Puno – pokracovacka:

Kdyz jsme si dali odpoledni siestu, vyrazili jsme do mesta podruhe. To uz jsme trefili centrum centrovaty a obchazeli vsemozne stanecky a ochutnavali ruzne podiviny, vetsinou sladke a m Zde jsme dosli k uvedomneni, jak je skvele byti clovekem dospelym: muzete mlsat kolik chcete a klidne i pred veceri – a ze jsme si to uvedomneni opravdu vychutnali :)) K veceri jsme si pak udelali avokado – to tu maj luxusni!
A kdyz byl cas a pohoda, zapadli jsme do baru a dali si Pisco sour (to je ten koktejl s bilkem mnam) a seznamili se se dvema Brazilci, kteri meli stejne cislo pokoje jako my, jen jiny hostel! Nahoda? Velika! Nicmene na mesto jsme nazor zcela urcite pozmenili 🙂

Rano za nami dorazila Betka s Richardem a v 6:45 jsme vyrazili na celodenni vylet na jezero Titicaca (cti titichacha). Byl to vylet organizovany, plny gringos – jak jinak, clovek aspon pozna ruzne druhy turistu 🙂 Celou dobu s nami byl pruvodce hovorici spanelsky ba i anglicky a to je sakra co rict! Dojeli jsme na plovouci ostrov Uros – proc plovouci? Je postavenej z rakosu. Museji ho porad obnovovat tim, ze na vrch davaji novy rakos, protoze ten dole uhniva, samozrejme. Prej tam zijou, ale ja jim to moc nezeru. Kdysi urcite, ted je to supr trupr turisticky. Pak jsme jeli na dalsi – uz normalni ostrov a ten si prosli – s obedem. Seznamili jsme se s Kanadankou a Spanelem a bylo to fajn. Vecer zacalo baleni, spolecna vecere a louceni s Ivcou, ktera nas ten vecer, bohuzel, musela opustit a zamirila smer Lima a pak Praha.

My rano opustili hostel, vydali se na autobusak a hura smer BOLIVIE! To byla procedura! Porad nejaka fronta, kopie pasu, razitka, dalsi fronta… A pak uz smer Copacabana. To je male pekne mestecko stale u jezera Titicaca. Akorat tady vypada fakt jako more.

Z Copacabany jsme hned pokracovali lodi na ISLA DEL SOL – ostrov slunce. Na chvili jako bychom se ocitli na Mallorce. Krasny. Fakt. Chvili jsme hledali restauraci, abychom pak dostali fakt domaci jidlo pripravovane 2 hodiny. Ale dost dobre! Pak uz jen zapad slunce, najit misto na stan, postavit, vybalit, vocihnout oblohu. Ne, Orion jsme nenasli. Vypit cervene dobre vino, k tomu bile fazole – susene? Solene! A dobrou noc!
Strasili nas velkou zimou, ale nebyla. I tak jsem byla rada za vyzkouseni peroveho spacaku – Ivusko dikes!!!
Rano nas budila bourka, zatim neprselo. Chytli jsme rychle tempo, aby nam nezmokli stany a mezitim se bourka tocila kolem nas. Dnesni rano jsme videli a to nekecam: blesky, krupky, male tornado!!!!! a duhu k tomu vsemu. Nastesti jsme chytli jen slaboucky dest a pak byl klid. Prochazka do pristavu na druhe strane ostrova byla suprova! Krasne misto – uz jsem to psala? Risa se trhnul a sel si po vlastni ose. Coz by tak nevadilo, kdyby dosel vcas do pristavu. Jela posledni lod a on nikde. Uz jsme vymyslely s holkama novou strategii, kdyz se pet minut po 12 objevil. Vim, zni to jako kravina, ale nervy tekly. Dnes totiz chceme dojet do La Pazu, takze uz zase mizim. Mame to vsechno nejak moc na knap 🙂
Pa!

Tak jsme ve 4:20 nevstali – prselo. Ani v pet, v sest, v sedum taky prselo, takze v osum jsme sli na snidani a pak teprve vyrazili vzhuru. Betka s Risou to tedy dali i za deste. Bylo vedro, zkratili jsme, co se dalo – rukavy a nohavice a v tom vystupu si ani nevsimli, ze nas zerou! A jak!!! Svine jedny maly neviditelny!

