Vim, ze vam nedavam moc info k Filipinam jako takovym. Nejak to nestiham. Je to proste Asie jak vysita. Jedna zajimavost urcite je to, ze milujou karaoke. At bydlej jakkoliv – vetsinou takove chyse pokryte vlnitym plechem – tak nemaj ty velky satelity (vy vite, co myslim) jako napr. v Laosu, ale mivaji tu velky stereo bedny a mikrofony a jedou karaoke. Normalne na ulici. Prej milujou zpev a kazdej se tu chce stat pop star. Boze ale tolik falesnyho zpevu pokupe, to jste slyseli naposledy mozna tak na zakladce. 

Na Asii tu je cisto. Asi je to fakt, ja ten bordel vidim, ale je ho min. No a pak jeste jedna zahada, kterou mi zatim nikdo neobjasnil: nekteri kluci tu zuzlaj v puse triko nebo nejakej hadr. Nevim proc. Kdyby jim bylo tri, ale oni jsou uz dost velci. Jo a moc tu nepijou alkohol a nekourej. Dokonce San Carlos bylo nekuracke mesto. 

A tam jsme dojeli v pondeli po zralocich. Cesta 180km dlouha nam trvala 3 a pul hodiny minivanem. Jooo, cesty jsou zde vlnity a hlavne deravy. Obcas to vypada, ze pomalu nejsou vubec. 

San Carlos je mesto, maji namesti a spoustu ulicek a pres den provoz. Vidite, to mi pripomina: provoz je tu, samozrejme, chaotickej, porad se troubi, proste Asie,  ale davaj pozor! Kor kdyz jedeme my – na kolech. V Cebu pri prvni projizdce jsem se fakt bala, ale ted uz vim, ze me videj a vetsinou mam prednost. Nebojte, i tak davam velkej pozor a nosim prilbu. 

A dalsi vec: vsichni porad zdravi, preji Merry Christmas – ted uz teda vic Happy New Year – mavaji a fakt to vypada, ze maj radost, ze nas vidi. Jasne, jsme atrakce, ale je to mile a tech usmevu! Jako obcas mensi kluci porvavaji „give me money“, obcas se dost smeji a to tezko rict, jestli nam nebo cemu. Oni, samozrejme, moc pesky nechodi, tak jim mozna prijde divne, proc nejaci magori jedou na necem do kopce, co nema motor. Ajo, motor, neda se rict, ze nase plice budou zdravejsi po tomto vylete. Obcas co tu inhalujeme, no potes koste. 

A vsude maj vanocni stromecky a vyzdobu a obcas snehulaka, coz je vtipny a taky betlemy. Velka sbirka. Velmi verici tu jsou, kostelu spoustu, 95% krestani. Ale taky tu vidite Jehovisty. No a taky obcas na chatrci Avon point 🙂

Zpet k vyletovani: ze San Carlos nas vyvezli do kopcu. Kola, ja a par dalsich, jsme jeli na korbe. To bylo super, krasne vyhledy a tak vubec. Oni tu jezdi treba na strese autobusu. To, co by u nas nebylo absolutne mozne – proste Asie a safety first. Deti na mopedech – jako i mimina, to uz neni nic noveho. 

Na kopci – coz byla iluze, rozhodne jsme pak nejeli pouze dolu – jsme nasadili kola a vyrazili k ryzovym polim. Se nedalo jet, se muselo porad fotit. A ani na fotkach neuvidite to, co my na vlastni oci. Proste neskutecny, terasovity, zeleny a do toho buvol a orac a zase spoustu usmevu a „hello“. A tepla piva, nemaj tam elektrinu. Ale to vam fakt nevadi. Trochu jsme zmokli a to taky nevadilo. A znovu rikam: super, ze mam s sebou horaka 🙂 Obcas ty cesty necesty jsou vtipny. A opet velkej zazitek. Trochu zacinam byt na kole zavisla. I kdyz bych ho nekdy nejradsi zahodila do palmovyho haje, kdyz funim do kopce a tusim, ze neni posledni. 

Celkem jsme ten den ujeli 60km, nebylo to urcite to nejnarocnejsi, ale i tak mi to dalo obcas zabrat. Ale sjezd dolu do Carlosu byl dobrej. Vecer jsme pak dali maso v mistni grilarne, pivko na hotelu a padli za vlast. 

Dnes rano jsme opet nalozili kola, Dorku, dalsi lidi a zavazadla na korbu nakladaku. Ostatni do minivanu a opet se nechali vyvezt do kopcu a jeste o kus dal, abychom zase nasedli na kola a vydali se jinym smerem a to jeste vic na sever Negrosu do Sagay – cca 60km. Cestou bylo k videni zase rejzova policka, cukrova trtina, krasne nedodelane silnice – jako sranda: jedete asfalt pak kus pred mostem sutry – most – sutry a zase asfalt. Obcas delsi trasa sutry a i bahinko – samozrejme jsem zaprasena nejvic ze skupiny. Fakt nechapu! Nekteri nejsou poznamenani vubec (ani bahnem, unavou, sprostymi slovy), ja mela bahno snad i za usima. A kdyz ne bahno, tak jsem cerna od oleje. No hele, co vam budu povidat. Dama na cestach tu ze me uz nebude 🙂 a to se mi dneska podarilo vopalit si brejle na obliceji, hmm, dama ze me nebude ani po navratu 😂

Tady se toho moc uz neudalo, jen dve svatby, urvany karaoke, tepla voda v bazenu a momentalne dost primrtvenej hotel – a nevadi z toho nic. Rano bude asi trochu vadit, ze budik zazvoni uz po paty, protoze pred sestou vyrazime smer pristav (25km) a trajektem na ostrov Bantayan. Takze Silvestr mozna dost dobre zaspime 🙂

Na Banta budeme az tri noci a prej odpocinek, koupacka, snorchlovani a … Utika to rychle. 

Dneska staci, ne? Zkusim jeste nejake foto a moc rada bych vedela, kolik vas to cte.