AZORY – chcete se tam vydat a říkáte si, kde asi tak najít nejlepší informace? Udělejte to jako já: běžte na internet, otevřete prohlížeč a zadejte prostě „cestování Azory“ a najdete vše potřebné. Tolik blogů a tipů a důležitých informací… a i přes to vám sepíšu svou vlastní zkušenost, ale itinerář nečekejte, od toho jsou jiní a mají to skvěle zmáknuté. A proč teda číst tohle? No, protože já vám dám spoustu neužitečných, ale snad o to zábavnějších historek a informací. Třeba – šli jste někdy pěšky z letiště do centra? No, nešli! Tak vidíte, já jo! :))

Až se budete prokousávat informacemi, co na Azorech určitě jo a co určitě ne, tak jedna z prvních věcí bude, jestli si půjčit auto. Vězte, že pouze lidi bez řidičáků vám budou tvrdit, že se to dá zvládnout bez půjčeného auto. No jako jo, no. My si to zkusili na jeden den, protože jsme poslechli pána, co nám říkal, že v centru si půjčíme auto levněji, než na letišti – aha aha, pro auto jsme museli pak zase na letiště. Eště, že je to tak blízko.

Jezdit po Azorech busem znamená to, že pořád hledáte zastávku, vůbec neplatí info od nedávného člověka, co to na blog dokonce vyfotil – ta zastávka byla naproti a o kus dál. Nevyfotila jsem to. Jízdní řády existují, ale je to plus mínus 20 minut. To, že bus přijede, zjistíte pouze tak, že tam trpělivě stojí lidi, co vypadají jako místní. Turisti se poznaj lehce jako všude – outdoor hadry a jakože cool pohled se špetkou paniky, že bus nejede a tím pádem jim ruinuje celej další plán.

Super věc o jízdě autobusem je to, že je to zážitek. Cestu, co byste normálně autem jeli půl hoďky, tak busem to trvá až hodiny dvě. Je to doslova vyhlídková jízda. Vidíte každou uličku v každé vesničce. Logiku toho, kde staví, nepochopíte, ale staví pořád. Největší sranda je projíždění právě těch zmíněných uliček, které jsou mega úzké. Sami se uhýbáte, protože máte pocit, že ten balkon musíte trefit. Že ty autobusy mají stále postranní zrcátka, to nechápu. Takže zážitek super, jen poměrně dosti časově neefektivní. Zkuste to. A pak udělejte to, co my – půjčte si auto.

Auta jsou vtipná, malá nevýkonná, ale to tam fakt nepotřebujete. A nežere to vlastně nic. Jsou to takový ty fiati a city go a nevim, co. Tady byste do toho nesedli, tak je to cool. Ježiš, ale rachotina to byla, haha. We miss ya!

Azory nejsou ani levný, ani drahý. Letenka byla asi za 12k a zrovna čerstvě to tam letělo přímo z Prahy, za pět a půl hoďky jste tam. Co jsem si všimla, Češi se už nebojí utrácet v letadle za jídlo a pití.

Asi když budete bydlet v hotelu, tak to dražší bude, ale kdo by bydlel v hotelu, když můžete bydlet v hostelu?! Dva jsme si vyzkoušeli a bylo to od divný až po dobrý – jakože fakt nic víc nepotřebujete. První hostel byl sterilní a divní lidi a druhej byl vlastně moc fajn se super snídaní. Ale jako když chytnete blbý postele – jo, my je chytli – hned u dveří, takže víte o všech ostatní, kdy přijdou, odejdou, přijdou.. průchoďák. No, ale jako ono fakt nic víc nepotřebujete. Hned vedle byla restaurace, kterou jsme si oblíbili a už moc neběhali po večerech objevovat další místa.

My jsme bydleli hned v hlavním městě, ale potkali jsme i lidi, co bydleli jinde, na druhé straně ostrova a také jsme jedno místo pak objevili, hned u oceánu, kde by to bylo super na večerní procházky. Takže ano, ta možnost bydlet někde jinde určitě je a já bych to příště zkusila. Zase v hlavním městě máte prostě všechno: malej Spar až óbr obchoďák.

Azory mají iks ostrovů a lidi se ptají, jestli jsme byli jen na tom jedno a jo, za 7 dní si neumím představit stihnout další místa, ale údajně se to dá. Extrém mi přijde cestovka, která vás tím hlavním ostrovem provede za den!!! WTF? A pak letíte na další, hmm, vrtalo nám to hlavou celou dobu…

Den 1 – obhlídka hlavního města, fajn, hezký, určo by se dalo vidět i víc.

