Už zase pracuju od neděle do čtvrtka. Opět jsem o dvě hodiny starší a díky místnímu jídlu o pár kilo těžší. Zvykám si na výpadky elektřiny, což je jednodušší, než by se mohlo zdát. Samozřejmě to sebou nese různé vtipné situace, jakože ve sprše to úplně fajne není, na druhou stranu to nikdy netrvá déle, než pár minut a co je dobrý? Nevypadává internet, takže při práci vás to nijak nerozhodí.
Na cestě jsem už pár týdnů. Začala jsem v Turecku, pak jsem pokračovala ještě s jednou kolegyní autem do Iráku, resp. Kurdistánu. Jeli jsme to poprvé po dvou letech, takže jsme byla taková testovací posádka. Vše dopadlo dobře, jen to byla dlouhá cesta, ale osobně jsem byla mnohem radši za tuto variantu, než letět. Nic proti létání, i když za posledních pár let už musí být po mě vysezenej důlek v letadle. Nicméně tím autem vidíte danou zemi, tady konkrétně hranice se Sýrií. Jeli jsme 7 hodin a přespávali na hranicích: Irák – Sýrie – Turecko, ve městě Silopi. Koukněte se na mapu, fakt strašně zajímavé místo. Řeka Tigris je hranicí, potkávají se tam tyto tři země, za mě wow!
Covid testy všude a pořád a pak karanténa na pár dní a hurá do světa. V Erbilu jsem už byla, to město mám ráda, taky se ráda vracím tam, kde to znám. Což je trochu divný, když si vezmete, že za poslední dva roky jsem vždy jela na nové místo. Tak konečně jednou to vyjde a ono houby! Přestěhovali jak ubytko, tak kancelář, ještě že to fitko zůstalo na svém místě 🙂 A pak kolegové, známé tváře, najednou to člověku ani jako rok a půl, co tu nebyl, nepřijde.
Ohledně bydlení – máme se dobře, krásné výhledy, což víte, pokud mě sledujete na IG. Vybavení je takové, že vám nic nechybí, byty jsou velké, prostě si představte takové spolubydlení, kde bydlíte 3 a máte společnej obejvák. My tu taky nejdřív bydleli tři, pak dva, pak jedna a teď zase dva. Jak na běžícím páse 🙂 Ale je to tím, že lidé odlétají domů na Vánoce, tak se to trochu točí. A pak jich tu pár zůstalo, ale o tom jindy.
U společného bydlení se vám taky jednoduše stane a já vím, že to znáte, že vám kolega/spolubydla jakože omylem sní chleba, kterej byl ke snídani. Ale zmátl mě dokonale, fakt jsem si myslela, že už blázním. Přišoural se a s provinilým výrazem v očích se přiznal, když mě viděl, jak zoufale zírám do lednice a snažím se vyřešit, co si teda dám, když za pět minut musím vypadnout do práce – jojo, dávám si chleba do lednice, teda pokud tomu chcete říkat chleba. Jiná vtipní jídelní historka je, že kolegyně Katka napekla perníčky a nakoupila čoko bonbonky, které měly jít na stromeček jako ozdoby – přesný počet měla. No a pak najednou zjišťovala, že se nemůže dopočítat. Každým dnem se počet snižoval. Strašně jsme se musely smát, když jsem se její spolubydlící ptala, jak se jí s Katkou bydlí a ona, že velmi dobře, protože jí Katka nechává po bytě různé sladkosti :)))
Mě se zase podařil husarský kousek, když jsem si vyžádala další ručník do bazénu, krásnej velkej fialovej. Po bazénu jsem ho hodila na sušák v chodbě a nechala být. Spolubydlící pak ke mě přišla a říká: hele, ten ručník fialovej, ten je tvůj? A já: jj, můj bazénovej. Proč se ptáš? A ona, že má úplně stejný ručník, jen si myslela, že je v naší sbírce jedinej a že ho najednou viděla na sušáku, tak jí to přišlo mega divný a nemohla přijít na to, co se stalo, kdo by šel do jejího pokoje a vzal jí ručník? Tak jsme se tomu taky smály, že si pár hodin lámala hlavou, co se asi tak mohlo přihodit.
A proč bachratá šikulka? 🙂 Protože naše místní kolegyně se chtějí učit česky, pár slovíček, taky umí říct „všechno nejlepší“ „děkuju“ a „ahoj, tak jsme přešly na složitější výrazy a jelikož nosí do kanceláře samé čokoládičky, tak slovíčko „bachratá“ se bude brzy hodit a šikulka, no to kdybych já věděla, kde se to vzalo. Sranda musí být.
No, já vím, co chcete, fotky a zprávu o tom, jak tu proběhly Vánočky, žejo? Tak jedna vánočka dopadla tvrdá jak šutr. Jsme ofiko zabijačky kvásku a Vánoce jako takové… na to si budete muset počkat, protože já jsem unavená tak, že už ani nevím, čí jsem. Jo, Vánoce stály za to 🙂
Foto 1, 2, 3 – Turecko, pak domáci housky a výhled z balkónu – zapadající slunce je tu velký zážitek!
