Archiv rubriky: Jižní Amerika 2016

ZTRÁTY A NÁLEZY

Risa ztratil podrazku a cepici. Betka zapomnela trekove hole v colectivu. Dorka vytratila sroubek u brejli, takze odpadla nozicka, coz je skvele, kdyz zrovna jedete do dzungle. Nekdo ztratil hlavu 🙂 A vsichni par kilo. Kazdej nekdy trpelivost a obcas nervy. A zdravej rozum, to da rozum. Jo a psa, toho jsme tam museli nechat.

Nalezli a ziskali jsme super zazitky a skvele zkusenosti. Mraky fotek. Nekdo nasel lasku a treba nova pratelstvi. Take spousty stipancu a par kilo navrch. Taky jsme ziskali barvu ruznych odstinu a jiz zmineny prujem – to vsichni. A psa, ale toho jsme tam museli nechat.

Ale na bilancovani je jeste brzo! Jeste par hodin PERU.
***
Pacifik. Lima. 7 hodin do odletu. Ejva lezici spici. Betka usychajici. Dorka pisici.
Arequipa daleko za nama. Moment! Vim to presne. Presne 16 hodin jizdy busem. Dost mozna delsi cas, nez co poletime pres ocean. Dnes vecer. Takze uz brzy.
Arequipa se nam jinak libila moc! Dorazili jsme do ni busem, starym a zmrzlym a stojicim dlouho nekde mezi poli, jizda des bes. Uz jsme si tu navykli teda na lepsi transport. Tady se nedalo skoro spat. (Ne ze bych jinde spala dobre:))
Rano po prijezdu jsme resili hostel a sli si jeste na chvili lehnout, pak snidane a prohlidka mesta. Zase uplne neco jineho. Sopku Misti i to nam neprejici Chachani jsme meli jako na dlani. Krasne moc krasne! A potom jsme uz predevsim resili nakupy suvenyru a postu a bankomaty – hahaha, ne jen jednou, ale uz tolikrat nas vypekly! Bankomat na kazdym rohu, nebo treba i v obchode a rovnou dva. Ale ani jeden, ze prachy nevyda. Vzdycky podivne hlasky.
Vecer nas opustil Ricrd, ktery se po vlastni ose, se 300 solama a par dolarama, vydal do Nazcy. My, devcata dovolenou si radne uzivajici, se vydaly na jidlo a finalni Pisco Sour. Jidlo zadnej zazrak, piti uslo 🙂 a domu spat. Druhej den uz byl uplne obihajici a nakupujici. A bankomat zafungoval. V 17:30 jsme nasedly do luxusne vyhlizejiciho busu a vyrazily smer LIMA. Nase posledni zastavka. Bus jel 16 hodin a dvakrat nam dali najist, i film se dal pustit. Je sranda koukat na americkej film, dabovanej spanelsky s anglickejma titulkama. Jooo a na bus hezkou toaletu meli. A deku a polstarek! Hele, to nevidite jako!
Rano Lima a hned taxikar, ze prej centrum je zavreny, ze tam probiha maraton invalidu. No, je mi blby sem hodit smajlik, ale pozastavili jsme se nad tim. Takze se valime u Pacifiku, lita tu paraglajd – 10 minut za 80 dolacu, a magori v neoprenech se tu placaj na prknech. Hele, vim, ze nejsem zadnej znalec, ale tohle fakt neni surfovani! Ani pivo se tu nesmi pit na verejnosti! A stejne je to studeny! Ta voda. Jen Betka tam vlezla 🙂

A ted uz jen dzus, sendvic, cokoladovej dort, moccachino, prevliknout, vycurat, taxi, letiste, letadlo, londyn, praha a MATE NAS TAM! Kdyz me jeste neco napadne, dam vam vedet.

