Cesta sem byla dlouhá. Vstávačka ve 4, odjezd na letiště, tam jsme jely s Péťou, to bylo fajn, mít po boku někoho, kdo taky musel takhle brzo vstávat, u gatu jsme se rozdělily, byť jsme obě letěly do Bruselu, každá svým a s desetiminutovým rozdílem. No, já tam byla dřív, prej mnohem dřív, zpoždění je mrcha.

Brusel v pohodě, jednoduchý, jasný, procedura s pasem a už v letadle. Jídlo dobrý, filmy slabší, spánek skoro žádný a krásných 8 hodin ve vzduchu.

A pak už Angola. Afrika! Mé poprvé!

Zavazadla všechna, paráda. Co si víc přát. Pak ještě někoho, kdo čeká na letišti, i to se povedlo. Prostě cizí země, cizí všechno; nechcete být sami a čekat. Teda já aspoň ne.

Ještě než jsem vylezla ven, při čekání na kufr, se vedle mě objevila skupinka chlapců trendy oblečených a k nim běžící holčina, jestli se nimi může vyfotit. Hmm, to už bylo zvláštní. Chtěla jsem se jich zeptat, kdo jako jsou, ale pár minut v nové zemi jsem se raději držela bez projevů. A když jsem vylezla ven, tak už tam byli připraveni s kamerou a fanynky s balónky a bylo jasný, že jsem potkala místní celebrity. No, holky si mě taky vyfotily, ale pak už začala vřava a vítání tamtěch. Než jsem stihla vytáhnout mobil a fotit, byli tak daleko, že to nemělo cenu (fotku toho daleko mám pro případné zájemce, ale není tam vidět zhola nic).

A pak už angolské ulice a cesta do guesthousu, kde jsem potkala kolegy, dala si gin s tonikem a šla spát – kolem jedenácté asi.

Ráno ve 3:30 jsme vstávali a vyrazili na další cestu. Tentokrát autem, směr Kuito. To je město, kde máme kanceláře, kde budu pracovat. Cesta byla super, byť trvala 11 hodin, jako fakt!!! Člověk trochu spal, víc pozoroval, seznamoval se s místními poměry. Jednou nám chcípla baterka, tak jsem tlačili, jinak nic zásadně zajímavého, teda krom toho, že jsem v Africe a zajímavé tu je všechno.

Tam, kde bydlíme, není internet. Dá se koupit na ulici a vrazit do telefonu. Vydrží chviličku. Aspoň teda s mou potřebou/spotřebou. Takže ordinuji digitální detox a tu knížku, kterou mám s sebou si holt přečtu aspoň dvakrát J (hele, každá chyba je dobrá, budu vědět na příště a jakože už vím napříště víc, než jen že víc knih, haha)

No a teď to jdu zkusit hodit na ten blog, už jsem to zase přes rok nedělala, takže otázka. Berte to trochu jako zkušební „post“ a uvidíme.

Zdravím z jiného kontinentu (ha, to se mi dost líbí)