S cim? S jidlem. A proc? Protoze prijel novej kamos do party. Jmenuje se PRUJEM! A je to peknej hajzlik, to uz vime, ale zase vite, jak je to s kamosema, jen tak ho z party nevyrazite 🙂 Kor kdyz uz je s vami nejakou chvili :))

Poporadku. Na Salaru ze solneho hotelu jsme vyrazeli jako vzdy brzo, ale po snidani. Po snidani taky u me probehla prvni strevni prihoda – pisu, co se deje, bude toho vic. Jen upozornuju.
Rano jsme navstivili 2 krasne laguny plne plamenaku, opet uzasna podivana. U druhe z nich jsme obedvali – uz beze me, dalsi str. prihoda a zima, coz bylo jasny, fucel dost vitr. Jenze me byla zima i v aute, takova ta divna, az kdyz mate na sobe dve trika, mikinu, perovku, bundu a pres sebe deku – pak nam teprve doslo, ze mam zimnici a teplotu jak hrom. A nezabiralo nic. Odpoledne uz mam takove rozmazane, bolel me kazdy kloub v tele, horecka nesla dolu, maximalne jsem se na chvili zbavila zimnice. Z auta jsem uz vubec nevylejzala. Na ubikaci – spali jsme vsichni v jednom pokoji – me ulozili do postele a oblozili dekama, peci jsem dostala perfektni: caj z koky, colu, nabidky k jidlu, strevni antibiotika a dalsi brufen. No, dobre mi nebylo, jsem cíťa a znate to, ty to maj dycky o dost horsi 🙂 Tipuju ale, ze u 39 jsem nekde byla.
V noci jsem pak chvili i spala a tak jak jsme pripijeli na babicino zdravi, az ji z te nemocnice pustili, tak i ted pripili na zdravi me a ono to zafungovalo a nastesti!!! mi rano bylo lepe a ja byla schopna ve 4:30 vstat, sbalit si a odjet se skupinou na posledni salarskou cast! To jsem byla fakt mega rada! Kdo by nebyl, zejo. Bejt marod v pousti, kde mate natrisklej program a hlavne chcete neco videt, by bylo na … (dosadte si vlastni sprosty slovo).
Nakonec vyslo na svetlo, ze strevnima prihodama trpi cela nase skupina, nastesti uz bez teplot. Vtipny jsou lecebny metody: ja tedy ATB, nekdo endiaron (pozdeji plynule prejiti na Ercefuryl – preci si nebudu kazit dovolenou), nekdo smectou a nekdo slivovici (to se musi vypalit). Rozhodne nas to nepreslo hned, je to boj. Nevime, kde jsme k tomu prisli, jen tusime – z jidla pripravovaneho na Salaru asi. Plus drzet tady zadkovou dietu je taky tezky, jidlo je tu jinak vyborny totiz!
Posledni den na salaru jsme videli fumaroly, coz je doprovodna sopecna cinnost – vychazejici tepla a smrduta para ze zeme. Krasna podivana! Efektni s vychodem slunce. Strihli jsme si dalsi lagunu a na zaver termalni koupel (ja nedala, setrila telo a byla zima). A na zaver jeste krasnou prochazku kanonem – a jestli jsem na neci zapomnela, tak se to na fotkach ukaze.
Salar byl bozi. AMEN!

Z Uyuni jsme jeli nocnim busem do La Pazu, bus byl fajn – to v CR nezname a chapu proc. Zde se preci jen vic uzijou na ty vzdalenosti – jo, prej Bolivie ma taky jen 10 milionu lidi. Divny.