Papa!

image image image image image image

Muj novej nejlepsi kamos? Osel! Je to tak

Jedeme busem, privatnim. Jsme tu my 4 (ričrd, bětka, dorka a navrativsi se ejva) a pak nejaka cizi holka. Jedeme do Chivay, odkud zamirime do Cañon del Colca, ma 100 kilaku. Je druhej nejhlubsi (prvni je hned vedle a jen o 163 m hlubsi) a kam se hrabe Grand kanon!
Cas se nam krati, my stale pocitame s planovanym navratem – kdo ze nas bude vitat na letisti? 🙂 – a i tak mame stale ambiciozni plany! Nicmene zpet do dzungle, resp do pampy, kterou jsme za dzungli vymenili.
(Reknu vam jedno, pisu v buse, kterej strasne hopsa, pritom to vypada na hezkej asfalt. Uz jednou jsem si kus textu smazala, nedokazu se poradne trefit, takze samej preklep a do toho se mi zacinaj bourit buraky v tele. No mam ja to zapotrebi? 🙂 a prave jsme byli koukat na vulkany 4910mnm – cool)
Pampa, neboli savana, proste trava a krovi, nic moc stromy. Jak a proc dzungle a najednou savana, to musime vygooglit, ptali jsme se, ale moc jasny nam to neni. Ve mestecku jsme jen vymenili pruvodce za pruvodce, auto za lod a vyrazili jsme. Uz cesta byla zajimava: mrtvolka kapybary (strasne si prala videt Betka, ne tu mrtvolku, ale kapybaru), kterou si uz davali nejaci mrchozrouti. Pak splasene tele, jeste uplne malicke, o to vic splasene. Papousky letici, lenochoda spiciho, vtipnej. A dalsi (si vzpomenu casem). Na miste jsme meli hezkou chatku uz s elektrinou a spickovou kuchyni. Dycky prisla sefka kucharka v cepici a predstavila nam, co je na vyber, pak byl svedsky stolek. Vse extra dobry!
Jeste vecer jsme vyjeli lodkou po rece, abychom opet videli spoustu kajmanu a kapybaru a dalsi zvere. Dalsi den jsme vyjeli opet a byl to zazitek. Jeden kajman nas dobre vystrasil a pritom my vystrasili jeho. Kajmani na lidi neutoci, ty se prej radsi zdekujou a fakt na nas nesli 🙂 Kapybarich rodinek spousta kolem, pak taky ruzovi delfini – nekecam!!! a opicky, ty nam skakaly i po hlavach. Pruvodce pouzil malou bananovou lest 🙂 jooo a zelvy vsude 🙂 a ptaci taky, jasna vec. Bylo tam krasne vedro a nezrat nas komari – znacka ideal 🙂
Pruvodce byl fajn, umel lepe anglicky, nez jeho predchudce, coz se hodilo. Cas se kratil a my museli zase zpet, skoda, par dnu navic by neuskodilo. Cestou zpet jsme pozorovali jakoukoliv zver a jednou jsme dokonce nechali zastavit vuz, abychom zjistili, ze tamto neni lenochod, ale jen uschly list 🙂 aspon sranda byla.
Ve mestecku (furt si nemuzu vzpomenout) jsme potrebovali vybrat prachy, dluzili jsme pruvodci za vstup do parku, o platbe jsme nemeli tuseni a prachy jsme planovali vybrat pozdeji. No, jake prekvapko, ze ani jeden bankomat ze tri nefungoval! To byla prekerka! Nemeli jsme totiz ani prachy na jizdenky do La Pazu. Ha! Napinavy, co? (I dolary jsme meli, ale z nejakeho duvodu nechteli vymenit, nevim) Po nekolika pokusech Betka preci jen vybrala nizsi castku a my mohli odfrcet. Dluh za vstup do parku nam zustal, ale to vyrovname. Uz tu proste mame vybudovanou duveru a dobre vztahy 🙂
To, co jsme pred tim leteli, jsme ted jeli busem nekolik hodin pres noc. A jako na potvoru to byl uplne debilni bus a strasna zima v nem, takze spanek nic moc.
V La Pazu byl jen prestup a hura Puno, takze zpet kam? No preci do Peru! Trochu neradi, ale co uz. Jako Peru je taky bozi, ale Bolivie fakt ucarovala!
V Punu uz zname super hostel, kde nam pres noc vyprali, to je tak bozi vec! Jidlo, spanek a rano zase v busu smer Chivay.
