příště 🙂