Hola Amigos!

Ale ne, moje spanelstina se fakt rapidne nezlepsila, porad tocim tri slovicka za sebou a odpovedi stejne temer nikdy nerozumim. ALE nahodou jednou v colectivu (hromadny bus) jsem si jakoze pokecala se starou babickou. Jmenovala se Maria – jako moje babicka, hec! A je jasny, ze jsem se ji dokazala na jeji jmeno zeptat , pane uciteli! Pak ze ty lekce byly k nicemu 🙂 Zvlastni je, ze kdyz se ona ptala me, tak to jsem nechytla. Nastesti vypomohl dopravni koordinator (chlapec, kterej se neustale vyklani z minibusu, porvava pokyny k zastaveni nebo „vamos vamos“ a vybira prachy), ktery babicce prozradil na celej minibus, ze se teda jmenuju DORA. Koukala jsem na nej, jak to vi, jako asi me tu uzbtaky znaj nebo co.

Nicmene Espanol ted pujde rapidne k sipku pancto mame novou skupinovou posilu a tou je spanelsky mluvici (a taky pekne drza, neco jako jedna nejmenovana kolegyne, kterou zdravim) Amiga EVA – normalne Ceska jako jinak 🙂

Momentalne jsme v Cuscu – kouzelne mestecko nekde vysoko (3382mnm – az odjede Ivuska, tak mame smulu s udaji, pancto ja jsem fakt marna). Momentalne sedime s holkama v kavarne a ony me strasne rusej a furt prudej a je nam zima a stejne jeste musime pro vyprane pradlo a pak hura na Pisco Sour, coz je michany drink s bilkem – dobry to je. Ja jen, at vite, ze taky trochu hyrime (minuke jsme dali jeden a odpadly jak hrusky :))

Taky jsme meli zajimavy incident s ubytkem. Na letisti nas nabral typek, provezl po trech hostelech, ukazal pokoje, dojednal slevu, vybral prachy a vsechno cajk. Druhej den prisla mamá a ze prej nedostala zaplaceno! Tak jsme museli ruzne obvolavat, lakat a pak se hadat. Neprijemna situace, ale snad to dobre dopadlo…dopadne no.

Osly a kravy jsme vymenili za lamy a dnes jsme dosli na trh San Pedro, kterej byl mega hustej a velkej a mrzi me, ze mam fotky jen ve fotaku, protoze to maso… Uf a taky tam byly vysuseny lami embrya prej, rikaj holky tady, hnusny to bylo, tak priste ..

Ted uz musim. Jdeme zjistit, jak se nam vypralo pradlo a jestli stale jeste bydlime a hlavne se nekam zahrat!

Pac a pusu bez ramusu a mejte se fajne!

chtela jsem to napsat spanelsky, ale eva se musi podivat do slovniku, no to umim taky, zejo :))) takze zde:

Que tenga un buen día!

Ani jsme se nenadali a najednou jsme byli mimo signal a az nyni jsme zpet. A kde ze coze? Za chvili, ted zpet na zacatek.
Ale reknu vam to narovinu: nepujdu asi uplne presne chronologicky a ani presny nazvy nebo vysky ci nizky vam sem nedam. To jste uz stejne bud nekde cetli, nebo vas to tak moc nezajima 🙂 .
Uz zazitek byl let a milion prestupu. Amstr se nam vyvedl skvele, fakt hezke mesto. Pak jsme pospavali na letisti, nekdo vice, nekdo mene a myš tam byla, nekecam!
V Miami nas cekalo asi milion kontrol a desny fronty a porad boty dolu a projit a dalsi fronta, do toho chvili zmatek, kolik je vlastne hodin a uz jsme dobihali ke gatu pri zaviracce. Uf! To bylo o fous. Pak uz jen poradne vymrznout a hura Lima! Dosla vsechna zavazadla a i cela parta doletla. Dva lidi leteli jinak, dva jini se odpojili hned na letisti a jeden druhy den v Lime 🙂 aby to nebylo komplikovany… Nevadi, za chvili to bude uz se jmeny a jednodussi, slibuju 🙂 .
Druhy den jsme z Limy vyjeli na sever. Jeste pred tim jsme si menili prachy a tomu neuverite! Normalne mi v exchangi dali falesnou stovku!!! (cca 800kč) Prej s tim tady maj problemy a falsuje se hodne, prej i z bankomatu muzete dostat falesnou bankovku. Prisla jsem na to, az kdyz jsem s ni platila. Koukali jsme jako puk! Od te doby jsem se ji snazila asi 6x udat a NIC! Dycky stejna odpoved: mal (jakoze spatna).