****
Cabanaconde – zdravim! Je 20:06, je tu zima, ale internet a svete div se, spoustu casu! Plany trochu vzaly za sve… Poporadku. Chivay – hledani busu, kterej nakonec nejel, takze skladacka s Frantikama do minivanu a po delsich manevrech hura do Cabanaconde, odkud se vychazi do Colca kanonu. Dojeli jsme az odpoledne, ale vysli, byl to mega sestup do mega hloubky, nadhera prevelika, jak zapadalo slunicko. Ale taky napor na kolena a tak vubec – samo jsme sli s krosnama, proste na tezko (cca 16 kilo). Brzy byla tma a my zacali hledat misto na stan, coz v kanonu neni uplne nejlehci ukol. S Evou nam v jeden moment dosla trpelivost a vydaly jsme se zpet ke staveni, kde nam nabizeli dvorecek pro stan. Proc jsme tam nezustaly hned vi asi jen panbu nebo nevim. Uz tam ale bohuzel nikdo nebyl, nevzdaly jsme to a ubytovaly se ve staveni, co pripominalo krasnou stodolu, ve skutecnosti jidelna. Jo a mely jsme s sebou Ferdu – bozo psa, co to tu s nama cely prosel, ted nam lezi u nohou pod stolem 🙂
Takze stan jsme nestavely, ulozily jsme se na podlahu a bylo! Pani se rano dost smala, kdyz nas tam objevila.
Vstavaly jsme po pate, bylo jasne, ze nas ceka perny den! A to jsme este nevedely!!! Kanon je o tom, ze lezete porad dolu bo nahoru. A bylo veeedrooo! Vylezly jsme nahoru a daly si dzus, potkaly se s Betkou a Ričrdem a slapali vsichni spolecne dal. Dolu. Pres reku. A byl pred nama vystup a hlavne stihnout bus ve dve! To byl cil dnesniho dne! V Arequpe nas cekal dalsi plan: vystup na Chachani (6000nmn), to se melo stihnout. Jojo, jenze informace se lisi a vystup mel trvat od tri (tip Risi) az do sesti hodin! My meli cca 4,5 hodiny do odjezdu busu a rozhodli se to zkusit stihnout. Noo, omyl to byl, co vam budu povidat. A proc?
Vyrazili jsme v 11 a tim nejstrmejsi cestou hore. Opakuji, bylo tu mega vedro (35 – 40 stupnu odhad), cesta vedla celou dobu na slunci, bez stinu a byla to kamenita prasna cesta a strmaaaa. Nahore jsme byly s Evcou asi ve tri. Betka s Risou o pul hodky drive. Dole jsme si chteli pronajmout muly a nechat si vezt bagaz, ale rekli nam, ze je na ne moc velke vedro a az tak ve tri muzou jit. Jako cesta to byla po case pekelna. Dochazela nam voda, vedro jak blazen a nekoncici nepohodlna cesta. Blbe nam bylo, vsechno bolelo, krosny debilni!
A najednou! Kde se tu se! Muly nebo osli, sama nevim a kolik! Eva se hned poptala a prej jo, vezmou nas na finalni usek. Pan byl teda dost pod parou, ale jak Eva trefne poznamenala: jedem na oslovi a ten nepije 🙂 O cene jsme vubec nediskutovaly, byla to pro nas zachrana. A pak to byla sranda :)) Bagl na zadech a tak jsme jely. Ja se teda fakt bala. Obcas totiz oslik (mula bo nevim) dorazil fakt tesne ke srazu a zastavil se. Jako obdivuju ta zvirata, co unesou a kam vsude se vyhrabou. Nebyt jich, este tam s Evcou jistojiste jsme. A nesmejte se nam! Bylo to fakt desny a i Betka priznala, ze na konci uz mela dost a kdo znate Betku, tak vite, ze to uz neco znamena. Pan od oslu nas nakonec chvalil, jak jsme krasne jely – asi mame talent nebo co, haha!
Bus ve dve jsme fakt nestihli. Hledali jsme dalsi reseni, ale ani to neprislo a nakonec stale trcime zde (ale Eva to fakt rikala, ze to nestihnem – prej to sem mam napsat :). Busem jedeme az v 10 vecer a tim padem pada cele Chachani. Holt vse se stihnout neda a nam neni prano. Co vam budu povidat, jsme tak rozbiti z Colcy, ze to je mozna dobre. Odpo jsme se prolili vodou, zahrali fotbalek s mistnakama a dali si konecne poradne jidlo, samo nakrmili Ferdu.
Mozna posledni post? Nevim, jak se znam, tak nee 🙂
Uz se ale fakt tesim domu :))
A urco jsem este neco chtela a ted nevim co, babicka by rekla, at napisu neco podobneho :)) babi, uz jsem brzo doma! Pa

