Za par minut vyrazime na predlouhou cestu zpet do vlasti. Proto musim pridat a nasazet vam sem jeste par zazitku.

Prvni den v novem roce se zadaril. Jak take jinak tady na Filipinach. Sice jsem spala asi tri hodiny, ale ten vzduch tady dodava silu. Jasne, ze to je kravina. Silu dodavaj kalorie prijate v tekute strave.

Ani prvniho jsme nevynechali kola a cil byl jasnej: najit kohouti zapasy. Jako kohoutum byste tady nejradsi zakroutili krkem, predevsim kolem pate rano, kdyz zacnou ricet jak protrzeni. Kohouta zde uvidite na kazdem kroku. Ale zapas kohouti, to se musite poradit s mistnakem, abyste to nasli.

Bylo to dost zajimave a z toho mám asi jedine natocene video. Celej pripravnej proces teda trval dlouho. Panove s kohouty sedeli v kruzich a asi porovnavali vahove kategorie. Pak se milemu kohoutkovi na nohu pripne mecik, britva nebo jak chcete. Vlezou se do areny, nechaj se oklovat navzajem, aby nasrani bylo dost znacne a pak se vypustej na sebe. Netrva to dlouho, ani z toho netece tolik krve.

Dalsi zajimava vec je chovani tech panu kolem. Rvou na sebe jak pominuti, vsazej, prachy nemaly litaj vzduchem. A pak taky cumej. A kdyz muzou, tak se na vas nalepej. Moje chyba, chtela jsem dobre videt a voni, bastardi, hned zneuzili situace. Tolik Filipinu na zadku uz mit asi nikdy nebudu. Bo si na to dam fakt velkej pozor. Dalsi kola zapasu jsem uz byla nalepena ja na sve bile spolujezdce (jsou dost vysoci) – to si ti Filipiny uz netroufli.

Jinak teda video bude k dispozici – tech zapasu. Se hlaste pripadne.

Jo a to jsem zapomnela – pruvodce Petr, samozrejme, pri vyjizdce zase pichnul. A ma diru v plasti, jak on to jen dela? 🙂

Odpo jsem zkusila spat, ale je to ztrata casu a to more, pisek, slunicko… Co vam budu 🙂

Na jidlo jsme si uz bud trochu zvykli nebo vime, co je dobre. Vecer jsme zasli do vyzkousene restiky, ale ten vecer jsem mela nejakou smulu: na mou rybu zapomneli, pak na novou objednavku taky a i po pripomenuti nic. Takze jsem byla o suche ryzi a i ta je tu, nastesti, dobra. Jinak moje spotreba jidla je tu ponekud vetsi. Myslim, ze jsem za nejvetsiho jedlika zajezdu. Nechapu, nevim, proste jim.

Jo a ted jeste k te slibene turistice. Sexualni. Ja vim, je vsude v Asii, ale tady – kam jen se podivate: bily, vetsinou postarsi, pupkaty, sedivy bo plesaty pan, hrde se nosici vedle (jak kdy jak kdy) krasne mlade male drobne Filipinky. Vsude! Pak taky par paru vyhradne muzskeho pohlavi. Ale „zeno-muzi“ vedou. By me zajimalo, kolik z tech holek si pak odvezou domu nebo jestli je tu nechavaji. Spise to vypada na pary, co se uz znaji. Treba fakt laska.

Vcera, takze druheho, jsme vyjeli naposledy (ja vim, ze se to nerika), na kola. V sest rano, Mirek, Vasek, Honza, Vlasta a ja, jsme vyrazili kolem ostrova. Bylo to super! Dostala jsem pochvalu, stacila jsem jim, proste co vic si prat. Zavislost na kole zacina bejt jasna! Dojeli jsme na nejsevernejsi cast ostrova (i Filipin? Sakra ted nevim, zeptam, ale asi kravina). A za dve a pul hodiny jsme udelali 47 kilaku. Po navratu pivo a slo se na snidani. Jako to byl fakt start dne, jak malovanej.