CHYTILA JSEM NA JEZERE PIRAŇU, heč!!
Pokracujeme totiz do DZUNGLE – narodni park Serere. Z La Pazu jsme leteli letadelkem pro 19 lidi, ani ja se tam nepostavila rovne. Super vyhledy. Leteli jsme kolem ledovcovych vrcholku tak blizko, ze by si slo sahnout. Hustokrutoprisny! Let nas vysel na 105 dolaru a usetrili jsme mega hodin casu. Takhle jsme byli za 40 minut v Rurrenabaque – tak srandovni letiste jste nevideli. Jak nekde u nas na vesnicce na zapomenute vlakove zastavce 🙂 paradni! Tam si nas hned odchytli a odvezli do mestecka – kancelare, kde jsme vyfasovali holiny, plasteny, vody a pruvodce Roberta, kterej je tu s nami cele tri dny. Mluvi anglicky (ne ze bychom mu dycky rozumneli) a je ftipnej. Z Rurre jsme jeli 2 a pul hodiny lodickou – s motorem. Dostali jsme obed a paradni vyhledy na dzungli kolem.
Bydlime v krasny lodgi postavene jen ze dreva a siti. Takze je porad videt vsude kolem. Koupelna i zachod privatni a se zabickou a mravenci. Jen casto netece voda, coz s nasim zadkovym stavem neni ideálni – ale oboje se vice ci mene lepsi, takze dobry a porad jsme vic cisty nez zanedbany 🙂 to same se neda rict o nasem obleceni. Pokusy o prani jsou vtipne, neschne to, samozrejme :))
Jo a neni tu elektrina, generator zapinaji jen dle potreby, max 3 hodiny denne. Takze mam vybitej fotak i mobil – jo a signal? – hahaha! Vsude maji teda svicky a je to romantika, az na ty komary 🙂
Casa grande je hlavni budova, kde je kuchyne a toaleta, kde jsou 2 obrovsti pavouci – neco jako sklipkan, jojo, neni to jednoduchy.
S Robertem jsme byli nekolikrat projit denni dzungli a videli jsme: spoustu ptaku, motyly, zabu, opice, opice, opice, hada, veverku, myvaly, zdomacnelyho tapira, etc a spoustu rostlin a stromu a mraky toho bylo! Vecer jsme pak vyrazili na jezero, coz by nebylo tak divny, dokud jsme nerozsvitili celovky: podel brehu se rozsvitilo spoustu a jeste vic svetylek – oci kajmanu!!! To bylo fakt husty!
Druhy den jsme vyrazili na jezero za dne pozorovat ptaky a chytat ryby 🙂 Resp. PIRANE! Nejdrive to vypadalo beznadejne. Jo, zadny pruty, jen vlasec na drivku 🙂 Ja chytla dvakrat malinkatyh sumecka. Betka hned piranu. Ja pak mela stesti a chytla dve pirane, co se ted pripravuji v listech venku na ohni a pak jednu malou, tu jsme pustili zpet. Velkej zazitek. Hlavne kdyz se nam pirana mrskala v lodi mezi a my jecely a nevedely co s tim – s Betkou, zejo :))

Vecer jsme si pak jeste strihli nocni dzungli – nejvetsi zazitek byl kolem hlavni budovy Casa grande – tam jsme narazili na tarantuli, ktera si od nas vzala velkyho svaba (zase jsme si vyjekly). Pak nam dalsi tarantule bezela po zdi u hlavy, uf!
Na co jsme si sahli: ochoceny tapir, chodi tu porad kolem. Opice – chodej sem odpoledne a maj i mimino a normalne po vas splhaj :)) a papousek, ten nam vlezl na ruku. A asi spoustu dalsiho, je toho fakt hodne a je to super a prsi!
Jdeme balit, pak jist nase pirane a frcime zase jinam. Na pampu