Den 2 – cestování busem, takže velká vyhlídková cesta a LAGOA DAS FURNAS (furnaš se to snad čte, ať nejste za blbečky). Co na Azorech potkáte hodně, to jsou čmoudíci, protože sopečná činnost, nic vábného na nos, ale jinak vtipný. Dělaj v tom i maso a tak, ale tyhle turisťárny nás míjely. Jezero to bylo hezký a taky bylo hezky pod mrakem, prošli jsme si celý park a brutálně zmokli. Ale na první výlet super, ta zeleň a voda a pak dvě Češky, tak jsme hodili řeč a šli dál.

Uprostřed města máte botanickou zahradu, tak je hezká, škoda, že toho v tu chvíli zas tak moc nekvetlo. No ale to nejzajímavější je větší vodní nádrž, voda v ní je úplně hnusně hnědá a v tom se koupete. Jo, je to teplý, jak sviň a já nevim, co na tom ti lidi maj. Ale vy – věšina, co to máte rádi, běžte do toho. Stojí to za to, ale mě víc bavila botanická jako taková.

Pak je dobrý vidět takovej ten obrácenej barák, ten je fakt mega vtipnej a jinak okolo nic není, jen tam prostě občas zastaví auto, vyfotí si dům, co stojí na střeše a jede se dál. Je fakt kouzelnej, zastavte tam taky. My tam očumovali dost dlouho, protože ten autobus rozhodně nejel tak, jak jet měl.

Pokud pojedete začátkem května, jako my, tak zažijete takovou šílenou věc – festival náboženský, všechno svítí, na chodnících uvidíte barevné obrazce, které pak rozšlape dav. Večer jsme stihly přehlídku různých uskupení, vojáci, hasiči, bubeníci, děti, starci, jako jo, zajímavý to bylo. Ale město napěchovaný lidmi, takže možná chcete zvolit jiné datum.

Den 3 – ten jsme hezky zabili tím, že jsme sháněli auto, museli pro něj na letiště, stáli v blbé frontě, pak zjistili, že bez kreditky si auto nepůjčíme – jako nedělejte, že jste to věděli, že jsem jediná na světě, která to neví.. No, tak už to vim a to auto nám půjčili i tak, kreditka nebyla nutná :)) ale chvíli jsme se zapotili.

Takže ta radost, když jsme fakt vyrazili na cestu hezky svobodně a kam jsme jen chtěli, juhůů. My jsme chtěli k jezeru Lagoa Azul – boží. Zaparkovali jsme u mostu Sete Didades – ještě nějak z pocitu, že musíme chytnout nějaké parkovací místo. No, tenhle tip je zrovna užitečnej – dovezte se kam až potřebujete, s parkováním fakt nebyl problém nikde, krom hlavního města vlastně.. ehm, všude jinde na velkou pohůdku, my si zbytečně našlapali kilometry navíc.

Jezero bychom v ideálním případně obešli celé, nejdřív vylezete prudce nahoru a pak ho máte jak na dlani, ale na to nebyl čas. Výhledy byly naprosto skvělý, počasí nám vyšlo, na jedné straně vidíte oceán, na druhé jezero, co má neuvěřitelnou barvu a všude zeleň, zeleň, zeleň.

Potom jsme se stavili na Miradouro da Vista do Rei. Miradouro je všude, na každým kroku, není ani možný zastavovat všude, je to prostě „výhled“, ale stejně skoro všude zastavíte, protože vám to nedá a snad nikdy neuděláte chybu. Tady je takovej divnej opuštěnej, zarostlej hotel, kam lezou turisti a jsou z toho celý pryč. My tam nešli, posunuli jsme se dál na Lagoa do Canario a pěšky na Boca do Inferno, a to je NEJLEPŠÍ VYHLÍDKA EVER a prej tam je skoro pořád mlha a my měli naprosto luxusní počasí a výhled. Tam můžete stát a čumět na tu krásu do doby, než přijde ta pověstná mlha, nebo nějaký otravní turisti. Tohle nesmíte na Azorech minout. A víme, četli jsme si o tom, jak tam lidi jedou, sledujou kamery a pak stejně vidí kvedlačku. Nám to vyšlo hned napoprvé a je to fakt pecka.