A snidane byla taky malovana: dala jsem si Filipinskou: to je rejze a vajicko a pak neco k tomu. Tak vcera ryba, susena, i s ocickem se jedla. Fakt dobry ale!

Odpoledne nas pak cekal vylet lodickou na soukromy ostrov Virgin, kde se jako plati vstup. Ale jo, hezkej, snorchlovat jsme tam byli a ja si odrela palec u nohy o koral. Nic dramatickeho, ale at vite…

A ted musim padit. Zkusim jeste neco dopsat, ale uz musim, ceka nas presun, rozebrani kol, letiste..

Rumy nebudou 🙁 me se to nevejde. Nezlobte se, jo?

Panejo! Ten cas se nejak zrychlil! A to jsme pritom na plazi, tam se preci ma nejak zpomalit nebo dokonce zastavit, ne? Resim to tak, ze moc nespim a usetreny cas investuji lepe (chtela jsem bejt vtipna a napsat, ze do rumu, coz je teda i pravda, ale to byste si o me uz asi mysleli podivne veci). 

Z Negrosu  jsme rano vyjizdeli vcera nejak strasne rano – pred sestou. Nestihli jsme snidani, ale zmakli jsme zmoknout, coz tady nevadi, jen to bahno – vsude bylo. Nemam blatniky. Fotku taky ne, sorry. 

V pristavu zacala trochu panika, protoze nam chybela pulka vypravy a listky se mohly koupit jen na osoby pritomne v pristavu. Plus strasili tim, ze jakmile se lod naplni, tak vyjede. To by asi nebyl problem, kdyby ten den jela jeste nejaka dalsi lod. Jeden zavodnik tedy sedl a vydal se zbytek hledat. Nene, ja to nebyla, ztratila bych se za druhym rohem 🙂

Kdyz se nasli, dali jsme si nase prvni silvestrovske pivo – bylo pred osmou rano. Vam rikam, ze tu jsou sami supr lidi. A cekalo se – jak jinak. Po nejake dobe jsme se nalodili, kola se hodila po stranach, bagly dovnitr a prisly vesty. Jak se jim rika – takovy ty zachranny. No, oranzovy byly a hlavne fakt plesnivy, bleee. Ale muselo se! Prisel veleveledulezity pan z pobrezni straze a desne dulezite prosel celou lod plnou mistnaku a nama a baglu a oranzovych hnusovesticek. Kdyz dulezite vystoupil, mistnaci vesty sundali a my je nasledovali. Pak se rozdali blici pytlicky. To nikdy nevesti nic dobreho. Deti blindili, my byli cajk. 

Lavicky byly tvrde a blbé a dospat se na nich moc nedalo. Skoncili jsme na pridi. Pokracovali jsme pivem a ruznejma bramburkama – ty tady teda tlacime dost. Taky doslo na nejakou ukrajinskou „vodu„, ale te jen opatrne. Ale nejlepsi bylo sledovat kola. Respektive to more, ktere na ne cakalo ze vsech stran – teda z jedne strany a ze spodu. To vam byla pracka. Blby, ze pracka napustena dost slanou vodou. Takovi ti oddani cyklomuzi rikali, ze se to pak musi omyt. No jasne, i tak mam rezavej retez. 

Po trech hodkach jsme dorazili k ostrovu Bantayan, kde jsou krasne plaze. A jestli si myslite, ze lod pripluje a vy si vyskaknete na pevninu, tak jste vedle. Prijela k nam mensi lodicka, pak dalsi a dalsi a nakonec jsme se vylodovali hodinu. V pristavu Honza opravoval kolo. Po nem pichnul Jindra. Nene, nebyly to prvni defekty. Ale sranda je, teda asi ani ne, ale nejvic der (do dnesniho dne 8) ma nas pruvodce Petr. To uz ani neni mozny. Ja nastesti zatim bez zavady. To by se totiz teprvá ukazalo, jaka jsem cyklistka, ehm…

Obed probehl v mistni jidelne: na co si clovek ukazal, to dostal, tak i tak, vzdy to byla jatra, jen vzdy na trosku jinej zpusob. 