. A proc? Protoze prijel novej kamos do party. Jmenuje se PRUJEM! A je to peknej hajzlik, to uz vime, ale zase vite, jak je to s kamosema, jen tak ho z party nevyrazite 🙂 Kor kdyz uz je s vami nejakou chvili :))
Poporadku. Na Salaru ze solneho hotelu jsme vyrazeli jako vzdy brzo, ale po snidani. Po snidani taky u me probehla prvni strevni prihoda – pisu, co se deje, bude toho vic. Jen upozornuju.
Rano jsme navstivili 2 krasne laguny plne plamenaku, opet uzasna podivana. U druhe z nich jsme obedvali – uz beze me, dalsi str. prihoda a zima, coz bylo jasny, fucel dost vitr. Jenze me byla zima i v aute, takova ta divna, az kdyz mate na sobe dve trika, mikinu, perovku, bundu a pres sebe deku – pak nam teprve doslo, ze mam zimnici a teplotu jak hrom. A nezabiralo nic. Odpoledne uz mam takove rozmazane, bolel me kazdy kloub v tele, horecka nesla dolu, maximalne jsem se na chvili zbavila zimnice. Z auta jsem uz vubec nevylejzala. Na ubikaci – spali jsme vsichni v jednom pokoji – me ulozili do postele a oblozili dekama, peci jsem dostala perfektni: caj z koky, colu, nabidky k jidlu, strevni antibiotika a dalsi brufen. No, dobre mi nebylo, jsem cíťa a znate to, ty to maj dycky o dost horsi 🙂 Tipuju ale, ze u 39 jsem nekde byla.
V noci jsem pak chvili i spala a tak jak jsme pripijeli na babicino zdravi, az ji z te nemocnice pustili, tak i ted pripili na zdravi me a ono to zafungovalo a nastesti!!! mi rano bylo lepe a ja byla schopna ve 4:30 vstat, sbalit si a odjet se skupinou na posledni salarskou cast! To jsem byla fakt mega rada! Kdo by nebyl, zejo. Bejt marod v pousti, kde mate natrisklej program a hlavne chcete neco videt, by bylo na … (dosadte si vlastni sprosty slovo).
Nakonec vyslo na svetlo, ze strevnima prihodama trpi cela nase skupina, nastesti uz bez teplot. Vtipny jsou lecebny metody: ja tedy ATB, nekdo endiaron (pozdeji plynule prejiti na Ercefuryl – preci si nebudu kazit dovolenou), nekdo smectou a nekdo slivovici (to se musi vypalit). Rozhodne nas to nepreslo hned, je to boj. Nevime, kde jsme k tomu prisli, jen tusime – z jidla pripravovaneho na Salaru asi. Plus drzet tady zadkovou dietu je taky tezky, jidlo je tu jinak vyborny totiz!
Posledni den na salaru jsme videli fumaroly, coz je doprovodna sopecna cinnost – vychazejici tepla a smrduta para ze zeme. Krasna podivana! Efektni s vychodem slunce. Strihli jsme si dalsi lagunu a na zaver termalni koupel (ja nedala, setrila telo a byla zima). A na zaver jeste krasnou prochazku kanonem – a jestli jsem na neci zapomnela, tak se to na fotkach ukaze.
Salar byl bozi. AMEN!

Z Uyuni jsme jeli nocnim busem do La Pazu, bus byl fajn – to v CR nezname a chapu proc. Zde se preci jen vic uzijou na ty vzdalenosti – jo, prej Bolivie ma taky jen 10 milionu lidi. Divny.

CHYTILA JSEM NA JEZERE PIRAŇU, heč!!
Pokracujeme totiz do DZUNGLE – narodni park Serere. Z La Pazu jsme leteli letadelkem pro 19 lidi, ani ja se tam nepostavila rovne. Super vyhledy. Leteli jsme kolem ledovcovych vrcholku tak blizko, ze by si slo sahnout. Hustokrutoprisny! Let nas vysel na 105 dolaru a usetrili jsme mega hodin casu. Takhle jsme byli za 40 minut v Rurrenabaque – tak srandovni letiste jste nevideli. Jak nekde u nas na vesnicce na zapomenute vlakove zastavce 🙂 paradni! Tam si nas hned odchytli a odvezli do mestecka – kancelare, kde jsme vyfasovali holiny, plasteny, vody a pruvodce Roberta, kterej je tu s nami cele tri dny. Mluvi anglicky (ne ze bychom mu dycky rozumneli) a je ftipnej. Z Rurre jsme jeli 2 a pul hodiny lodickou – s motorem. Dostali jsme obed a paradni vyhledy na dzungli kolem.
Bydlime v krasny lodgi postavene jen ze dreva a siti. Takze je porad videt vsude kolem. Koupelna i zachod privatni a se zabickou a mravenci. Jen casto netece voda, coz s nasim zadkovym stavem neni ideálni – ale oboje se vice ci mene lepsi, takze dobry a porad jsme vic cisty nez zanedbany 🙂 to same se neda rict o nasem obleceni. Pokusy o prani jsou vtipne, neschne to, samozrejme :))
Jo a neni tu elektrina, generator zapinaji jen dle potreby, max 3 hodiny denne. Takze mam vybitej fotak i mobil – jo a signal? – hahaha! Vsude maji teda svicky a je to romantika, az na ty komary 🙂
Casa grande je hlavni budova, kde je kuchyne a toaleta, kde jsou 2 obrovsti pavouci – neco jako sklipkan, jojo, neni to jednoduchy.
S Robertem jsme byli nekolikrat projit denni dzungli a videli jsme: spoustu ptaku, motyly, zabu, opice, opice, opice, hada, veverku, myvaly, zdomacnelyho tapira, etc a spoustu rostlin a stromu a mraky toho bylo! Vecer jsme pak vyrazili na jezero, coz by nebylo tak divny, dokud jsme nerozsvitili celovky: podel brehu se rozsvitilo spoustu a jeste vic svetylek – oci kajmanu!!! To bylo fakt husty!
Druhy den jsme vyrazili na jezero za dne pozorovat ptaky a chytat ryby 🙂 Resp. PIRANE! Nejdrive to vypadalo beznadejne. Jo, zadny pruty, jen vlasec na drivku 🙂 Ja chytla dvakrat malinkatyh sumecka. Betka hned piranu. Ja pak mela stesti a chytla dve pirane, co se ted pripravuji v listech venku na ohni a pak jednu malou, tu jsme pustili zpet. Velkej zazitek. Hlavne kdyz se nam pirana mrskala v lodi mezi a my jecely a nevedely co s tim – s Betkou, zejo :))