fotky na FB TADY PROBLEM :/

 

A koncis, holcicko!!!

S cim? S jidlem. A proc? Protoze prijel novej kamos do party. Jmenuje se PRUJEM! A je to peknej hajzlik, to uz vime, ale zase vite, jak je to s kamosema, jen tak ho z party nevyrazite 🙂 Kor kdyz uz je s vami nejakou chvili :))

Poporadku. Na Salaru ze solneho hotelu jsme vyrazeli jako vzdy brzo, ale po snidani. Po snidani taky u me probehla prvni strevni prihoda – pisu, co se deje, bude toho vic. Jen upozornuju.
Rano jsme navstivili 2 krasne laguny plne plamenaku, opet uzasna podivana. U druhe z nich jsme obedvali – uz beze me, dalsi str. prihoda a zima, coz bylo jasny, fucel dost vitr. Jenze me byla zima i v aute, takova ta divna, az kdyz mate na sobe dve trika, mikinu, perovku, bundu a pres sebe deku – pak nam teprve doslo, ze mam zimnici a teplotu jak hrom. A nezabiralo nic. Odpoledne uz mam takove rozmazane, bolel me kazdy kloub v tele, horecka nesla dolu, maximalne jsem se na chvili zbavila zimnice. Z auta jsem uz vubec nevylejzala. Na ubikaci – spali jsme vsichni v jednom pokoji – me ulozili do postele a oblozili dekama, peci jsem dostala perfektni: caj z koky, colu, nabidky k jidlu, strevni antibiotika a dalsi brufen. No, dobre mi nebylo, jsem cíťa a znate to, ty to maj dycky o dost horsi 🙂 Tipuju ale, ze u 39 jsem nekde byla.
V noci jsem pak chvili i spala a tak jak jsme pripijeli na babicino zdravi, az ji z te nemocnice pustili, tak i ted pripili na zdravi me a ono to zafungovalo a nastesti!!! mi rano bylo lepe a ja byla schopna ve 4:30 vstat, sbalit si a odjet se skupinou na posledni salarskou cast! To jsem byla fakt mega rada! Kdo by nebyl, zejo. Bejt marod v pousti, kde mate natrisklej program a hlavne chcete neco videt, by bylo na … (dosadte si vlastni sprosty slovo).
Nakonec vyslo na svetlo, ze strevnima prihodama trpi cela nase skupina, nastesti uz bez teplot. Vtipny jsou lecebny metody: ja tedy ATB, nekdo endiaron (pozdeji plynule prejiti na Ercefuryl – preci si nebudu kazit dovolenou), nekdo smectou a nekdo slivovici (to se musi vypalit). Rozhodne nas to nepreslo hned, je to boj. Nevime, kde jsme k tomu prisli, jen tusime – z jidla pripravovaneho na Salaru asi. Plus drzet tady zadkovou dietu je taky tezky, jidlo je tu jinak vyborny totiz!
Posledni den na salaru jsme videli fumaroly, coz je doprovodna sopecna cinnost – vychazejici tepla a smrduta para ze zeme. Krasna podivana! Efektni s vychodem slunce. Strihli jsme si dalsi lagunu a na zaver termalni koupel (ja nedala, setrila telo a byla zima). A na zaver jeste krasnou prochazku kanonem – a jestli jsem na neci zapomnela, tak se to na fotkach ukaze.
Salar byl bozi. AMEN!

