Puno – pokracovacka:

Kdyz jsme si dali odpoledni siestu, vyrazili jsme do mesta podruhe. To uz jsme trefili centrum centrovaty a obchazeli vsemozne stanecky a ochutnavali ruzne podiviny, vetsinou sladke a m Zde jsme dosli k uvedomneni, jak je skvele byti clovekem dospelym: muzete mlsat kolik chcete a klidne i pred veceri – a ze jsme si to uvedomneni opravdu vychutnali :)) K veceri jsme si pak udelali avokado – to tu maj luxusni!
A kdyz byl cas a pohoda, zapadli jsme do baru a dali si Pisco sour (to je ten koktejl s bilkem mnam) a seznamili se se dvema Brazilci, kteri meli stejne cislo pokoje jako my, jen jiny hostel! Nahoda? Velika! Nicmene na mesto jsme nazor zcela urcite pozmenili 🙂

Rano za nami dorazila Betka s Richardem a v 6:45 jsme vyrazili na celodenni vylet na jezero Titicaca (cti titichacha). Byl to vylet organizovany, plny gringos – jak jinak, clovek aspon pozna ruzne druhy turistu 🙂 Celou dobu s nami byl pruvodce hovorici spanelsky ba i anglicky a to je sakra co rict! Dojeli jsme na plovouci ostrov Uros – proc plovouci? Je postavenej z rakosu. Museji ho porad obnovovat tim, ze na vrch davaji novy rakos, protoze ten dole uhniva, samozrejme. Prej tam zijou, ale ja jim to moc nezeru. Kdysi urcite, ted je to supr trupr turisticky. Pak jsme jeli na dalsi – uz normalni ostrov a ten si prosli – s obedem. Seznamili jsme se s Kanadankou a Spanelem a bylo to fajn. Vecer zacalo baleni, spolecna vecere a louceni s Ivcou, ktera nas ten vecer, bohuzel, musela opustit a zamirila smer Lima a pak Praha.

My rano opustili hostel, vydali se na autobusak a hura smer BOLIVIE! To byla procedura! Porad nejaka fronta, kopie pasu, razitka, dalsi fronta… A pak uz smer Copacabana. To je male pekne mestecko stale u jezera Titicaca. Akorat tady vypada fakt jako more.

Z Copacabany jsme hned pokracovali lodi na ISLA DEL SOL – ostrov slunce. Na chvili jako bychom se ocitli na Mallorce. Krasny. Fakt. Chvili jsme hledali restauraci, abychom pak dostali fakt domaci jidlo pripravovane 2 hodiny. Ale dost dobre! Pak uz jen zapad slunce, najit misto na stan, postavit, vybalit, vocihnout oblohu. Ne, Orion jsme nenasli. Vypit cervene dobre vino, k tomu bile fazole – susene? Solene! A dobrou noc!
Strasili nas velkou zimou, ale nebyla. I tak jsem byla rada za vyzkouseni peroveho spacaku – Ivusko dikes!!!
Rano nas budila bourka, zatim neprselo. Chytli jsme rychle tempo, aby nam nezmokli stany a mezitim se bourka tocila kolem nas. Dnesni rano jsme videli a to nekecam: blesky, krupky, male tornado!!!!! a duhu k tomu vsemu. Nastesti jsme chytli jen slaboucky dest a pak byl klid. Prochazka do pristavu na druhe strane ostrova byla suprova! Krasne misto – uz jsem to psala? Risa se trhnul a sel si po vlastni ose. Coz by tak nevadilo, kdyby dosel vcas do pristavu. Jela posledni lod a on nikde. Uz jsme vymyslely s holkama novou strategii, kdyz se pet minut po 12 objevil. Vim, zni to jako kravina, ale nervy tekly. Dnes totiz chceme dojet do La Pazu, takze uz zase mizim. Mame to vsechno nejak moc na knap 🙂
Pa!