Vecer jsme si pak jeste strihli nocni dzungli – nejvetsi zazitek byl kolem hlavni budovy Casa grande – tam jsme narazili na tarantuli, ktera si od nas vzala velkyho svaba (zase jsme si vyjekly). Pak nam dalsi tarantule bezela po zdi u hlavy, uf!
Na co jsme si sahli: ochoceny tapir, chodi tu porad kolem. Opice – chodej sem odpoledne a maj i mimino a normalne po vas splhaj :)) a papousek, ten nam vlezl na ruku. A asi spoustu dalsiho, je toho fakt hodne a je to super a prsi!
Jdeme balit, pak jist nase pirane a frcime zase jinam. Na pampu

Druhej den v La Pazu jsme prevazne venovali shanenim informaci a nejlepsi agentury, ktera by nas vzala do dzungle a na Salar. Par jsme jich obesli a ta posledni ANDEAN Expedition byla trefa do cerneho – venoval se nam tam Rakusan zijici v Bolivii 13 let. Bylo videt, ze to vsechno zna na vlastni kuzi, dokazal skvele poradit a vlastne nam to cele usil hezky na miru tak, abychom to hezky stihli – i s odletem do Evropy 🙂 Btw. psala jsem, ze nam zrusili jen tak let z Londyna do Prahy? Neskutecna drzost, se kterou nic nezmuzeme. Takze jsme bookli pres Ilcu nove letenky a timto ji zde verejne MOOOC dekuju!

Mezi sitim balicku na miru a platbou jsme stihli super obed 🙂 zas to jidlo. Za 30 Boliku jsme meli predkrm, polevku, hlavni a dezert – zisi! To jsem uz psala, zejo? My to takhle jime casto. To bude tvrdej rezim po navratu.

Kolik nas Salar balicek stoji vam psat nebudu, neslusi se to 🙂 to pak az osobne. Nicmene budeme mit zajisteno vyletovani na Salar, do dzungle a pak i Colca trek a snad se podari i sestitisicovka, ale nepredbihejme!
Vcera jsme jeste stihli vyprat (se to hodi do pradelny a na rozdil od Asie to fakt vraceji suche). Jako bonus jsme dostali neci svetr. Poctive jsme ho vratili, stejne nebyl z lamy a jen nas zarazilo, jakej kus naseho obleceni sel asi k nekomu jinemu. Nevime 🙂

Pak uz jen koupit listek na bus, zabalit, zase zaplatit – porad nekde neco platime – a vyrazit pres celou noc a kus Bolivie do Uyuni. Bus byl jakoze spaci a i teplo tam bylo, jen rano omrzla okenka.

SALAR DE UYUNI – vyletujeme.

Dnesek byl hustej a kdo neveri, at tam bezi. To totiz stoji fakt za to!!! Urcite vam to nedokazu ani dost dobre popsat a i fotky na to budou kratky. Naprosty souhlas s tvrzenim, ze byt v Bolivii a nevidet Salar, je velka chyba! A mozna jeste lip: jet do Bolivie prave kvuli Salaru!

Rano jsme prijeli brzo, kolem seste a hned si nas tam odchytl mistnak Edwin, coz bylo celkem prijemne po tritydennim zajistovanim vseho. Odvedl nas do hezke restaurace na snidani. Pak jeste par priprav, dobiti penezenek a dzipem hura na prvni zastavku – jenom kousek za mestecko Uyuni, tam ta parada zacala! Navstivili jsme hrbitov vlaku. Vago! To chces! Je to proste velka sbirka starych parnich a rezavych a rozbitych lokomotiv a vagonu a dalsich komponentu. Nektere jsou na kolejich, nektere uz zapadly vic do zeme. Da se po nich lozit a neda se prestat fotit. Fakt super misto s atmosferou!

