Ani jsme se nenadali a najednou jsme byli mimo signal a az nyni jsme zpet. A kde ze coze? Za chvili, ted zpet na zacatek.
Ale reknu vam to narovinu: nepujdu asi uplne presne chronologicky a ani presny nazvy nebo vysky ci nizky vam sem nedam. To jste uz stejne bud nekde cetli, nebo vas to tak moc nezajima 🙂 .
Uz zazitek byl let a milion prestupu. Amstr se nam vyvedl skvele, fakt hezke mesto. Pak jsme pospavali na letisti, nekdo vice, nekdo mene a myš tam byla, nekecam!
V Miami nas cekalo asi milion kontrol a desny fronty a porad boty dolu a projit a dalsi fronta, do toho chvili zmatek, kolik je vlastne hodin a uz jsme dobihali ke gatu pri zaviracce. Uf! To bylo o fous. Pak uz jen poradne vymrznout a hura Lima! Dosla vsechna zavazadla a i cela parta doletla. Dva lidi leteli jinak, dva jini se odpojili hned na letisti a jeden druhy den v Lime 🙂 aby to nebylo komplikovany… Nevadi, za chvili to bude uz se jmeny a jednodussi, slibuju 🙂 .
Druhy den jsme z Limy vyjeli na sever. Jeste pred tim jsme si menili prachy a tomu neuverite! Normalne mi v exchangi dali falesnou stovku!!! (cca 800kč) Prej s tim tady maj problemy a falsuje se hodne, prej i z bankomatu muzete dostat falesnou bankovku. Prisla jsem na to, az kdyz jsem s ni platila. Koukali jsme jako puk! Od te doby jsem se ji snazila asi 6x udat a NIC! Dycky stejna odpoved: mal (jakoze spatna).

Z Limy jela nase horska skupina (Betka, Ivuska, Risa a ja) na Caral – nejstarsi mesto, spoustu ruin, pisku a kameni. Pak jsme se tak nejak dostavali do Huarazu a poprve okusili „pohostinnost“ mistnich vuci gringosum (gringo – beloch a asi nic milyho). Prej autobus! Prej tolik a tolik soles (jejich mena). Pani normalne stopla taxi, kdyz nas narvali do auta, tak zvedli cenu! Jako dohady velky a zacinajici tma. Nakonec jsme ale meli stesti, dojeli na spravnou krizovatku a odtamtud „colectivem“ (minibus – verejna doprava) dojeli az do Huarazu a hned nasli super ubytko s teplou vodou. Juch!

A pak uz zacala aklimatizace jednodennim vyletem, na lehko, do vysin (3 743 mnm cordillera negra). Vecer jsme se stihli presunout do Yungay, kde jsme poprve spali ve stanu hezky v prirode – taky nejak dost vysoko 3800mnm. A poprve koupili koku – jako jasne, prej hned po priletu do sebe zacnete prat koku – ale my ji nemohli sehnat! Takze az pres taxikare a je to jak zvejkat seno 🙂 (to be continued).
Dalsi den jsme se vypravili na polotezko k lagune 69 – taky aklimatizace a tady se priznam, tady to pro me zacalo byt tezky. Ten vystup neni lehky a kdo me znate, tak vite, ze nejakou tu fyzicku mam, ale takhle vysoko s krosnou na zadech (nebylo tam jen jidlo, i kdyz to vazi podstatne), no moc to neslo a bylo to dlouhy. Do toho vas fakt boli hlava, chce se vam zvracet, dejcha se blbe a jeste ten bagl tizi, jak svin. Nohy se mi pletly a kdyz uz jsem myslela, ze jsem tam, tak jsem to hned otocila a padila dolu. Zbytek party sel o kus dal a zjsitil, ze prava laguna je jeste dalsi kus cesty.
Rano jsme zabalili stany, bagly a vyrazili smer Santa Cruz trek, dalsi tura uz s plnou krosnou, spali jsme ve 4400. Spis nespali, moc mi to neslo a unava byla uz znacna. Nastesti pocasi nam preje a prsi jen v noci. Zatim jsme vzdy nasli krasne misto na spani, kolem jen priroda, kravy a oslove a jezero ci reka.
Jo a taky tu neni moc lidi a kdyz jo, tak Cesi, Slovaci nebo Nemci  🙂 .
No a vite co? Jdeme spat, zitra dalsi vylet. Ted uz snad budeme vic na prijmu 🙂 .
P. S.: dnes jsem konecne udala tu stovku falesnou. Pan v hotelu – spis Japonec nez Peruanec ani nemrknul a vzal ji.