Z Uyuni jsme jeli nocnim busem do La Pazu, bus byl fajn – to v CR nezname a chapu proc. Zde se preci jen vic uzijou na ty vzdalenosti – jo, prej Bolivie ma taky jen 10 milionu lidi. Divny.

CHYTILA JSEM NA JEZERE PIRAŇU, heč!!
Pokracujeme totiz do DZUNGLE – narodni park Serere. Z La Pazu jsme leteli letadelkem pro 19 lidi, ani ja se tam nepostavila rovne. Super vyhledy. Leteli jsme kolem ledovcovych vrcholku tak blizko, ze by si slo sahnout. Hustokrutoprisny! Let nas vysel na 105 dolaru a usetrili jsme mega hodin casu. Takhle jsme byli za 40 minut v Rurrenabaque – tak srandovni letiste jste nevideli. Jak nekde u nas na vesnicce na zapomenute vlakove zastavce 🙂 paradni! Tam si nas hned odchytli a odvezli do mestecka – kancelare, kde jsme vyfasovali holiny, plasteny, vody a pruvodce Roberta, kterej je tu s nami cele tri dny. Mluvi anglicky (ne ze bychom mu dycky rozumneli) a je ftipnej. Z Rurre jsme jeli 2 a pul hodiny lodickou – s motorem. Dostali jsme obed a paradni vyhledy na dzungli kolem.
Bydlime v krasny lodgi postavene jen ze dreva a siti. Takze je porad videt vsude kolem. Koupelna i zachod privatni a se zabickou a mravenci. Jen casto netece voda, coz s nasim zadkovym stavem neni ideálni – ale oboje se vice ci mene lepsi, takze dobry a porad jsme vic cisty nez zanedbany 🙂 to same se neda rict o nasem obleceni. Pokusy o prani jsou vtipne, neschne to, samozrejme :))
Jo a neni tu elektrina, generator zapinaji jen dle potreby, max 3 hodiny denne. Takze mam vybitej fotak i mobil – jo a signal? – hahaha! Vsude maji teda svicky a je to romantika, az na ty komary 🙂
Casa grande je hlavni budova, kde je kuchyne a toaleta, kde jsou 2 obrovsti pavouci – neco jako sklipkan, jojo, neni to jednoduchy.
S Robertem jsme byli nekolikrat projit denni dzungli a videli jsme: spoustu ptaku, motyly, zabu, opice, opice, opice, hada, veverku, myvaly, zdomacnelyho tapira, etc a spoustu rostlin a stromu a mraky toho bylo! Vecer jsme pak vyrazili na jezero, coz by nebylo tak divny, dokud jsme nerozsvitili celovky: podel brehu se rozsvitilo spoustu a jeste vic svetylek – oci kajmanu!!! To bylo fakt husty!
Druhy den jsme vyrazili na jezero za dne pozorovat ptaky a chytat ryby 🙂 Resp. PIRANE! Nejdrive to vypadalo beznadejne. Jo, zadny pruty, jen vlasec na drivku 🙂 Ja chytla dvakrat malinkatyh sumecka. Betka hned piranu. Ja pak mela stesti a chytla dve pirane, co se ted pripravuji v listech venku na ohni a pak jednu malou, tu jsme pustili zpet. Velkej zazitek. Hlavne kdyz se nam pirana mrskala v lodi mezi a my jecely a nevedely co s tim – s Betkou, zejo :))