Dalsi zastavka, kam nas Edwin vzal, bylo zvlastni misto s kamennyma polojakozedomeckama. Na tom by nebylo nic moc tak zvlastniho, kdyby v tom jednom nebyly mumie. Fotka jako dukaz! Ony to jsou uz spis kostry. Ale vlasy to melo treba! Je to jeste z doby predinske a fakt haluz! Neni to nijak chranene, muzete si klidne sahnout – ja nesahla! Jsou tam vsude plechovky a cigara a fakt bordel, ale kostro mumie zachovane. Hlava nam to nebrala, zazitek velky. Nad vchodem, aby toho nebylo malo, byla zavesena puma. Uf!

Pak uz jsme dojeli na Salar de Uyuni, coz vam vyrazi dech! Vsude skvostne bilo, obcas mensi ci vetsi louzicky plne solnych krystalu. Neuveritelna vec. Vylezli jsme z auta a sli se kousek projit, kdyz si clovek nedal pozor, tak se lehce propadaval mezi kry do solne vody. Nacvakali jsme asi milion fotek, byt slunce zarilo a oslnovalo tak, ze bylo tezky ve fotaku neco videt. A fakt mega slane! 🙂
Par faktu: Salar de Uyuny (krom toho, ze to je fakt bozi) je nejvetsi solna plan na svete (12 106 sq km) lezici ve vysce 3669 mnm. Kdyz je destive obdobi, stane se z toho jezero a voda perfektne odrazi oblohu. Za rok se vytezi 20 tisic tun soli, z toho 18 tisic je pro lidskou potrebu.
Auta jezdi primo po plani a i my dojeli az k solne budove – mimochodem jezdi se tady i dakar – kde nam ridic Edwin pripravil obed, mezitim jsme fotili fotky bez perspektivy 🙂 Opticky klamy jsou tu skvele – vznaseji se tu hory i auta 🙂
Po obede jsme vyrazili dal – a ze jsme jeli fakt dlouho, neskutecna plocha! Dojeli jsme k ostrovu Isla Inka Huasi, dalsi neuveritelna vec: ostrov plny obrovskych kaktusu – foto dukazem. A vsude kolem solny bily prostor. Hodne to pripomina ledovou plochu. Na kaktusi ostrov jsme meli hodinu a pul – takze zadna drobotina. Je nutno videt fotky, ja sama bych si to asi predstavit neumela.
Po kaktusech jsme jeli zase velkej kus po Salaru, povrch se ruzne menil do vice zlute a pak hnede az jsme se nakonec museli se Salarem rozloucit. Uprimne, kdyby to slo, jedu tam znovu. Ale na zitra mame zase dost nabity program, takze tak 🙂
To, ze jsme jen na chvili uvazovali, ze Salar nestihneme, jsme dnes uznali, ze byla kravina a nejet sem by byla fakt chyba (Mirku, davame ti za pravdu!) Rozhodne jeden z nejlepsich zazitku! A to to jeste nekonci! Zitra prej budeme spat ve vysce 4850 mnm!
Ale dnes uz koncim a jdu se pripravit na nocni rest: to je mmchd taky paradni, to aby se ten den hezky zakoncil: ubytovali nas v solnem hostelu! Je postaven ze solnych cihel, pokoje jsou miniaturni jen s postelemi, vsude na zemi je sul (vypada jak pisek), neni tu signal, internet ani el. zasuvky. Stoly a zidlicky a postele taky ze soli. Luxusni zalezitost. A maji tu horkou sprchu za 10 Boliku! No neber to, kor kdyz vime, ze zitra zadna sprcha nebude. Dost nas varovali, ze to ubytko bude dost chude a fakt studene, tak uvidime.
A jo, priznam se, fakt jsem si dneska tu stenu tady olizla 🙂 Polivku jsem si ale z podlahy nedosolila 🙂 Spis by me zajimalo, jak tady luxujou :))

Ted je ctvrtek a my mizime zpet do La Pazu nocnim busem. O prujmu priste. Pa

Videt La Paz a zemrit! Neskutecne misto. Urcite jedno z top mest, ktere jsem navstivila. Uz prijezd byl zajimavy! Jeli jsme z Copacabany takovym starickym busem, ale co, krajina byla suprova, samy kopce a silnice se porad nekam tocila, bylo na co koukat. Hur se to uz pres upatlany okenko fotilo.

