Ha, poslední pracovní den! Jak je to možné? Kam to uteklo? Kam jsem utekla já, že jsem nepsala?
Rozhodně vím, že domů se těším, nicméně klidně bych tu ještě pár dní zůstala. Oblíbila jsem si tu kolegy (moc, jsou prostě skvělí), bydlení, kanceláře i všechno tady kolem. Je to, samozřejmě, krátkodobá zkušenost, ale i tak. Nicméně na nějaké balancování je brzo, doma budu až v pondělí a teď je stále ještě pátek. Vždyť nemám ještě ani sbaleno (odjíždíme ráno v cca pět).
Tento týden jsme zažili krásný výpadek elektřiny. Občas se to stane a vůbec nemusí být bouřka. V práci, když vypadne proud, nahodí se generátor. Večer jsou pak hezky vidět hvězdy, protože ulice jsou úplně tmavé – jo a víte co? Na nebi zde nevidíte vůbec žádné letadlo. Jako fakt.
Proud nám nešel od odpoledne, celej večer, takže jsme ho trávili při svíčce, čelovce a notebooku. Vytekly nám obě lednice. A pak vám dojde, že to nemusí jít delší dobu, pár hodin, celou noc, že si ten mobil ani notebook nemůžete dobít. Pravidlo číslo 33 – vždy mít notebook dobit, nespoléhat se na to, že to za chvíli nahodí.
Když nejde elektřina, neteče voda. Ale o té už bylo řečeno dost. Naštěstí máme filtrovanou nebo balenou, takže zuby vyčištěny.
Ve středu mě překvapilo pár náhod hezky poskládaných za sebou. Po obědě jsme se šli projít do naší kavárny (pořád to stejné místo, kam chodíme na fajitas a pivo, to je večer a to je naše hospůdka, teď jsme se naučili tam chodit na odpolední kávu, proto kavárna, ale pořád je to to samé místo).
Dostala jsem krásné větší kafe do bílého hrnečku s podšálkem, který byl zdobený tak, že mi to hned připomnělo babiččin porcelán, tak říkám: jéé, to vypadá jako od babičky a jak jsem to měla v ruce, otočila jsem to a zůstala koukat: Czech republic, handmade fine porcelaine, jen tak, v Angole. To nevymyslíš. Pár minut na to jsme došli ke kanceláři a tam místní kolega, já na něj koukám a říkám, to snad není pravda: měl na sobě triko Staropramen. To, že se v kanclu najde spousta českých věcí, to chápu, to se sem navozí porůznu, to dává smysl, ale podšálek v kavárně, ten mě fakt dostal.
Dnes už poslední schůzky, loučení, večeře s kolegy a ráno autem směr Luanda, odkud v neděli letím domů. Těšte se, zamlouvejte si mě, zvěte mě na pivo nebo víno, nebo se pozvěte ke mně, prostě mě chtějte vidět, protože já vás taky vidět chci.
Budou Vánoce, bude Novej rok, pak leden a nikdy nevíte, kdy se zase vypravím jinam… (nejspíš v půlce ledna, uvidíme).