Cestou zpět do města jsme se pak ještě zastavili u krásného zarostlého mostu, mega fotogenickej, neminete ho, i když vám sem nedám název, protože my ho taky neminuli a to jsme ho nehledali, parkoviště u cesty a pobíhající turisti, tak to místo poznáte : ))

Pak jsme se museli už vracet do Ponty a jak s tím parkováním je pohoda všude, tak tentokrát to bylo celkem nepříjemné zjištění, že nebylo kde, protože ten festival. Auta stála naprosto všude, kdekoliv, včetně travnatých ploch, ale na nás žádná plocha už nezbyla… nevim, kam až jsme museli dojet a nechat to tam, ale daleko to bylo – aha, kilák a půl od ubytka to prý bylo, tak jo.

Předpověď na další dny říkala: čus slunce a připravte se na spoustu vody z nebes, super no.

A jo, pršelo, ale zase můžete mít línější víno, k snídani byla dobrá káva a lívance. Ten den jsme navštívili největší čajovou plantáž v Evropě (Chá Gorreana) – opět něco, co je turistický a „must see“ na Azorech. Ta zeleň vám zaleze do mozku, je to takový krásně strukturovaný a zase by tam člověk mohl zůstat koukat do aleluja, ale dost foukalo. Čaj dobrej. Když už tam budete, zaběhněte si na Salto da Cidreira – salto je vodopád, pokud jste byli na Islandu, tak tím nebudete zas tak okouzleni, ale pořád dobrý. A tento je takovej hezky malinkatej a zastrčenej a skoro nikdo tam nebyl.

Hodně nám pomáhaly Mapy.cz – ty jsou fakt super. Azory můžete prosedět v autě a k těm nej místům se dostanete na pohodu. Ale pokud přeci jen potřebujete trochu protáhnout nohy a naběhat nějaké kilometry, tak díky mapám si najdete spoustu tras a taky míst, kam zas tak moc lidí nechodí.

Pak teda pršelo, jak nám bylo slíbeno, ale my i tak chtěli projít jednu cestu, ale bylo to zavřený, tak jsme aspoň omrkli jednu pláž a jeli dál na Miradoura de Santa Itria (musím si příště líp – čitelněji psát poznámky, to je děs to vyhledávat), ale jako takhle byla zase KRÁSNÁ.

Jííídloo: zastavili jsme se v Tuká Tulá – vyhlášená restaurace a chci bejt bohatá a jíst a pít jenom tam. Já teda nepila, já řídila. Hned vedle jsme sedli a pozorovali surfaře. Na Azorech jsou černé pláže (sopečná žejo), jakože člověk by tam mohl i bydlet, jakej klid z toho šel.

Den 4 – Prší, lívance, kafe. Tak jsme šli pěšky na ananasovou plantáž – uprostřed města, je to vtipný, ale když tam nezajdete, tak zas o tolik nepřijdete, ale pokud vám bude pršet a nebudete vědět co se sebou, tam tam se vypravit můžete, uvidíte, jak roste ananas, no. Že ho vykuřujou, to je asi nejzajímavější informace. To dělaj, aby rozkvetl…

Pak jsme se vypravili na západ. Pršelo, hodně, mám zapsáno, že strašně, tak asi fakt strašně pršelo, ještě že máme to auto, jsme si říkali asi tak stokrát.

Mosteiros a v autě čekáme asi hodinu, zevling a tuším, že jsem snědla asi kilo čokolády, však taky dovolená. Když už jsme koukali na radar, kam se posuneme, tak jako kdyby to počasí to vycítilo a umoudřilo se. Ještě s pláštěnkou jsme se šli podívat na to, co uvidíme. Jsou tam takový obrovský skály vystupující z moře zase – to je místo, kam chcete, to prostě stojí za to. Vlny byly obrovské, moře mělo asi tisíc barev a v dálce několik vodopádů. Počasí pak už bylo jen super letní a my se mohli projít a po pobřeží dál a dál a pořád se jen divit, jak je to tam kouzelné. Takže druhé TOP místo v mém Azorhodnocení. Hlavní je jít fakt dál a nevracet se, protože dojdete (nebo dojedete, zase tam je místo na parking a je to hned u silnice) k místu, kde se dá vyvalit na šutry a dokonce se tam i vykoupat, protože moře tam dělá takové malé bazénky a když jste dost otužilí, jako ta švédská rodinka, tak si tam můžete smočit a pak opálit šunky. Pivo a hranolky tam maj taky, krásný místo.

Pak jsme se přesunuli k místo, které doporučujou různí blogeři, že se tam můžete vykoupat. Sejdete k moři, je tam mezi skálou, jakože přírodní bazén, kde jsou termální prameny ochlazený právě vodou z moře. Jsou tam lana, kterých se přidržujete. My tam byly v době, kdy byly takové vlny, že byste se dlouho nedržely a pořádně by vás to omlátilo, fuj. Jinak prej zážitek, já nevim, ale já nejsem očividně velký fanda termálního čachtání.