Z Limy jela nase horska skupina (Betka, Ivuska, Risa a ja) na Caral – nejstarsi mesto, spoustu ruin, pisku a kameni. Pak jsme se tak nejak dostavali do Huarazu a poprve okusili „pohostinnost“ mistnich vuci gringosum (gringo – beloch a asi nic milyho). Prej autobus! Prej tolik a tolik soles (jejich mena). Pani normalne stopla taxi, kdyz nas narvali do auta, tak zvedli cenu! Jako dohady velky a zacinajici tma. Nakonec jsme ale meli stesti, dojeli na spravnou krizovatku a odtamtud „colectivem“ (minibus – verejna doprava) dojeli az do Huarazu a hned nasli super ubytko s teplou vodou. Juch!

A pak uz zacala aklimatizace jednodennim vyletem, na lehko, do vysin (3 743 mnm cordillera negra). Vecer jsme se stihli presunout do Yungay, kde jsme poprve spali ve stanu hezky v prirode – taky nejak dost vysoko 3800mnm. A poprve koupili koku – jako jasne, prej hned po priletu do sebe zacnete prat koku – ale my ji nemohli sehnat! Takze az pres taxikare a je to jak zvejkat seno 🙂 (to be continued).
Dalsi den jsme se vypravili na polotezko k lagune 69 – taky aklimatizace a tady se priznam, tady to pro me zacalo byt tezky. Ten vystup neni lehky a kdo me znate, tak vite, ze nejakou tu fyzicku mam, ale takhle vysoko s krosnou na zadech (nebylo tam jen jidlo, i kdyz to vazi podstatne), no moc to neslo a bylo to dlouhy. Do toho vas fakt boli hlava, chce se vam zvracet, dejcha se blbe a jeste ten bagl tizi, jak svin. Nohy se mi pletly a kdyz uz jsem myslela, ze jsem tam, tak jsem to hned otocila a padila dolu. Zbytek party sel o kus dal a zjsitil, ze prava laguna je jeste dalsi kus cesty.
Rano jsme zabalili stany, bagly a vyrazili smer Santa Cruz trek, dalsi tura uz s plnou krosnou, spali jsme ve 4400. Spis nespali, moc mi to neslo a unava byla uz znacna. Nastesti pocasi nam preje a prsi jen v noci. Zatim jsme vzdy nasli krasne misto na spani, kolem jen priroda, kravy a oslove a jezero ci reka.
Jo a taky tu neni moc lidi a kdyz jo, tak Cesi, Slovaci nebo Nemci  🙂 .
No a vite co? Jdeme spat, zitra dalsi vylet. Ted uz snad budeme vic na prijmu 🙂 .
P. S.: dnes jsem konecne udala tu stovku falesnou. Pan v hotelu – spis Japonec nez Peruanec ani nemrknul a vzal ji.

Co delat ve 3:36 rano na letisti, kdyz uz vas boli zadek z „ležení“ na letistni sedacce, je vam kruta zima a sice mate super spacak, ale tak dobre zabalenej, ze ho „tady a ted“ nedostanete ven ani boha? 🙂 No, moc moznosti nemate… My se rozhodli takto a ja si z toho beru sve prvni ponauceni 🙂

p.s.: Betka v Amstru neni Betka ale Petska :)) Celý příspěvek →