Vecer jsme si pak jeste strihli nocni dzungli – nejvetsi zazitek byl kolem hlavni budovy Casa grande – tam jsme narazili na tarantuli, ktera si od nas vzala velkyho svaba (zase jsme si vyjekly). Pak nam dalsi tarantule bezela po zdi u hlavy, uf!
Na co jsme si sahli: ochoceny tapir, chodi tu porad kolem. Opice – chodej sem odpoledne a maj i mimino a normalne po vas splhaj :)) a papousek, ten nam vlezl na ruku. A asi spoustu dalsiho, je toho fakt hodne a je to super a prsi!
Jdeme balit, pak jist nase pirane a frcime zase jinam. Na pampu

. A proc? Protoze prijel novej kamos do party. Jmenuje se PRUJEM! A je to peknej hajzlik, to uz vime, ale zase vite, jak je to s kamosema, jen tak ho z party nevyrazite 🙂 Kor kdyz uz je s vami nejakou chvili :))
Poporadku. Na Salaru ze solneho hotelu jsme vyrazeli jako vzdy brzo, ale po snidani. Po snidani taky u me probehla prvni strevni prihoda – pisu, co se deje, bude toho vic. Jen upozornuju.
Rano jsme navstivili 2 krasne laguny plne plamenaku, opet uzasna podivana. U druhe z nich jsme obedvali – uz beze me, dalsi str. prihoda a zima, coz bylo jasny, fucel dost vitr. Jenze me byla zima i v aute, takova ta divna, az kdyz mate na sobe dve trika, mikinu, perovku, bundu a pres sebe deku – pak nam teprve doslo, ze mam zimnici a teplotu jak hrom. A nezabiralo nic. Odpoledne uz mam takove rozmazane, bolel me kazdy kloub v tele, horecka nesla dolu, maximalne jsem se na chvili zbavila zimnice. Z auta jsem uz vubec nevylejzala. Na ubikaci – spali jsme vsichni v jednom pokoji – me ulozili do postele a oblozili dekama, peci jsem dostala perfektni: caj z koky, colu, nabidky k jidlu, strevni antibiotika a dalsi brufen. No, dobre mi nebylo, jsem cíťa a znate to, ty to maj dycky o dost horsi 🙂 Tipuju ale, ze u 39 jsem nekde byla.
V noci jsem pak chvili i spala a tak jak jsme pripijeli na babicino zdravi, az ji z te nemocnice pustili, tak i ted pripili na zdravi me a ono to zafungovalo a nastesti!!! mi rano bylo lepe a ja byla schopna ve 4:30 vstat, sbalit si a odjet se skupinou na posledni salarskou cast! To jsem byla fakt mega rada! Kdo by nebyl, zejo. Bejt marod v pousti, kde mate natrisklej program a hlavne chcete neco videt, by bylo na … (dosadte si vlastni sprosty slovo).
Nakonec vyslo na svetlo, ze strevnima prihodama trpi cela nase skupina, nastesti uz bez teplot. Vtipny jsou lecebny metody: ja tedy ATB, nekdo endiaron (pozdeji plynule prejiti na Ercefuryl – preci si nebudu kazit dovolenou), nekdo smectou a nekdo slivovici (to se musi vypalit). Rozhodne nas to nepreslo hned, je to boj. Nevime, kde jsme k tomu prisli, jen tusime – z jidla pripravovaneho na Salaru asi. Plus drzet tady zadkovou dietu je taky tezky, jidlo je tu jinak vyborny totiz!
Posledni den na salaru jsme videli fumaroly, coz je doprovodna sopecna cinnost – vychazejici tepla a smrduta para ze zeme. Krasna podivana! Efektni s vychodem slunce. Strihli jsme si dalsi lagunu a na zaver termalni koupel (ja nedala, setrila telo a byla zima). A na zaver jeste krasnou prochazku kanonem – a jestli jsem na neci zapomnela, tak se to na fotkach ukaze.
Salar byl bozi. AMEN!