Den 5 – nepřekvapí vás to, poprchávalo a bylo vejce do skla. A lívance. Ano, člověk je může jíst každý den. Je dobré si na ně dát arašídové máslo a na to marmeládu. Nemáte zač.

Furnas (čti furnaš) – tam jsou sopečný čmoudi uprostřed města. Pak jsme se potřebovali už zase spíš projít, a tak jsme šli Auatro Caminhos do Faial da Terra – prej 6,4 kilometry. Bylo to hezký, bez lidí, bahnem, lesem, nahoru a dolů. Uprostřed ničeho zarostlý baráček, tam jsme si tam dali sváču a šli dál, nepotkali jsme jediného turistu, to bylo fajn. Vypadá to, že snad nemám ráda lidi :))

Vesnička je to jinak hezká, jsou tam další vodopády, ale tam jsme nešli (moc lidí : ))) Cestou dál potkáváte hodně hodně vyhlídek, to se můžete ukoukat a všechny stojí za to, jedna je taková nejvíc hezká, koukáte totiž na maják, tam tam si zastavte, i kdybyste měli už pocit přemiradourování.

Den 6 – šli jsme Tour de trubka, ale název Salto do Cabrito asi najdete snáz, v poznámkách mám PRC29. Je to trek cca 8 kilometrů a fakt jdete kolem takové velké trubky, ale vůbec nás to nepohoršovalo, jsou tam vodopády, chodníčky, schody, příroda, je to hezky členitý, zábavný. My jsme došli až k takové vodárně asi a šli jsme trochu dál, pssst, tam to bylo zavřené, ale průchozí, takže jsme prošli až na takovou malinkatou pláž u řekly a dali si sváču. Nikdo tam nebyl, jen voda, příroda a my. Takový hezky poetický to tam bylo. Nepršelo! Bahno jinak všude, to ano. Pohory na Azory – hoděj se.

Cestou k autu nám dělaly společnost ještěrky, bylo jich tam asi tisíc a jak kdyby s námi hráli hru na schovku.

A pak jsme dorazili někam, kam vám všichni řeknou, že musíte, pokud jste na Azorech. No, takhle. Pokud máte rádi bejt s dalšími iks cizími lidmi, co jsou skoro nazí a strašně se sledujou a fotěj v oslizlé vaně v takové, jakože spíš teplé vodě, tak je to místo určené pro vás a enjoy! Jmenuje se to Caldera Velha.

Menší doporučení: až se tam budete chystat, udělejte si rezervaci online. Stojí se tam fronty a má to omezený počet lidí, které vpustí dovnitř. My měli poměrně štěstí, čekali jsme pouze 30 minut, ale ti, co se tam objevili po nás, tak čekali rozhodně déle a možná se na ně ani nedostalo. Je to takový přírodní park, tomu všechna čest, trochu džungle a jsou tam kaskádovitá termální jezírka a v nich se rochněj právě ti lidi, jinak by to bylo hezký. Plus samozřejmě fenomén: táto vyfoť mě takhle a pak takhle a jakože tu nejsou žádní lidi kolem… no, já vás nechci odradit, jiní lidi o tom píšou, že jakože nej zážitek Azorskej. Prej nutno navštívit, tak tam jeďte a dejte mi vědět.

Pak už jsme zastavili na vyhlídce Lagoa do Fogo, což prostě bylo boží a dá se sejít i přímo až k jezeru a pak ještě asi tak dvě další vyhlídky a jeli jsme „domů“. Mít ještě jeden den, tak se tam vrátíme a dáme tam trek, ale to jsme už nestihli.

Poslední den jsme se šli projít po městě, nad letiště, doufali jsme, že uvidíme víc letadel, ale smolík. Jinak pokud milujete pozorování letadel, sice tam lítaj spíš ty malý, tak tady je dobrá příležitost.

Na Azorech jsme byli od 3. do 10. května. A já je DOPORUČUJU! Je to tam super skvělý a jednoduchý a fungují vám tam internety, bankkarty, řidičáky, nemůžete se ztratit, můžete nachodit hodně kilometrů anebo taky ne, protože se můžete hodně přibližovat autem. Je to tam zelený, kouzelný, malý, upršený, ale tak akorát a jsou tam nejlepší Miraďoury v Evropě : ))

• 

• 

•