Cekame na odvoz do dalsi destinace. Jestli si myslite, ze se opalujeme a popijime fresh dzusiky, tak jste trochu vedle. Je pod mrakem. Za coz jsme ale radi. Dzus pijem, ale normalne z plechovky. Aspon si ho redime rumem (je 12:21 a pred nami 3 hodiny v buse). Ano, spravne vas to napadlo: jak jako rumem, kdyz se tam pit alkohol nesmi? Je to presne tak – proste fixlujem a alkohol lijem do nealka a prenasime v plastu. Jak deti za skolou. 

Jsme na Negrosu – ostrov znamy cukrovou trtinou…

***

…a nedopsala jsem, protoze jsme sli rovnat kola a bagly a ja tu proste pomaham. Zjistili jsme ovsem, ze se nam 4 kola na korbu nevejdou. Ha! Jako neni to sranda obcas. Takze jsme prikoupili auto (na to by se vesla vsechny kola :)) a cekali, nez dorazi z vedlejsi vesnice. Hodinu to trvalo. Pak jsme jeli 180km asi 4 a pul hodiny do dalsi destinace…

Nepredbihejme! Jeste vam musim popsat, co jsme provadeli ty dny, nez jsme vypadli. 

Jeden den jsme jeli do narodniho parku Twin Lakes. Chvili jsme sem dohadovali, co bylo horsi, if tohle nebo vyjizdky do hor o zastavku drive. O prsa to vyhraly Twini. Jakoze coze? My jeli z nuly do 900 metru. Tyvago! Sopecnej krater je vam v tu chvili u zadku. Uz si nepamatuju, kolik km to bylo, ale malo a jeli jsme to 3 hodiny. 3 baby si to vyjely tuktukem. 

Ale nelituju. Zazitek to byl zase skvelej! Nahore jsme pak posledni usek vytlacili vsichni, vcetne Petra, kterej dycky dal vsechno (krom zamechovany cesty v pralese, tam prokluzovalo). Tady se nam uz zvedala predni kola. 

Nahore nas cekala 2 jezera. K druhymu jsme se museli dostat lodickou. Takova romantarna, ale fajn. Jo a bylo tam chladno. Pak uz nas cekal sjezd za odmenu. Doost dobry! Prej jezdim, jako magor, ale to tvrdi zli jazykove a pokud by na tom byla byt jen speticka pravdy, tak jsou tu jeste dva az tri vetsi magori. Rozhodne to byla jizda 🙂

A ja si pak rikala: dobry, vetsi kopce nas uz cekat nemuzou, takze uz jen na pohodu. Mejlila jsem se jen trochu. 

Dalsi den byl bez kol. Zato s brzkou vstavackou. Uz v 5:15 jsme vyrazeli tremi ruznymi prostredky za zraloky velrybimi, ze jako snorchlovat s nima. Cesta tam dobry. V lodi sice blindilo dite, pak pani za nama – nemeli by bejt sakra zvykli??

Tam pak zaclo maso! To jste nevideli! My vsichni nejak mysleli, ze bude lodicka na sirem mori a snorchlovani a kde nikdo tam nikdo. Naivita! Masovka jak svina! Nejdriv cekani, pak pochod ke brehu a tam uz milion lidi, milion lodi a bylo jasne, ze se vse odehrava jen par metru od more. Doplavala bych tam. Cekali jsme fakt dlouho. Pak nam dali vesty a vehnali do lode. Ta priplula k lanu, privazala se a pomalu se posouvala z bodu A do bodu B. V bode B byl konec (30 min). To jsme teda postrehli az posleze. 

Ryby jsme videli. Jsou velky – par metru a je to zvlastni, kdyz kolem vas pluje neco tak velkeho. Me celej dojem kazil fakt, ze to je nechutna atrakce pro turisty, tejrani zvirat. Oni je krmi z lodek, ty ryby jsou uplne zblbly, jdou za lodkama jak sileny a tak si je turiste mohou prohlednout. Jenze on to byl boj. Me tam nekdo nakopnul ploutvi, jindy jsem zas dostala pres hlavu nevim cim. Vse je to obehnane sitema – co kdyby ryby dostaly rozum a chtely vypalit pryc. 

Mela jsem to stesti, ze jeden zralok si to stradoval rovnou ke me a byl fakt na dosah. Jeden ze skupiny si dokonce sahnul. No a za to taky dostal poradne vynadano a ja s nim. A to jsme mohli jit na 6 mesicu do vezeni. Nekecám. Ale vite co? Nejdem a at si trhnou nohou a ochrance prirody na ne! Stejne jsem si nesahla. 

A tim skoncim pro dnesni den. Padaj mi vika. Rano brzo zas. Ale palacinky s mangem! Jinak jidlo jak kdy no. Dnes good. Ale ted spat. 

Pa