Za par minut vyrazime na predlouhou cestu zpet do vlasti. Proto musim pridat a nasazet vam sem jeste par zazitku.
Prvni den v novem roce se zadaril. Jak take jinak tady na Filipinach. Sice jsem spala asi tri hodiny, ale ten vzduch tady dodava silu. Jasne, ze to je kravina. Silu dodavaj kalorie prijate v tekute strave.
Ani prvniho jsme nevynechali kola a cil byl jasnej: najit kohouti zapasy. Jako kohoutum byste tady nejradsi zakroutili krkem, predevsim kolem pate rano, kdyz zacnou ricet jak protrzeni. Kohouta zde uvidite na kazdem kroku. Ale zapas kohouti, to se musite poradit s mistnakem, abyste to nasli.
Bylo to dost zajimave a z toho mám asi jedine natocene video. Celej pripravnej proces teda trval dlouho. Panove s kohouty sedeli v kruzich a asi porovnavali vahove kategorie. Pak se milemu kohoutkovi na nohu pripne mecik, britva nebo jak chcete. Vlezou se do areny, nechaj se oklovat navzajem, aby nasrani bylo dost znacne a pak se vypustej na sebe. Netrva to dlouho, ani z toho netece tolik krve.
Dalsi zajimava vec je chovani tech panu kolem. Rvou na sebe jak pominuti, vsazej, prachy nemaly litaj vzduchem. A pak taky cumej. A kdyz muzou, tak se na vas nalepej. Moje chyba, chtela jsem dobre videt a voni, bastardi, hned zneuzili situace. Tolik Filipinu na zadku uz mit asi nikdy nebudu. Bo si na to dam fakt velkej pozor. Dalsi kola zapasu jsem uz byla nalepena ja na sve bile spolujezdce (jsou dost vysoci) – to si ti Filipiny uz netroufli.
Jinak teda video bude k dispozici – tech zapasu. Se hlaste pripadne.
Jo a to jsem zapomnela – pruvodce Petr, samozrejme, pri vyjizdce zase pichnul. A ma diru v plasti, jak on to jen dela? 🙂
Odpo jsem zkusila spat, ale je to ztrata casu a to more, pisek, slunicko… Co vam budu 🙂
Na jidlo jsme si uz bud trochu zvykli nebo vime, co je dobre. Vecer jsme zasli do vyzkousene restiky, ale ten vecer jsem mela nejakou smulu: na mou rybu zapomneli, pak na novou objednavku taky a i po pripomenuti nic. Takze jsem byla o suche ryzi a i ta je tu, nastesti, dobra. Jinak moje spotreba jidla je tu ponekud vetsi. Myslim, ze jsem za nejvetsiho jedlika zajezdu. Nechapu, nevim, proste jim.
Jo a ted jeste k te slibene turistice. Sexualni. Ja vim, je vsude v Asii, ale tady – kam jen se podivate: bily, vetsinou postarsi, pupkaty, sedivy bo plesaty pan, hrde se nosici vedle (jak kdy jak kdy) krasne mlade male drobne Filipinky. Vsude! Pak taky par paru vyhradne muzskeho pohlavi. Ale „zeno-muzi“ vedou. By me zajimalo, kolik z tech holek si pak odvezou domu nebo jestli je tu nechavaji. Spise to vypada na pary, co se uz znaji. Treba fakt laska.
Vcera, takze druheho, jsme vyjeli naposledy (ja vim, ze se to nerika), na kola. V sest rano, Mirek, Vasek, Honza, Vlasta a ja, jsme vyrazili kolem ostrova. Bylo to super! Dostala jsem pochvalu, stacila jsem jim, proste co vic si prat. Zavislost na kole zacina bejt jasna! Dojeli jsme na nejsevernejsi cast ostrova (i Filipin? Sakra ted nevim, zeptam, ale asi kravina). A za dve a pul hodiny jsme udelali 47 kilaku. Po navratu pivo a slo se na snidani. Jako to byl fakt start dne, jak malovanej.
A snidane byla taky malovana: dala jsem si Filipinskou: to je rejze a vajicko a pak neco k tomu. Tak vcera ryba, susena, i s ocickem se jedla. Fakt dobry ale!
Odpoledne nas pak cekal vylet lodickou na soukromy ostrov Virgin, kde se jako plati vstup. Ale jo, hezkej, snorchlovat jsme tam byli a ja si odrela palec u nohy o koral. Nic dramatickeho, ale at vite…
A ted musim padit. Zkusim jeste neco dopsat, ale uz musim, ceka nas presun, rozebrani kol, letiste..
Rumy nebudou 🙁 me se to nevejde. Nezlobte se, jo?
