Tak a je to. Jsme doma.

No, nějak rychle to uteklo, tři týdny dovči je zkrátka krátká doba 🙂  Co nás čeká nyní? Prohlížení asi milionu fotek, zodpovídání otázek: tak co, jak bylo? Zvykání si na luxus, co všichni máme hned u nosu, jako třeba pitná voda nebo splachovací záchod. Stejskání si po nových kámoších a tak celkově melancholie, která na mě padá už teď.

Jako Nepál je Nepál. A bylo to boží a mám jedinou výtku k tomu celému: že to bylo moc krátký.

Závěr dovči byl v klídku: v Káthmándú jsme stihli dvě večeře: jednu mísťnáckou s fakt super dobrým jídlem a dobře vychlazeným pivkem. Kvůli nám v cukuletu přestavěli stoly, abychom mohli sedět pokupě. Chapati, naan a rotti pekli v peci, tak jak to má bejt, jídlo bylo luxuslní. Záchodky za rohem … no vlastně taky 😀 Večer jsme dali něco málo kultury a zašli na živou hudbu – rockec jak blázen a zásadní bylo, že jsme to tam roztančili 🙂 Ale žádná velká pařba se nekonala, jen někteří vedli dlouhé debaty o životě před životem a následcích rumového opojení – modří vědí 🙂

Druhej den se nesl ve znamení posledního „sight seeingu“ – krásná pamětihodnost – stupa Boddhanath a víte čím to zdoběj? Normálně kravskou močí prej. Takže to žlutý na bílých zdech není následek deště a rozpuštění čehosi, ale fakt ozdoba – kravská moč. Hmm. Ale hezký to tam bylo.

A už jsme se vraceli na Thamel – čtvrť, kde se nakupuje a kde jsme kousek měli hotel. Takže nakupy, nakupy, nakupy a večer zase jídlo – byli jsme ve velmi dobré restice – Třetí oko, kde jsme i začínali, takže to bylo symbolické a samozřejmě opět moc dobré. Jídlem člověk je živ 🙂

No a druhej den tradááá – letiště – Instanbul – přenocování, tak jsme toho využili a pár jedinců se vydalo do centra dětí. Instanbul je moc krásné město a jak bylo už pozdě, tak tam nebylo moc lidí. Našli jsme i milou novou hospůdku – cože? zase jídlo, no jo no a tím to celé završili. Tři hoďky spánku a už tu byla Praha, sice trochu mokrá, ale co by člověk v listopadu čekal jiného.

A dnes k snídani jsem si musela dát „cheese omelette“, kterou jsem tam měla k snídani asi tak 14x akorát mi k tomu chyběla chapati placka, tak jsem si aspoň přečetla, jak se peče a tu si k tomu dám příště !

A to je vše. O Nepálu – jak je chudý, jaká tragédie bylo zemětřesení před dvěma lety a jak to tam je s hygienou a všem dalším – o tom osobně nebo koukněte na net. Nebo tam prostě jeďte, to je totiž nejvíc. Já se tam určitě chci jednou vrátit, protože už teď vim, že mi mi přirostl k srdci se vším všudy, co k němu patří.

A ještě poslední zdravice mým spolucestovatelům: Olze a Mírovi, Jarce a Pepovi, mamá Nadě, Zbyňovi a Míšovi, Evženovi, Františkovi a Tondovi a průvodci Prokymu – jako fakt doufám, že se ještě setkáme, koťata, pánčto to bylo super a moc ráda vás uvidim.

NAMASTÉ

1.  
2. ISTANBUL NÍŽE
3. 

Meeeegaaaa zacpa! Stojíme v serpentinach na okraji Kathmandu, hodka to uz bude urco a zatim to nevypada, ze by se to vyznamne chtelo pohnout. Jako pocitali jsmems tim, ne ze ne, proste to tu tak chodi, taky mame satky pres nos a pusu,protoze jsou tu mraky prachu a smradu ze vsech moznych vehiklu.
Celkove doprava je tu zajimava – jezdi se tu vlevo, ale nas kapo ridic byl stejne vetsinu casu vpravo, predjizdi se neustale. Jo a maj tu zakaz troubeni – psala jsem to uz? Porad teda troubej, ale tak o 80% min. Husty!
Nez jsme se dokodrcali sem, cekal nas posledni den po svych – nemam tu wifi,tak nevim, kde jsem skoncila. Ale urco jsem nepopisovala cestu dzipy, zazitek to byl! Do Kathmandu jedeme dva dny, nejdrive po silene ceste a proto ty dzipy. Bagly sly na korbu,my dovnitr a Proky nas dost dopredu pripravoval na to, ze je to cesta vyzivna a dlouha a srazy a nekomunse to nemusi libit. No, me teda moooc! Sice jsem mirne marod, ale tak clovek se musi nejak rozptylit, poprosila jsem, estli taky muzu na korbu. Dve mistnacky byly moc rady, ze muzou dovnitr auta a ja se Zbynou, Shreeem a klukama usatejma jsme meli legraci nahore. Samo zacalo i prset, ale uz je tu zase teplo,tak to nevadilo. Zdravili jsme vsechny kolemjdouci, kluci se naucili “ahooooj” a bylo fajn videt jak se tim kazdy bavi :)) Ono to teda nebylo jen tak se tam udrzet, hazelo to s nama sem a tam a nasledky jsou viditelne: mam asi 12 modrin, modrej celej blok a jsem celkove rozlamana, ale stalo to za to 🙂
Odpo jsme vybehli na kopec k chramu, koukli na vrcholky hor, pokecali s mistnakama,zatocili mlynkama a vecere plus louceni s nosici. Nekteri zustavali nebo jeli po vlastni ose.
Dnes minibus a zase celej den nicmene uz po mnohem lepsi ceste do Kathmandu. A tim to konci! Zitra tu budeme jeste cely den, pak odlet do Istanbulu, tam jedna noc a frrr nach Prag. Estli este napisu, nevim. Kdyz ne, vidime se v Praze. Ted se jdu ponorit do prachovo smogoveho polstare a doufat, ze brzo budem na hotelu. Rozjelo se to, ale taky se razantne zmenila vozovka – k horsimu