Naopak, makám jak fretka a nestíhám nic ostatního. Je to vtipné, ale zatím jsem tu neviděla jediný film, ani seriál, nepřečetla jedinou stránku – ano, čtečku i seriály mám tentokrát s sebou. Chodím běhat, stejně jako v Angole. Po večerech si sedneme s kolegy/spolubydlícími, stejně jako v Angole, ale stejně na knihu či film nezbývá čas.

Nenudím se. Režim se vám po čase nějak ustálí. Jsem tu dva týdny, takže ještě fous ustálení očekávám, plus se mi tu budou průběžně měnit kolegové a i já nejspíš změním lokalitu, tak je to aspoň v plánu.

Jinak je to ale jako normání pracovní dění: ráno vstávačka, snídaně, šminky (samozřejmě!) a pěšky do práce  (podpatky samozřejmě, občas). Jít pěšky je super, můžeme jezdit, řidiči jsou připraveni, ale chodíme těch cca 12 minut tam i zpět, jinak toho pohybu moc není, protože stejně jako v Angole se nemůžete prostě jen tak někam sami vydat. Jediná nepříjemnost při cestě do kanclu je přejít rušnou silnici, nemají tu přechody. Často ani chodníky.

V práci stůl a počítač, kafe a voda a kolem velmi milí kolegové. Pořád někdo chodí a nabízí něco dobrého k snědku. Často taky hledáme volnou místnost na skype cally. Bez Skype se tu neobejdete, hodně kolegů je někde mimo – ať v terénu či jiné kanceláři, nebo v Praze, na callech jste pořád.

Na obědy chodíme ven, nebo se objedná jídlo do baráku. Jo, to je zajímavé, platí se tu Iráckým dinárem, ale do obchodu můžete přijít s dolary a oni vám vrátí právě ty dináry. Kartou jsem tu platila snad jednou, jinak to moc možné není a když už jo, tak platíte poplatky (což je asi jasný).

Kouřit se chodí na střechu, kde je krásný výhled a cigára tu jsou (prej) fakt levný – no, zjišťuji pro vás informace jakéhokoliv druhu, pro vás to dělám, samozřejmě :))

A je tu jaro! Ve čtvrtek se tak nějak oteplilo a je to fajn. Těšte se, brzy k vám taky dorazí 🙂

V bytech bydlíme po různu, my jsme tu teď tři. A vaříme si občas. Hlavně Léňa, ta je teda fakt extra šikovná. Její kuře na cibuli a česneku s brambory, jooo, to bylo něco. Přišla jsem z bazénu a čekalo to na mě v troubě! Takovou péči, to chcete. Já taky vařila: pepřovou polévku. Ehmm, kuřecí měla být, ujela mi ruka a už to bylo. Nakonec jsme tomu říkaly, že to je polévka na neduhy. Pořád tu fičí klima – tou se i topí, ale prostě fučí, takže nastydlej tu je kde kdo a ten pepř vás tak hezky zahřeje… Tak to se mi ouplně nepovedlo, ale snědla se.

S tím kouřením mě napadá ještě – zde se kouří všude a pořád. Takže tady zjistíte, jak moc jsme si už zvykli v ČR na nekuřácké prostory, tady jíte a oni vám podkuřují pod nos a je to v pořádku. Taky se tu hojně kouří šíša. To je velká tradice, což vás asi nepřekvapí. Co by vás ale překvapit mohlo je to, že tu mají službu „home delivery“. Objednáte si šíšu a oni vám ji dovezou až domů.

A to se přesně stalo včera 🙂 V pátek tu je sice volný den (víkend pátek a sobota, zítra jdeme do práce), ale jelikož Praha pracuje a my máme dost restů, tak se často pracuje i tady. A berete to tak. Léňa nám k tomu zase uvařila, dali jsme si jednu zdravotní skleničku a zpříjemnili si to jak to šlo, vlastně to bylo moc fajn. A večer – zaslouženě – běh – bazén – pára a párty. Kolegové nás povolali do svého zlatobytí. Mají obývací pokoj, který je vybaven zlatým nábytkem, nekecám. Vyfotím, ukážu. Je to fakt bomba. Je to „stylový“ 😀 A vtipný a pohodlný :)) Popíjeli jsme víno, někdo gin a k tomu jsme měli vodnici, takhle my si tu žijem!

A dnes jsme jeli pročistit hlavu na celodenní výlet – kláštery, hory, pastviny, ovce, spousta jídla. Kurdové totiž, když si objednáte jídlo, tak vám k tomu nanosí velké množství dalších mističek: s humusem, naloženými okurkami, meruňkovým kompotem, salátem, různé druhy rýže… divné věci a vy nemáte jedinou šanci to sníst a to je dobře: vždy tu necháváte jídlo nedojezené, jinak to vypadá, že vám nedali dostatek.

A ještě zajímavost: občas se nám stane, že jdeme něco koupit a oni za to vůbec nechtějí peníze. Můj první nákup: nějaké sušenky, měla jsem jen velkou bankovku, neměl na zpět a tak mi je chtěl jen tak dát, že to je dobrý. Dnes holky kupovaly rajčata, dali jim je zadarmo. Pak jsme si objednali čaj: pije se tu hooodně sladký a v malinkatých skleněných nádobkách, jak na panáka to vypadá, moc hezký. Sedum nás bylo, chtěli jsme platit a oni úplně odmítali si vzít peníze. V restauraci si zase nevzali dýško, prostě vás tu hostí a to je něco, co moc neznáme 🙂

Tak jsem se zase rozepsala více, než jsem měla v plánu, skáču z jednoho na druhé, ale snad se v tom vyznáte a něco zajímavého se dočtete. Fotky – pár zde, více na FB.