Cesta do resortu byla zajimava jen tim, ze jsme inhalovali neskutecny mnozstvi smradu z kolem projizdejicich vozidel. 

Ubytko mame ale krasne! Chaticky na plazi, sice nesplachuje zachod, nesvitila nam zarovka a par dalsich drobnosti, ale jinak pohoda. Take je to nase posledni ubytovani a take nejdelsi: cele 3 noci. Uz jsme dojezdili i na kolech – povinne nas ceka posledni kilometr do pristavu, ale to je jeste daleko. 

Za sebou mame suprovyho Silvestra na plazi – s rumem, jak jinak. A nekteri borci to dali az do svitani. Do 7 jsem teda na vas Silvestr necekala, pardon, ale chybelo kousek 🙂 Jeden z tech dost vydarenych. Proste plaz a more – to chces!

Prvni den v novem roce… A vite co? To si necham na priste. Uz tech zapisu moc nebude, tak vam to jeste nadavkuju, ale teste se na kohouti zapasy a sexualni turistiku;)

Zitra rano chci jet jeste posledni dobrovolny usek s chlapama – kolem ostrova, cca 50 kilaku. Vyrazet se bude v sest.  Drzte palce, at rano vstanu a hlavne, at jsme do snidane zpatky. Jo a prej uz radim na kole dobre 🙂

Btw. najeto doposud: cca 500 km. 

Jupiiiiky! (p.s.: holky z toho kola boli ouplne neco jinyho, nez zadek) 🙂

Vim, ze vam nedavam moc info k Filipinam jako takovym. Nejak to nestiham. Je to proste Asie jak vysita. Jedna zajimavost urcite je to, ze milujou karaoke. At bydlej jakkoliv – vetsinou takove chyse pokryte vlnitym plechem – tak nemaj ty velky satelity (vy vite, co myslim) jako napr. v Laosu, ale mivaji tu velky stereo bedny a mikrofony a jedou karaoke. Normalne na ulici. Prej milujou zpev a kazdej se tu chce stat pop star. Boze ale tolik falesnyho zpevu pokupe, to jste slyseli naposledy mozna tak na zakladce. 

Na Asii tu je cisto. Asi je to fakt, ja ten bordel vidim, ale je ho min. No a pak jeste jedna zahada, kterou mi zatim nikdo neobjasnil: nekteri kluci tu zuzlaj v puse triko nebo nejakej hadr. Nevim proc. Kdyby jim bylo tri, ale oni jsou uz dost velci. Jo a moc tu nepijou alkohol a nekourej. Dokonce San Carlos bylo nekuracke mesto. 

A tam jsme dojeli v pondeli po zralocich. Cesta 180km dlouha nam trvala 3 a pul hodiny minivanem. Jooo, cesty jsou zde vlnity a hlavne deravy. Obcas to vypada, ze pomalu nejsou vubec. 

San Carlos je mesto, maji namesti a spoustu ulicek a pres den provoz. Vidite, to mi pripomina: provoz je tu, samozrejme, chaotickej, porad se troubi, proste Asie,  ale davaj pozor! Kor kdyz jedeme my – na kolech. V Cebu pri prvni projizdce jsem se fakt bala, ale ted uz vim, ze me videj a vetsinou mam prednost. Nebojte, i tak davam velkej pozor a nosim prilbu. 

