Už mi teče teplá! Nějak to opravili a pak ještě zásadní detail: musí se počkat pár delších minut a hlavně: teplá je pod studenou, aha! Samozřejmě jsem to musela hned vyzkoušet a víte co, je to věda. Největší problém totiž je tlak. Pustíte vodu a nic, pár kapiček, pak to najednou začne téct silným proudem a za minutu, ani nevíte jak, zase nic. Do toho teda ta teplá až žhavá (nene, nestěžuju si) a nakonec končíte se šamponem ve vlasech, na zádech a bez tekoucí vody nebo jen se studenou, takže holka se tu tak i tak otuží. Je to dobrý.

Zvířátka. Slona ani žirafu jsem zatím nepotkala, zato ještěrky jo, komárů naštěstí pomálu. Ale to byste koukali, oni tady maj na komáry tenisový rakety. Dobíjí se to normálně strčením do zásuvky, pak zmáčknete čudlík a lovíte komára, vždy to tam tak zajiskří, zapraská a jako hustý. Chytla jsem tři a vždy mě to vyděsilo možná víc, než samotnýho komára. Malárii nechceš! Další zvířátka jsou „bedbugs“, přeložte si to případně sami a než budete dělat zhnusený obličeje, tak si uvědomte, že vše živé má nárok na život a že Afrika. Samozřejmě, já jsem optimistická a nad věcí, ke mně do ložnice zatím ještě nedošli, ale jinak už se začalo desinfikovat.

Samozřejmě tu jsou různé druhy hmyzu, spíš větší, než menší, naštěstí na lidi téměř nelezou, pavouci nula. Pak pár potulujících se psů, těm se vyhýbám, i když nikdy nevíte, za jakým rohem ho potkáte. Naštěstí naposledy jsem se vzpamatovala dřív já, než pes a úspěšně jsem se mu vyhnula. Vzteklinu nechceš!

Jídlo. Super bílé housky tu mají, dlouho nevydrží a nejlepší jsou hned z pekárny. Pak koblihy, takový ty bez ničeho vevnitř a s hodně velkým cukrem navrchu. S nimi jsme tu hráli super hru, to si fakt zkuste nebo počkejte na mě, protože to chci vidět. Vaším úkolem je sníst koblihu bez toho, aniž byste si olízli rty, ha hááá, zní to jako kravina, žejo? Taky že jo, ale těžký to je jak blázen a vtipný hlavně!

Jinak tu jíme vajíčka, sýry, avokáda tady jsou, to jsem zatím neměla a nechápu proč. Jo a fajitas! Ty tu mají super a na ty si s kolegou Honzou zajdeme fakt rádi. Pivo dobrý, takže cajk. Jen k upřesnění – když pivo nebo fajitas, tak chodíme pouze na jedno místo, není to tak, že bychom po každé šli objevit něco nového, tak to prostě není.

Počasí. Teď je třeba 24°, často tu prší, ale hlavně ty bouřky! Ty stojí za to a je jich tu požehnaně. Chodíme tu v letních věcech, ale bývá i chladno, v kanceláři vůbec, takže dlouhé sukně, dlouhý rukáv a večer mikina. Nemusíte mi zas tak závidět… nebo?

Co se týče mé práce, tak to je určitě taky super zkušenost. Třeba teď jsem v kanceláři, sama, taky je sobota. Za oknem mi vyřvává nějaká sobotní akce, různé beaty, taky cirkulárka a křičící pán do mikrofonu. S kolegou, až dorazí, tak se podíváme na různé HR procesy, jak je mají nastavené a s čím případně potřebují pomoc. Nuda, si říkáte, ale nebude. Kolega téměř nemluví anglicky, já vůbec portugalsky. Ale HR je zajímavé vždy, tam určitě najdeme společnou řeč 🙂

Jinak už jsem dvakrát školila. No, nejdříve jsem si nebyla jistá, jak můj interaktivní styl a různá cvičení vezmou, oni si taky asi nebyli jistí, aspoň podle těch pohledů, ale pak se rozjeli a hned bych je všechny přihlásila do školy improvizace, jak byli šikovní a hlavně, jak si to dokázali užít. Debaty jsme měli zajímavé a co mě fakt potěšilo, jak si všichni zapisovali a na konci udělali krásné shrnutí. A koučovací karty (sada karet s různými fotografiemi) se jim moc líbí. Na konci jednoho školení si každej z účastníků namátkou vybral jednu kartu a na základě fotografie měl školení ohodnotit. Velmi je pobavilo, když si jeden kolega vytáhnul kartu s fotkou českého hřbitova… kde jinde se vám tohle může tak přihodit. Zvládnul to skvěle, své hodnocení zakončil slovy, že stejně jednou všichni musíme umřít. A měl pravdu 🙂 Jako srandu máme, ne že ne.

Včera jsme jeli na nákup do Shopride, vstupujete do jiného světa, tam seženete fakt všechno. Po cestě tam i zpět – jedete autem, jinak to nejde – vidíte různé čtvrti a lidi tu žijí fakt velmi chudě a to jsme ve městě. Hodně věcí se děje na ulici, prodávají ovoce, internet, boty… Ženy tu nosí náklad na hlavě, to je opravdu fascinující. A děti na zádech. Často chodí bosy, všichni. A také tu vídáte albíny. Pestrá a chudá Afrika.

a jak čekám na toho kolegu (hodina a 40 minut), tak nahrávám fotky, snad se zadaří! Jedna kostel, druhá distribuce krav.