Pak se najednou vystupovalo – vsichni. Mala vesnice? A proc? Protoze privoz. Jezero Titicaca nas proste provazi porad. Lidi jeli malou lodi, total neosvetlenou a to uz byla sakra tma. Bus jel na takovem podivnem plavidle. Sranda to byla, uvidime, co fotky. La Paz jsme poznali bezpecne, vsude dokola spoustu svetylek, od zdola az nahoru a vsude kolem. Jak Vanoce. Hostel jsme sehnali hned diky novemu kamosovi Mikelovi ze Spanelska.

Rano jsme si dali snidani – houska s bobeckem masla a tekutou marmeladou, porce se zmensily oproti Peru, ale hlad je hlad, jsme rozezrani, jime temer v kuse, paradni tomje – a vyrazili do mesta. La Paz je nejvyse polozene hlavni mesto na svete (3660), 1,4 mil obyvatel a maj tu super MHD! Je to mesto kontrastu. Bordel tu je a smrad. Vedle toho upraveny a vyzdobeny travniky. Budovy vybydleny, hnusny, zasly a vedle toho krasny kostel nebo temer evropsky moderni vilka. Mraky dratu, schodu, deravych kanalu a stavitelsky chaos. Ovsem, cele mesto je postaveny v kotlyne, vysoky budovy, divny baraky i ty hezky domy jsou vysaveny od spodu az po okraj velkyho doliku. Do toho skaly, divny prirodni utvary a ostry svahy. Jak to tam drzi, netusime. Ale podivana super – hlavne v noci! A hlavne z lanovky!!! Houby lanovky ala Petrin! Lanovka tu slouzi jako mestska hromadna doprava. Jeli jsme jen jednou linkou, 17 minut! Myslim, ze tu maj zatim 4 – 5 linek, neco ve vystavbe. A vypada to uplne presne jako v Rakousku na lyzich, kabinky pro 6, jen tam chybej drzaky na lyze. Jedna jizda stala 3 Boliviany (3×3,5 na kacky ale presny to neni). Proste frcite si to nahoru/dolu a mate mesto jak na dlani. Cumite lidem na dvorky, koukate jak kluci hrajou fotbal, kdo se kde liba na ulici bo hraje kapela. Jako mnohem lepsi styl metra 🙂 Nemeli jsme tolik casu, museli jsme zase neco ochutnavat 🙂 Jinac bychom urcite projeli linek vic. Priste!

Dopoledne jsme jeste stihli vylet do Mesicniho udoli, vlastne porad jeste ve meste a to taky bylo neco! Prapodivne prirodni utvary. Jakoby velke homole hliny a kamenu. Nechapeme, jak to drzi pokupe. Kdyz se toho clovek dotknul, dost se to drolilo. A oni na tom savej baraky. Prolezli jsme to skrz na skrz, dali svacu (jist se musi!), zahledli „velke halo“ – coz je duha kolem slunce (zkusim sem frknout fotku) a nakoupili u mistniho skromneho umelce krasne obrazky. Pak zacalo prset, tak jsme zmenily plan a misto hory jeli prave do centra a na lanovku. Dobre jsme udelali.

Po lanovce to chtelo jeste trochu prozkoumat mesto, tak jsme sli ke kralovskemu palaci, kdyz v tom nas neco mohutne ohodilo. No, nas.. Spis Betku, my chytli uz jen odstrik, chvili jsme teda tapali, co to bylo a ono holub! Ale to musel bejt mega jeden! 🙂 Na namesti jsme zjistili, ze jsou dobre ziveni, je to atrakce, koupite pytlik kukurice a uz je ladujete. To my si radsi koupili pro sebe pytlik: banan prazeny a arasidy solene.

K veceri jsme zasli do mistnackeho fasfoodu a dali si: lomo saltado, lomo montado a tallarines lomo :))

Pak jsme zjistovali co dal, jak na Salar a do dzungle, ale to bylo podivny. To se nam podarilo az dalsi den.

Zaver je jasnej: milujeme jidlo, milujeme LaPaz!!

P.S.: po celonocni jizde spacim busem – je 6:24 – jsme se ocitli v UYUNI – mestecko, odkud se vydame na SALAR, jeden z highlightu celeho vyjezdu. Ceka nas jezdeni z mista na misto, spani v podivnych ubikacich, kde neni jistej internet. Budeme fotit a dokumentovat a zas vam to sem vsechno frknu, jak to jen pujde. Zatim ADIOS! 🙂

FOTKY NEJDOU NAHRAT 🙁