A dalsi vec: vsichni porad zdravi, preji Merry Christmas – ted uz teda vic Happy New Year – mavaji a fakt to vypada, ze maj radost, ze nas vidi. Jasne, jsme atrakce, ale je to mile a tech usmevu! Jako obcas mensi kluci porvavaji „give me money“, obcas se dost smeji a to tezko rict, jestli nam nebo cemu. Oni, samozrejme, moc pesky nechodi, tak jim mozna prijde divne, proc nejaci magori jedou na necem do kopce, co nema motor. Ajo, motor, neda se rict, ze nase plice budou zdravejsi po tomto vylete. Obcas co tu inhalujeme, no potes koste. 

A vsude maj vanocni stromecky a vyzdobu a obcas snehulaka, coz je vtipny a taky betlemy. Velka sbirka. Velmi verici tu jsou, kostelu spoustu, 95% krestani. Ale taky tu vidite Jehovisty. No a taky obcas na chatrci Avon point 🙂

Zpet k vyletovani: ze San Carlos nas vyvezli do kopcu. Kola, ja a par dalsich, jsme jeli na korbe. To bylo super, krasne vyhledy a tak vubec. Oni tu jezdi treba na strese autobusu. To, co by u nas nebylo absolutne mozne – proste Asie a safety first. Deti na mopedech – jako i mimina, to uz neni nic noveho. 

Na kopci – coz byla iluze, rozhodne jsme pak nejeli pouze dolu – jsme nasadili kola a vyrazili k ryzovym polim. Se nedalo jet, se muselo porad fotit. A ani na fotkach neuvidite to, co my na vlastni oci. Proste neskutecny, terasovity, zeleny a do toho buvol a orac a zase spoustu usmevu a „hello“. A tepla piva, nemaj tam elektrinu. Ale to vam fakt nevadi. Trochu jsme zmokli a to taky nevadilo. A znovu rikam: super, ze mam s sebou horaka 🙂 Obcas ty cesty necesty jsou vtipny. A opet velkej zazitek. Trochu zacinam byt na kole zavisla. I kdyz bych ho nekdy nejradsi zahodila do palmovyho haje, kdyz funim do kopce a tusim, ze neni posledni. 

Celkem jsme ten den ujeli 60km, nebylo to urcite to nejnarocnejsi, ale i tak mi to dalo obcas zabrat. Ale sjezd dolu do Carlosu byl dobrej. Vecer jsme pak dali maso v mistni grilarne, pivko na hotelu a padli za vlast. 

Dnes rano jsme opet nalozili kola, Dorku, dalsi lidi a zavazadla na korbu nakladaku. Ostatni do minivanu a opet se nechali vyvezt do kopcu a jeste o kus dal, abychom zase nasedli na kola a vydali se jinym smerem a to jeste vic na sever Negrosu do Sagay – cca 60km. Cestou bylo k videni zase rejzova policka, cukrova trtina, krasne nedodelane silnice – jako sranda: jedete asfalt pak kus pred mostem sutry – most – sutry a zase asfalt. Obcas delsi trasa sutry a i bahinko – samozrejme jsem zaprasena nejvic ze skupiny. Fakt nechapu! Nekteri nejsou poznamenani vubec (ani bahnem, unavou, sprostymi slovy), ja mela bahno snad i za usima. A kdyz ne bahno, tak jsem cerna od oleje. No hele, co vam budu povidat. Dama na cestach tu ze me uz nebude 🙂 a to se mi dneska podarilo vopalit si brejle na obliceji, hmm, dama ze me nebude ani po navratu 😂

Tady se toho moc uz neudalo, jen dve svatby, urvany karaoke, tepla voda v bazenu a momentalne dost primrtvenej hotel – a nevadi z toho nic. Rano bude asi trochu vadit, ze budik zazvoni uz po paty, protoze pred sestou vyrazime smer pristav (25km) a trajektem na ostrov Bantayan. Takze Silvestr mozna dost dobre zaspime 🙂

Na Banta budeme az tri noci a prej odpocinek, koupacka, snorchlovani a … Utika to rychle. 

Dneska staci, ne? Zkusim jeste nejake foto a moc rada bych vedela, kolik vas to cte.