Machu Picchu je velky, je vysoko a stoji za to videt. To je jasna! Nase ruznoroda skupinka byla ruznoroda i zde, nekdo to prosel co se dalo (blaaazni), nekdo mene a nekdo se spokojil predevsim s krasnym vyhledem. Lidi tam bylo dost, ale dalo se to. Strazci pamatky porad na nekoho piskali a usmernovali. Jinak pocasi nam nakonec vyslo skvele a zazitek je nas. A mraky fotek. S lamou nebo bez. Vsak se teste na promitani, zkratka z toho nevyjdete 🙂

Odpoledne jsme pak bezeli dolu, tam nas dozrali uz uplne. Repelent nerepelent. A nejsou to komari, ale prej muchnicky. Fuj je to tak i tak.

Vecer jsme zabehli spolecne na veceri – 8 lidi – skupina byla komplet. Mate v tom bordel? To nevadiii :)) ale tak pro poradek: Betka, Risa a Dorka (5 tydnu), Ivuska, Evka (dorazila pozdeji, zustava do konce), Pavla s Tomem a Mirek (kratsi pobyt). Jestli v tom mate bordel dal, nevadi :))

Jidlo: je dobre si vzdy cenu ujistit predem, tady nas prekvapovalo, ze nam k tomu najednou uctovali nejakou „tax“, ale budete se s nima hadat? Jidlo vychazi na cca 20 solu (krat 7 a jste na nasich), fakt zalezi. Ale vetsinou jsou to velke porce. Jime zde bud kure nebo lamy 🙂 K tomu ryze a hranolky, ale byva to ruznorode a snad jsme jeste nemeli vylozene hnusny jidlo. A polivky tu maj skvele! Na morce stale cekame 🙂

A neopijime se zde. Takze neco jako detox ano! Kdyz uz, tak si dame pivko a taky jsme dopijeli slivovici, ale te je malo a spis slouzi jako desinfekce, samozrejme. Nebo jako pripitek na babiccino zdravi. Taky si, prosim, dejte!

Dalsi den – 27. zari – normalne jsem se musela zeptat, protoze v tom mam hokej – jsme se potkavali uz v sedum rano a vyrazili na dlouhou cestu z mesta. Co je super, tak to, ze clovek zazije spousty druhu ubytka. Tady jsme spali na dvou ruznych mistech po ruznych poctech lidech, treba 5 lidi – kdyz si pet lidi sunda pohorky, tak se musi udelat co? Vsichni se musi potrit Tea tree olejickem proti stipancum 😄

Hele, ja dneska pisu divne, vim to. Bude to bud tim, ze jsme v noci temer nespali, nebo tim, ze mi stipance lezou na mozek, nebo tim, ze se uz tesim do Coca muzea 🙂

Z Aguas Calientes jsme vyrazili po sedme, opet po kolejich, cestou dali luxusni snidani – nekdy nas ten servis fakt prekvapuje a zereme tu ve velkem!   Sehnali „colectivum“, popojeli kus po klikaticich, zase jedli, nastoupili na bus – vam povim, dycky kdyz si bookujeme bus, tak musime vyplnovat jmena a ciska pasu a porad dokola. Jinak vstupenku dostavate i kdyz jdete na verejne „baňo“ – k toaletaku 🙂

A tahle cesta byla nase posledni spolecna – cast skupiny vystoupila nekde v polich (ridic zapomnel zastavit) a my – Ivka, Evka, Dorka – pokracovaly az do Cusca, ktere uz celkem dobre zname – se jen tak rika, zejo, ja bych se tam dokazala ztratit na prvni dobrou. Tam jsme uz stihly jen presun na jinej autobusak, koupit listky, navstivit mistni KFC (kure, ryze, hranolky a inka cola), vybavit se co nejteplejsim oblecenim a nastoupit na bus smer PUNO – cekala nas nocni sestihodinova cesta. Mely jsme spat. Nespaly. Proc? Zima velikanska!!! Jasne, to slysite porad, ale realita je vzdy horsi! Iks tricek, perovka, dalsi bunda, cepice, rukavice, batoh na sobe – zahreje a hlidate si ho – i ridic nas varoval! Ale i tak na vas fuci studeny vichr z hor.

Puno je tu predevsim kvuli Titicaca – nejvyse polozene splavne jezero – Ivusko kolik? 3830 metru nad morem! Takze zase smrkame krev (sorry, je to tak), ale jinak snad dobry uz. A Puno je fakt hnusny a smrdi to tady mocuvkou (sorry, je to tak). S holkama jsme mely stesti na hostel, to si uzivame a taky na obed: menu za 8 solu = predkrm, polevka, super hlavni a jeste dezert a drink. A skvele mila obsluha – to nebejva caste, byt my se snazime byt mili, ale gringo je gringo. Pivo jsme si daly a pak slofika! Mezitim se nam vypralo pradlo – to funguje luxusne a ted frcime do toho muzea.

Zdravotni neduhy mame jen male: me chytaj zada a Eve natekly total kotniky z tech stipancu, snad se to brzy spravi.

Zitra vylet na Titicaca – cely den.

A zitra ma moje segra NAROZKY, takze vse nejlepsi, kocko! Posilam peruanskou pusu a normalne se mi stejska!!! Kdo se prida ke gratulaci? 🙂

se ty fotky skladaj debilne, nevim proc! :/

Vase D.

Takze jsme v Aguas Calientes, coz je brana k Machu Piccu. Je presne 23:45 a my jdeme zalehnout, protoze ve 4:20 vstavame a vydavame se vzhuru k tomu zazraku. Pak dam vedet, jestli prselo 🙂

Cusco si nas jinak ziskalo. Ano, trochu jsme si tam dovolenkovaly s Ivcou a Evcou: Starbaks – nikomu ani muk 😉 Pak happy hours a Pisco sour nebo jak to je a pak se mela tancit salsa. Skoro! Nejdrive jsme potkali Evcinyho kamose Jamese nebo Shanea nebo tak nejak – evidentne muj mozek opravdu vypnul :)) a pak jsme sly na tu salsu ze ktere se vyklubala naprosto normalni dydzina. Vago!! My trsaly do tri do rana! To nenaplanujes! To chces! Byli tam mistnaci, ale i turisti, takze se tancilo v pohorach a na baru (v tech pohorach), taky se nam na chvili ztratilo obleceni a dokonce se ve viru tance podarilo nedopatrenim rozbit jednomu ucastnikovi nos o hlavu jine ucastnice. No, zazitku spousta, detaily ustne nebo nikdy 🙂 Skvele je, ze se bavime, ze si zijeme a ze se libíme (i v pohorach).

Druhej den jsme nebyly lemry liny a vyrazily na unaveny vylet kousek za Cusco na Salinas – solne panve, super podivana, prej unikat. Zkusim sem hodit par fotek.

Vecer jsme pak potkali zbytek skupiny a zasli k mistnakum na veceri. Megavelky porce! A dobre to bylo a pak se jen odvalit na ubikaci.

Dnes jsme po par logisticko planovacich kotrmelicich a s dvouhodinovou sekerou opustili Cusco a vydali se smer MP. Cesta byla suprova. Meli jsme minivan jen pro sebe a vyhledy byly proste bozi. Projizdeli jsme hory, klikatili se a potili se, kdyz v protismeru jelo auto. Srazy byly husty a zabrany zadny. Jen skoda, ze na fotkach to k videni spis nebude.

Ze Svaty Terezy jsme pak museli pesky cca 13 kilometru podel trati. Dvakrat nas prekvapila drezina a pak taky brzka tma (ne, ta nas neprekvapila, ta byla jasna, stmiva se tu proste v sest, to vime). Takze jsme sli krasnou prirodou a videli prd. Zitra si to vynahradime. Ted teda prsi, ale to prejde. Jooo a uz jsme potkali velkyho pavouka a velkou muru a spoustu psu a kamosi meli dnes lamu na taliri. Na morce zatim stale cekame…

Jdu spat, jen par hodin a zase na nohy. Jsme zvedavi, snad bude pocasi prat.