Panejo! Ten cas se nejak zrychlil! A to jsme pritom na plazi, tam se preci ma nejak zpomalit nebo dokonce zastavit, ne? Resim to tak, ze moc nespim a usetreny cas investuji lepe (chtela jsem bejt vtipna a napsat, ze do rumu, coz je teda i pravda, ale to byste si o me uz asi mysleli podivne veci). 

Z Negrosu  jsme rano vyjizdeli vcera nejak strasne rano – pred sestou. Nestihli jsme snidani, ale zmakli jsme zmoknout, coz tady nevadi, jen to bahno – vsude bylo. Nemam blatniky. Fotku taky ne, sorry. 

V pristavu zacala trochu panika, protoze nam chybela pulka vypravy a listky se mohly koupit jen na osoby pritomne v pristavu. Plus strasili tim, ze jakmile se lod naplni, tak vyjede. To by asi nebyl problem, kdyby ten den jela jeste nejaka dalsi lod. Jeden zavodnik tedy sedl a vydal se zbytek hledat. Nene, ja to nebyla, ztratila bych se za druhym rohem 🙂

Kdyz se nasli, dali jsme si nase prvni silvestrovske pivo – bylo pred osmou rano. Vam rikam, ze tu jsou sami supr lidi. A cekalo se – jak jinak. Po nejake dobe jsme se nalodili, kola se hodila po stranach, bagly dovnitr a prisly vesty. Jak se jim rika – takovy ty zachranny. No, oranzovy byly a hlavne fakt plesnivy, bleee. Ale muselo se! Prisel veleveledulezity pan z pobrezni straze a desne dulezite prosel celou lod plnou mistnaku a nama a baglu a oranzovych hnusovesticek. Kdyz dulezite vystoupil, mistnaci vesty sundali a my je nasledovali. Pak se rozdali blici pytlicky. To nikdy nevesti nic dobreho. Deti blindili, my byli cajk. 

Lavicky byly tvrde a blbé a dospat se na nich moc nedalo. Skoncili jsme na pridi. Pokracovali jsme pivem a ruznejma bramburkama – ty tady teda tlacime dost. Taky doslo na nejakou ukrajinskou „vodu„, ale te jen opatrne. Ale nejlepsi bylo sledovat kola. Respektive to more, ktere na ne cakalo ze vsech stran – teda z jedne strany a ze spodu. To vam byla pracka. Blby, ze pracka napustena dost slanou vodou. Takovi ti oddani cyklomuzi rikali, ze se to pak musi omyt. No jasne, i tak mam rezavej retez. 

Po trech hodkach jsme dorazili k ostrovu Bantayan, kde jsou krasne plaze. A jestli si myslite, ze lod pripluje a vy si vyskaknete na pevninu, tak jste vedle. Prijela k nam mensi lodicka, pak dalsi a dalsi a nakonec jsme se vylodovali hodinu. V pristavu Honza opravoval kolo. Po nem pichnul Jindra. Nene, nebyly to prvni defekty. Ale sranda je, teda asi ani ne, ale nejvic der (do dnesniho dne 8) ma nas pruvodce Petr. To uz ani neni mozny. Ja nastesti zatim bez zavady. To by se totiz teprvá ukazalo, jaka jsem cyklistka, ehm…

Obed probehl v mistni jidelne: na co si clovek ukazal, to dostal, tak i tak, vzdy to byla jatra, jen vzdy na trosku jinej zpusob. 

Cesta do resortu byla zajimava jen tim, ze jsme inhalovali neskutecny mnozstvi smradu z kolem projizdejicich vozidel. 

Ubytko mame ale krasne! Chaticky na plazi, sice nesplachuje zachod, nesvitila nam zarovka a par dalsich drobnosti, ale jinak pohoda. Take je to nase posledni ubytovani a take nejdelsi: cele 3 noci. Uz jsme dojezdili i na kolech – povinne nas ceka posledni kilometr do pristavu, ale to je jeste daleko. 

Za sebou mame suprovyho Silvestra na plazi – s rumem, jak jinak. A nekteri borci to dali az do svitani. Do 7 jsem teda na vas Silvestr necekala, pardon, ale chybelo kousek 🙂 Jeden z tech dost vydarenych. Proste plaz a more – to chces!

Prvni den v novem roce… A vite co? To si necham na priste. Uz tech zapisu moc nebude, tak vam to jeste nadavkuju, ale teste se na kohouti zapasy a sexualni turistiku;)

Zitra rano chci jet jeste posledni dobrovolny usek s chlapama – kolem ostrova, cca 50 kilaku. Vyrazet se bude v sest.  Drzte palce, at rano vstanu a hlavne, at jsme do snidane zpatky. Jo a prej uz radim na kole dobre 🙂

Btw. najeto doposud: cca 500 km. 

Jupiiiiky! (p.s.: holky z toho kola boli ouplne neco jinyho, nez zadek) 🙂