Když chyběj pohory

Tak je to blbý! Kór když jedete na výlet do hor a tam je sníh. Mé běžecké boty odvedly dobrou práci směrem nahoru. Dolů, když to začalo víc tát, tak už to neustály. Moc příjemné to nebylo, ale popořádku.

Včera jsem to vůbec nestihla dopsat, důvod byl zřejmý. Včera nám skončil pracovní týden a holky z vedlejšího vchodu přišly na návštěvu, scházíme se takto často a je to fajn. Objevily jsme tu skvělé libanonské víno, ale jako to chceš. K tomu humus, sýr, bagetu a oříšky. Ty jsme ovšem musely po chvíli odnést z obýváku pryč, protože jedna naše kolegyně na ně má tak silnou alergii, že je nesnese v jednom pokoji. Ptala jsem se jí, jak to dělá s jídlem, že ořechy jsou fakt často všude a ona, že to pozná po čuchu 🙂

Co se jídla týče, tak to bude trochu prekérka. Chápu, že to zní exoticky a tím pádem zajímavě, nicméně po pár dnech zjistíte, že nevíte. Z domu jsme zvyklí na nějaké kombinace, něco, co nám vyhovuje, tady nebo kdekoliv jinde nemáte ty svoje suroviny, ty svoje obchody. Ale už jsem se naučila z placiček (místní chléb samozřejmě) dělat vytuněnou snídani. Kávu jsem zase těžce netrefila a čaj, na ten si snad zvyknu.

Holky mě teda trochu vyděsily tím, že s přibíráním tu fakt není problém. Je pravda, že sušenky a čokoládičky tu mají dobré. A proto FITKO! To tu je, je jich tu víc, já byla pouze v jednom. Odveze vás tam řidič a pak pro vás zase přijede. Má to údajně pět pater, ale nepředestavujte si něco obrovského, je to vlastně komorní, ale vše co potřebujete. Já si první den dala trojboj: jógu (nuda nuda šeď šeď), běh (sranda, když vám vypadne elektřina, která tu prostě vypadává, vždy na krátko, ale tma je tma. Běžecký pás se naštěstí nezastaví :)) a na závěr jsem si šla zaplavat. JO! Je tu bazén a super teplá voda. Má údajně 18 metrů a je to paráda. Na závěr pára a hurá domů.

O práci psát nebudu, ale je to podobné tomu, když nastoupíte do nového zaměstnání a se vším se musíte nejdříve seznámit. A se všemi kolegy, na jména teda dobrá nejsem, ale kolegové jsou moc fajn.

A s některými jsem taky dnes vyrazila na výlet. Zorganizoval se minubus, kam se nás vešlo snad 17? Je to možný? Asi je to možný. 4 Češi, pár Francouzů, Amíci, Britové a Polák… ženy převažovaly 🙂

Vyjelo se kolem deváté a za cca 2 hodiny jízdy se zastávkou pro super čerstvý chléb (placky), jsme se vydali pěšky do kopce. Mohli jsme jít tak 20, možná 30 minut nahoru až k jeskyni, kde jsme se vyfotili ze všech stran a zase šli dolů. Bylo to super, byl tam sníh, koulovali jsme se, o sušenky se rozdělili, spálili jazyk o horké kafe a šli dolů.

Proč s sebou nemám pohory, to je celkem jednoduché, už se nevešly, musely uvolnit místo jiným důležitějším věcem, co to konkrétně bylo už ani nevim, ale kdybyste se sem někdo chystal, tak mi je vemte. Díky 🙂

Druhá část výletu se skládala z obědu – kuře na tyči, hustej černej čaj a výlet k nejznámější jeskyni v této zemi: Shanidar Cave – jukněte na internet a já sem možná přihodím nějaké foto, internet tu fachá dobře.

Co mi přišlo vtipný, tak taxi tady není taxi ale TAKsi :)) Pak ještě pár dalších věcí, ale to třeba zase příště. Teď spát. Zítra je sobota, ale my máme neděli a já musím konečně dospat ty všechny podivný pokojový zvuky a různě ztracený šputny do uší. Dobrou noc do Evropy.

jo a ještě takovou chytrou věc: abyste sem nemuseli pořád chodit to kontrolovat, tak si nastavte, že když se zveřejní něco nového, přijde vám zpráva na e-mail. Mělo by to jít.

Dobrou!

1 komentář u „Když chyběj pohory

  1. Míra

    Ahoj Dorko. Tak vida i sníh tam máte. Dobrý. Víno máte. Dobrý. Pohorky nemášte. Nedobrý. Ale dá se s tím žít. Drž se a užívej. Ale to ti nemusím říkat. To přece víš a umíš. Vzpomínáme na Tebe a zdravíme ze zmrzlých Čech. Míra a Olga

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *