Zdravím z Turecka!

Gaziantep či Antep, jak chcete. Je tu zima a vypadá to tu dost evropsky, což je až neuvěřitelné. Viděla jsem tramvaj! Doprava tu funguje tak, jako u nás, žádný velký chaos a mají chodníky, to je neuvěřitelný. Taky celý den evropsky pršelo. Teda pardon, u vás je nyní v módě sníh, že? 🙂

Jsem na hotelu a i to je zážitek, normální hotel se vším všudy. V guesthousech už totiž nebylo místo. Nejdříve mě to zamrzelo, chcete být s kolegy, ale pak jsem si řekla, že mít chvíli prostor jen a jen pro sebe taky neuškodí.

A cože mám s ušima? Nejsou víc ušatý, zatím tu držím stejný tvar (no i když málo pohybu a hodně jídla se asi někde už projevuje, ale uši to zatím nejsou), ale ta rýma/víróza/nebo kýho čerta mi nedělá dobře, natož v letadle. A hned dvakrát. Ještě dneska, 24 hodin po příletu, v nich praská a částečně neslyším. Je to hnus velebnosti. Za týden mám letět zpět a do tý doby musej bejt uši cajk.

Než jsem odjela, tak jsme měly s holkama krásnou rozlučku – proč? Protože já odlétala do Antepu a po svém návratu tam už zase nebudou holky, někdo frčí domů přes Ukrajinu, někdo míří přímo do Prahy, někdo se zase možná brzy vrátí. Je to pestré jak lentilky.

Holky vše připravily: udělaly domácí pizzu, víno nakoupily, chlebíčky vyrobily! A vyprávěly jsme si historky ze všech možných koutů světa. Tady máte fakt jistotu, že potkáte strašně zajímavé lidi (taky ale musej být nějakým způsobem cáklý, ale to vám asi už došlo, žejo?). Proč to píšu, protože mi udělaly fakt velkou radost, bylo to skvělé a mě došlo, že spolubydlení jsem už sice odvykla a možná mám prostě jen fakt velkou kliku, ale ty holky mi už teď chyběj – ať z bytu samotného, tak z těch okolních. Mise vás spojí. A to je už úplně jasný, že až se vrátím, odemknu a tam bude někdo úplně jiný a já netuším – říkám, lentilky 🙂 Jen doufám, že nepřijdu o pokoj, což je také možné, haha.

Pokoj – mám totiž novej, jinej a bez záhad. Teda jediná záhada je, jestli bude příští týden pořád můj. Měla jsem malý nespokojený pokoj s malou – pro mě malou?? – ano, malou nespokojenou postelí a padající peřinou, děs! Jenže jak jsem chytla tu skvělou virózu, tak se se mnou Lenka prohodila – dala mi svůj krásný velký pokoj s vlastní koupelnou a já bych jí tady chtěla fakt ještě jednou a znovu poděkovat. Je to kámo, nejen že dobře vaří, ale ještě se o mě takhle postarala. Mě to v té chvíli fakt bodlo a po delší době jsem se pořádně vyspala.

A teď něco málo k cestování. Minulý týden se nám podařilo vypadnout na celý víkend (pátek a sobota, já mám v těch dnech pořád zmatek, je to vlastně vtipný). Odjeli jsme ráno a tentokrát mix místních kolegů a expatů. Jeli jsme do Sulayamaniyah. Cca 4 hodiny cesty minibusem. Velké město, hory kolem. Je to prej „musí se vidět“, no jako určitě ano, zajímavé to je, oni to mají jakože moderní město – trochu do Evropy… no, nevím, určitě je to jiné, než Erbil, má to své kouzlo, ale já měla tu virózu 🙂 Mají tam velký zábavný park, prej je vtipnej, to já spala na hotelu. Co teda bylo fascinující tak noční výlet vysoko nad město, které celé svítilo (doufala jsem, že zrovna vypadne elektřina, která vypadává běžně, ale nic) a bylo to jak když přistáváte v letadle a jste těsně nad městem. A byla tam fakt zima! Druhý den jsme město prošli, navštívili muzeum a knihovnu – to fakt stálo za to. Knihy byly víc namalované na zdi a měli tam obrovské lustry, jinak knížek všehovšudy ani moc ne. A na závěr jsme vyšlápli kopec s neuvěřitelným výhledem na všechny strany. Ty hory tady jsou prostě nádherné a i teď z letadla mě napadalo, jak úžasné by to bylo projít. Holt možná někdy jindy… určitě ne v blízké době, škoda.

Jinak pečlivě sbírám cukry pro Ivana – to mu vyřiďte, že takový poklad ještě neviděl. Turecký kafe nepiju, zato pijeme pořád „čaj“, kterej se řekne čaj a musíte si do toho dát cukr, jinak je k nevypití a holky si kupujou koberce, to mě ještě nezasáhlo. A dnes jsem si koupila hrnek větší velikosti! V Erbilu k nesehnání, prostě malé velké radosti 🙂

Hmm, viróza je nejčastější slovo příspěvku, co? Tak já ji jdu zaspat. Užívejte sníh, přijde mi to božský a mimojiné: klidně se ptejte, na nevhodné otázky odpovím bokem, na vhodné prostě odpovim.

Lentilkám zdar!

Tak fotky done 🙂

Naopak, makám jak fretka a nestíhám nic ostatního. Je to vtipné, ale zatím jsem tu neviděla jediný film, ani seriál, nepřečetla jedinou stránku – ano, čtečku i seriály mám tentokrát s sebou. Chodím běhat, stejně jako v Angole. Po večerech si sedneme s kolegy/spolubydlícími, stejně jako v Angole, ale stejně na knihu či film nezbývá čas.

Nenudím se. Režim se vám po čase nějak ustálí. Jsem tu dva týdny, takže ještě fous ustálení očekávám, plus se mi tu budou průběžně měnit kolegové a i já nejspíš změním lokalitu, tak je to aspoň v plánu.

Jinak je to ale jako normání pracovní dění: ráno vstávačka, snídaně, šminky (samozřejmě!) a pěšky do práce  (podpatky samozřejmě, občas). Jít pěšky je super, můžeme jezdit, řidiči jsou připraveni, ale chodíme těch cca 12 minut tam i zpět, jinak toho pohybu moc není, protože stejně jako v Angole se nemůžete prostě jen tak někam sami vydat. Jediná nepříjemnost při cestě do kanclu je přejít rušnou silnici, nemají tu přechody. Často ani chodníky.

V práci stůl a počítač, kafe a voda a kolem velmi milí kolegové. Pořád někdo chodí a nabízí něco dobrého k snědku. Často taky hledáme volnou místnost na skype cally. Bez Skype se tu neobejdete, hodně kolegů je někde mimo – ať v terénu či jiné kanceláři, nebo v Praze, na callech jste pořád.

Na obědy chodíme ven, nebo se objedná jídlo do baráku. Jo, to je zajímavé, platí se tu Iráckým dinárem, ale do obchodu můžete přijít s dolary a oni vám vrátí právě ty dináry. Kartou jsem tu platila snad jednou, jinak to moc možné není a když už jo, tak platíte poplatky (což je asi jasný).

Kouřit se chodí na střechu, kde je krásný výhled a cigára tu jsou (prej) fakt levný – no, zjišťuji pro vás informace jakéhokoliv druhu, pro vás to dělám, samozřejmě :))

A je tu jaro! Ve čtvrtek se tak nějak oteplilo a je to fajn. Těšte se, brzy k vám taky dorazí 🙂

V bytech bydlíme po různu, my jsme tu teď tři. A vaříme si občas. Hlavně Léňa, ta je teda fakt extra šikovná. Její kuře na cibuli a česneku s brambory, jooo, to bylo něco. Přišla jsem z bazénu a čekalo to na mě v troubě! Takovou péči, to chcete. Já taky vařila: pepřovou polévku. Ehmm, kuřecí měla být, ujela mi ruka a už to bylo. Nakonec jsme tomu říkaly, že to je polévka na neduhy. Pořád tu fičí klima – tou se i topí, ale prostě fučí, takže nastydlej tu je kde kdo a ten pepř vás tak hezky zahřeje… Tak to se mi ouplně nepovedlo, ale snědla se.

S tím kouřením mě napadá ještě – zde se kouří všude a pořád. Takže tady zjistíte, jak moc jsme si už zvykli v ČR na nekuřácké prostory, tady jíte a oni vám podkuřují pod nos a je to v pořádku. Taky se tu hojně kouří šíša. To je velká tradice, což vás asi nepřekvapí. Co by vás ale překvapit mohlo je to, že tu mají službu „home delivery“. Objednáte si šíšu a oni vám ji dovezou až domů.

A to se přesně stalo včera 🙂 V pátek tu je sice volný den (víkend pátek a sobota, zítra jdeme do práce), ale jelikož Praha pracuje a my máme dost restů, tak se často pracuje i tady. A berete to tak. Léňa nám k tomu zase uvařila, dali jsme si jednu zdravotní skleničku a zpříjemnili si to jak to šlo, vlastně to bylo moc fajn. A večer – zaslouženě – běh – bazén – pára a párty. Kolegové nás povolali do svého zlatobytí. Mají obývací pokoj, který je vybaven zlatým nábytkem, nekecám. Vyfotím, ukážu. Je to fakt bomba. Je to „stylový“ 😀 A vtipný a pohodlný :)) Popíjeli jsme víno, někdo gin a k tomu jsme měli vodnici, takhle my si tu žijem!

A dnes jsme jeli pročistit hlavu na celodenní výlet – kláštery, hory, pastviny, ovce, spousta jídla. Kurdové totiž, když si objednáte jídlo, tak vám k tomu nanosí velké množství dalších mističek: s humusem, naloženými okurkami, meruňkovým kompotem, salátem, různé druhy rýže… divné věci a vy nemáte jedinou šanci to sníst a to je dobře: vždy tu necháváte jídlo nedojezené, jinak to vypadá, že vám nedali dostatek.

A ještě zajímavost: občas se nám stane, že jdeme něco koupit a oni za to vůbec nechtějí peníze. Můj první nákup: nějaké sušenky, měla jsem jen velkou bankovku, neměl na zpět a tak mi je chtěl jen tak dát, že to je dobrý. Dnes holky kupovaly rajčata, dali jim je zadarmo. Pak jsme si objednali čaj: pije se tu hooodně sladký a v malinkatých skleněných nádobkách, jak na panáka to vypadá, moc hezký. Sedum nás bylo, chtěli jsme platit a oni úplně odmítali si vzít peníze. V restauraci si zase nevzali dýško, prostě vás tu hostí a to je něco, co moc neznáme 🙂

Tak jsem se zase rozepsala více, než jsem měla v plánu, skáču z jednoho na druhé, ale snad se v tom vyznáte a něco zajímavého se dočtete. Fotky – pár zde, více na FB.

Tak je to blbý! Kór když jedete na výlet do hor a tam je sníh. Mé běžecké boty odvedly dobrou práci směrem nahoru. Dolů, když to začalo víc tát, tak už to neustály. Moc příjemné to nebylo, ale popořádku.

Včera jsem to vůbec nestihla dopsat, důvod byl zřejmý. Včera nám skončil pracovní týden a holky z vedlejšího vchodu přišly na návštěvu, scházíme se takto často a je to fajn. Objevily jsme tu skvělé libanonské víno, ale jako to chceš. K tomu humus, sýr, bagetu a oříšky. Ty jsme ovšem musely po chvíli odnést z obýváku pryč, protože jedna naše kolegyně na ně má tak silnou alergii, že je nesnese v jednom pokoji. Ptala jsem se jí, jak to dělá s jídlem, že ořechy jsou fakt často všude a ona, že to pozná po čuchu 🙂

Co se jídla týče, tak to bude trochu prekérka. Chápu, že to zní exoticky a tím pádem zajímavě, nicméně po pár dnech zjistíte, že nevíte. Z domu jsme zvyklí na nějaké kombinace, něco, co nám vyhovuje, tady nebo kdekoliv jinde nemáte ty svoje suroviny, ty svoje obchody. Ale už jsem se naučila z placiček (místní chléb samozřejmě) dělat vytuněnou snídani. Kávu jsem zase těžce netrefila a čaj, na ten si snad zvyknu.

Holky mě teda trochu vyděsily tím, že s přibíráním tu fakt není problém. Je pravda, že sušenky a čokoládičky tu mají dobré. A proto FITKO! To tu je, je jich tu víc, já byla pouze v jednom. Odveze vás tam řidič a pak pro vás zase přijede. Má to údajně pět pater, ale nepředestavujte si něco obrovského, je to vlastně komorní, ale vše co potřebujete. Já si první den dala trojboj: jógu (nuda nuda šeď šeď), běh (sranda, když vám vypadne elektřina, která tu prostě vypadává, vždy na krátko, ale tma je tma. Běžecký pás se naštěstí nezastaví :)) a na závěr jsem si šla zaplavat. JO! Je tu bazén a super teplá voda. Má údajně 18 metrů a je to paráda. Na závěr pára a hurá domů.

O práci psát nebudu, ale je to podobné tomu, když nastoupíte do nového zaměstnání a se vším se musíte nejdříve seznámit. A se všemi kolegy, na jména teda dobrá nejsem, ale kolegové jsou moc fajn.

A s některými jsem taky dnes vyrazila na výlet. Zorganizoval se minubus, kam se nás vešlo snad 17? Je to možný? Asi je to možný. 4 Češi, pár Francouzů, Amíci, Britové a Polák… ženy převažovaly 🙂

Vyjelo se kolem deváté a za cca 2 hodiny jízdy se zastávkou pro super čerstvý chléb (placky), jsme se vydali pěšky do kopce. Mohli jsme jít tak 20, možná 30 minut nahoru až k jeskyni, kde jsme se vyfotili ze všech stran a zase šli dolů. Bylo to super, byl tam sníh, koulovali jsme se, o sušenky se rozdělili, spálili jazyk o horké kafe a šli dolů.

Proč s sebou nemám pohory, to je celkem jednoduché, už se nevešly, musely uvolnit místo jiným důležitějším věcem, co to konkrétně bylo už ani nevim, ale kdybyste se sem někdo chystal, tak mi je vemte. Díky 🙂

Druhá část výletu se skládala z obědu – kuře na tyči, hustej černej čaj a výlet k nejznámější jeskyni v této zemi: Shanidar Cave – jukněte na internet a já sem možná přihodím nějaké foto, internet tu fachá dobře.

Co mi přišlo vtipný, tak taxi tady není taxi ale TAKsi :)) Pak ještě pár dalších věcí, ale to třeba zase příště. Teď spát. Zítra je sobota, ale my máme neděli a já musím konečně dospat ty všechny podivný pokojový zvuky a různě ztracený šputny do uší. Dobrou noc do Evropy.

jo a ještě takovou chytrou věc: abyste sem nemuseli pořád chodit to kontrolovat, tak si nastavte, že když se zveřejní něco nového, přijde vám zpráva na e-mail. Mělo by to jít.

Dobrou!