Z Uyuni jsme jeli nocnim busem do La Pazu, bus byl fajn – to v CR nezname a chapu proc. Zde se preci jen vic uzijou na ty vzdalenosti – jo, prej Bolivie ma taky jen 10 milionu lidi. Divny.

CHYTILA JSEM NA JEZERE PIRAŇU, heč!!
Pokracujeme totiz do DZUNGLE – narodni park Serere. Z La Pazu jsme leteli letadelkem pro 19 lidi, ani ja se tam nepostavila rovne. Super vyhledy. Leteli jsme kolem ledovcovych vrcholku tak blizko, ze by si slo sahnout. Hustokrutoprisny! Let nas vysel na 105 dolaru a usetrili jsme mega hodin casu. Takhle jsme byli za 40 minut v Rurrenabaque – tak srandovni letiste jste nevideli. Jak nekde u nas na vesnicce na zapomenute vlakove zastavce 🙂 paradni! Tam si nas hned odchytli a odvezli do mestecka – kancelare, kde jsme vyfasovali holiny, plasteny, vody a pruvodce Roberta, kterej je tu s nami cele tri dny. Mluvi anglicky (ne ze bychom mu dycky rozumneli) a je ftipnej. Z Rurre jsme jeli 2 a pul hodiny lodickou – s motorem. Dostali jsme obed a paradni vyhledy na dzungli kolem.
Bydlime v krasny lodgi postavene jen ze dreva a siti. Takze je porad videt vsude kolem. Koupelna i zachod privatni a se zabickou a mravenci. Jen casto netece voda, coz s nasim zadkovym stavem neni ideálni – ale oboje se vice ci mene lepsi, takze dobry a porad jsme vic cisty nez zanedbany 🙂 to same se neda rict o nasem obleceni. Pokusy o prani jsou vtipne, neschne to, samozrejme :))
Jo a neni tu elektrina, generator zapinaji jen dle potreby, max 3 hodiny denne. Takze mam vybitej fotak i mobil – jo a signal? – hahaha! Vsude maji teda svicky a je to romantika, az na ty komary 🙂
Casa grande je hlavni budova, kde je kuchyne a toaleta, kde jsou 2 obrovsti pavouci – neco jako sklipkan, jojo, neni to jednoduchy.
S Robertem jsme byli nekolikrat projit denni dzungli a videli jsme: spoustu ptaku, motyly, zabu, opice, opice, opice, hada, veverku, myvaly, zdomacnelyho tapira, etc a spoustu rostlin a stromu a mraky toho bylo! Vecer jsme pak vyrazili na jezero, coz by nebylo tak divny, dokud jsme nerozsvitili celovky: podel brehu se rozsvitilo spoustu a jeste vic svetylek – oci kajmanu!!! To bylo fakt husty!
Druhy den jsme vyrazili na jezero za dne pozorovat ptaky a chytat ryby 🙂 Resp. PIRANE! Nejdrive to vypadalo beznadejne. Jo, zadny pruty, jen vlasec na drivku 🙂 Ja chytla dvakrat malinkatyh sumecka. Betka hned piranu. Ja pak mela stesti a chytla dve pirane, co se ted pripravuji v listech venku na ohni a pak jednu malou, tu jsme pustili zpet. Velkej zazitek. Hlavne kdyz se nam pirana mrskala v lodi mezi a my jecely a nevedely co s tim – s Betkou, zejo :))

Vecer jsme si pak jeste strihli nocni dzungli – nejvetsi zazitek byl kolem hlavni budovy Casa grande – tam jsme narazili na tarantuli, ktera si od nas vzala velkyho svaba (zase jsme si vyjekly). Pak nam dalsi tarantule bezela po zdi u hlavy, uf!
Na co jsme si sahli: ochoceny tapir, chodi tu porad kolem. Opice – chodej sem odpoledne a maj i mimino a normalne po vas splhaj :)) a papousek, ten nam vlezl na ruku. A asi spoustu dalsiho, je toho fakt hodne a je to super a prsi!
Jdeme balit, pak jist nase pirane a frcime zase jinam. Na pampu