Druhej den v La Pazu jsme prevazne venovali shanenim informaci a nejlepsi agentury, ktera by nas vzala do dzungle a na Salar. Par jsme jich obesli a ta posledni ANDEAN Expedition byla trefa do cerneho – venoval se nam tam Rakusan zijici v Bolivii 13 let. Bylo videt, ze to vsechno zna na vlastni kuzi, dokazal skvele poradit a vlastne nam to cele usil hezky na miru tak, abychom to hezky stihli – i s odletem do Evropy 🙂 Btw. psala jsem, ze nam zrusili jen tak let z Londyna do Prahy? Neskutecna drzost, se kterou nic nezmuzeme. Takze jsme bookli pres Ilcu nove letenky a timto ji zde verejne MOOOC dekuju!
Mezi sitim balicku na miru a platbou jsme stihli super obed 🙂 zas to jidlo. Za 30 Boliku jsme meli predkrm, polevku, hlavni a dezert – zisi! To jsem uz psala, zejo? My to takhle jime casto. To bude tvrdej rezim po navratu.
Kolik nas Salar balicek stoji vam psat nebudu, neslusi se to 🙂 to pak az osobne. Nicmene budeme mit zajisteno vyletovani na Salar, do dzungle a pak i Colca trek a snad se podari i sestitisicovka, ale nepredbihejme!
Vcera jsme jeste stihli vyprat (se to hodi do pradelny a na rozdil od Asie to fakt vraceji suche). Jako bonus jsme dostali neci svetr. Poctive jsme ho vratili, stejne nebyl z lamy a jen nas zarazilo, jakej kus naseho obleceni sel asi k nekomu jinemu. Nevime 🙂
Pak uz jen koupit listek na bus, zabalit, zase zaplatit – porad nekde neco platime – a vyrazit pres celou noc a kus Bolivie do Uyuni. Bus byl jakoze spaci a i teplo tam bylo, jen rano omrzla okenka.
SALAR DE UYUNI – vyletujeme.
Dnesek byl hustej a kdo neveri, at tam bezi. To totiz stoji fakt za to!!! Urcite vam to nedokazu ani dost dobre popsat a i fotky na to budou kratky. Naprosty souhlas s tvrzenim, ze byt v Bolivii a nevidet Salar, je velka chyba! A mozna jeste lip: jet do Bolivie prave kvuli Salaru!
Rano jsme prijeli brzo, kolem seste a hned si nas tam odchytl mistnak Edwin, coz bylo celkem prijemne po tritydennim zajistovanim vseho. Odvedl nas do hezke restaurace na snidani. Pak jeste par priprav, dobiti penezenek a dzipem hura na prvni zastavku – jenom kousek za mestecko Uyuni, tam ta parada zacala! Navstivili jsme hrbitov vlaku. Vago! To chces! Je to proste velka sbirka starych parnich a rezavych a rozbitych lokomotiv a vagonu a dalsich komponentu. Nektere jsou na kolejich, nektere uz zapadly vic do zeme. Da se po nich lozit a neda se prestat fotit. Fakt super misto s atmosferou!
Dalsi zastavka, kam nas Edwin vzal, bylo zvlastni misto s kamennyma polojakozedomeckama. Na tom by nebylo nic moc tak zvlastniho, kdyby v tom jednom nebyly mumie. Fotka jako dukaz! Ony to jsou uz spis kostry. Ale vlasy to melo treba! Je to jeste z doby predinske a fakt haluz! Neni to nijak chranene, muzete si klidne sahnout – ja nesahla! Jsou tam vsude plechovky a cigara a fakt bordel, ale kostro mumie zachovane. Hlava nam to nebrala, zazitek velky. Nad vchodem, aby toho nebylo malo, byla zavesena puma. Uf!
Pak uz jsme dojeli na Salar de Uyuni, coz vam vyrazi dech! Vsude skvostne bilo, obcas mensi ci vetsi louzicky plne solnych krystalu. Neuveritelna vec. Vylezli jsme z auta a sli se kousek projit, kdyz si clovek nedal pozor, tak se lehce propadaval mezi kry do solne vody. Nacvakali jsme asi milion fotek, byt slunce zarilo a oslnovalo tak, ze bylo tezky ve fotaku neco videt. A fakt mega slane! 🙂
Par faktu: Salar de Uyuny (krom toho, ze to je fakt bozi) je nejvetsi solna plan na svete (12 106 sq km) lezici ve vysce 3669 mnm. Kdyz je destive obdobi, stane se z toho jezero a voda perfektne odrazi oblohu. Za rok se vytezi 20 tisic tun soli, z toho 18 tisic je pro lidskou potrebu.
Auta jezdi primo po plani a i my dojeli az k solne budove – mimochodem jezdi se tady i dakar – kde nam ridic Edwin pripravil obed, mezitim jsme fotili fotky bez perspektivy 🙂 Opticky klamy jsou tu skvele – vznaseji se tu hory i auta 🙂
Po obede jsme vyrazili dal – a ze jsme jeli fakt dlouho, neskutecna plocha! Dojeli jsme k ostrovu Isla Inka Huasi, dalsi neuveritelna vec: ostrov plny obrovskych kaktusu – foto dukazem. A vsude kolem solny bily prostor. Hodne to pripomina ledovou plochu. Na kaktusi ostrov jsme meli hodinu a pul – takze zadna drobotina. Je nutno videt fotky, ja sama bych si to asi predstavit neumela.
Po kaktusech jsme jeli zase velkej kus po Salaru, povrch se ruzne menil do vice zlute a pak hnede az jsme se nakonec museli se Salarem rozloucit. Uprimne, kdyby to slo, jedu tam znovu. Ale na zitra mame zase dost nabity program, takze tak 🙂
To, ze jsme jen na chvili uvazovali, ze Salar nestihneme, jsme dnes uznali, ze byla kravina a nejet sem by byla fakt chyba (Mirku, davame ti za pravdu!) Rozhodne jeden z nejlepsich zazitku! A to to jeste nekonci! Zitra prej budeme spat ve vysce 4850 mnm!
Ale dnes uz koncim a jdu se pripravit na nocni rest: to je mmchd taky paradni, to aby se ten den hezky zakoncil: ubytovali nas v solnem hostelu! Je postaven ze solnych cihel, pokoje jsou miniaturni jen s postelemi, vsude na zemi je sul (vypada jak pisek), neni tu signal, internet ani el. zasuvky. Stoly a zidlicky a postele taky ze soli. Luxusni zalezitost. A maji tu horkou sprchu za 10 Boliku! No neber to, kor kdyz vime, ze zitra zadna sprcha nebude. Dost nas varovali, ze to ubytko bude dost chude a fakt studene, tak uvidime.
A jo, priznam se, fakt jsem si dneska tu stenu tady olizla 🙂 Polivku jsem si ale z podlahy nedosolila 🙂 Spis by me zajimalo, jak tady luxujou :))
Ted je ctvrtek a my mizime zpet do La Pazu nocnim busem. O prujmu priste. Pa