Zdravim vas primo z letadla, ne ze by tu meli wifi, tak daleko jeste Korejci nejsou. Dokonce nam prave vypadla telka a restart bude trvat cca 40 minut 🙂 Ale letime a to je to hlavni. 
Mozna si rikate, vo cem ta holka asi jako chce psat, kdyz teprv krouzi nekde nad Evropou, jenze on tenhle vylet – zazitky s nim spojene – uz zacal pred par dny. Mnozi uz o tom slyseli, ale at o to neochudim nikoho. 

Jaaaaj – velky turbulenceeee 🙂 Mozna zatim nejvetsi v mym leteckym zivote a to je co rict. Pripoutejte se, prosim.

Cele tohle zacalo vlastne tim, ze jsem si rekla, ze jsem uz dost velka na to, abych zmakla vyrazit nekam sama – jak se to vezme, zejo – uplne sama bude treba priste. Zvolila jsem terapii „step by step“, takze sama ve skupine cizich lidi. A proc ne! Potkam nove lidi, kouknu do dalekyho kouta a projedu konecne poradne kolo! Dyk jo. A lidi, co by nikda na organizovanou dofcu nejeli, at si treba… Todle bude rozhodne zazitek dalsich rozmeru 🙂

PRVNI, co me cekalo, byla spolecna informativni schuzka, nejakej ten tyden pred odletem. Dobehla jsem na misto urceni cela nesva, co me tam ceka, koho tam potkam. Bylo to zvlastni, takovej pocit jsem dlouho nezazila: sok, prekvapeni, zmatek. Proste SARA jak vysita (kdo nevi, necht zajde na nas super kurz Quality Conversation). 

Sedeli tam lide o nejakou tu generaci starsi. Krom dvou vyjimek, to byli vsechno starsi lide – tak pade a vejs. Prej jsem idiot, ze jsem to necekala. Ale na tech fotkach byli mladi lide a v popisu zadne vekove upresneni nebylo. WTF!

Drepela jsem tam rozhozena jak cvicky – on ten prosinec byl teda celej ve znameni rozhazenych cvicek. Cvicka, kam jsem se vrtla… 🙂

Chvili mi to dalo – velkou chvili, par hodin ba vic – nez jsem se z toho vzpamatovala a prestala si nadavat, do ceho jsem se to navezla: tyve, vejlet s duchodci. Upadnu! Vesmire, co mi to jako delas??? 

ALE ted vam neco povim: zatim ty lidi neznam, ale uz ted se mi s nima cestuje skvele. Jak vite, tahnu s sebou kolo. Kolo zabaleny do krabice, velky krabice. S tim se fakt blbe manipuluje. Panove ze skupiny hned priskocili a bez reci to za me na tom letisti zorganizovali, pomohli, vsechno tak nejak prirozene. Nene, nebylo to mym vekovym zarazenim. Pomohli vsem kolem. Ja vim, si asi rikate, ze to je prece normalni, jenze kdy naposledy jste potkali mladeho gentlemana ve svem okoli? 

DRUHY, co me potkalo, bylo baleni kola

A proc si ho nepujcis primo tam? Proc ho s sebou beres? Neni to zbytecny?

Asi aby to bylo pestrejsi a pestry to jeste teprv bude. Z meho kola se totiz stalo lego. Lego zabaleny v sakra velky krabici. Sama bych to dala horkotezko, takze jsem se objednala do cykloservisu, kde jsou na to specialisti. Sla jsem tam v sobotu rano po celofiremnim vanocnim vecirku. 

Firemni vecirky bejvaj vetsinou fajn, clovek si da vino, hodi rec, jednu krec na parketu a mizi driv, nez spacha nejakou mensi ci vetsi ostudu. Takze bejt druhej den v deset rano v servisu bude cajk… Jsem si myslela, ehm. 

Clovek mini….party meni to, bylo to vydarene a pres pulnoc, detaily vas nebudu zatezovat. 

V servisu jsem po ty desaty taky byla –Igore, diky za odvoz – jen v jiny kondici, nez jsem planovala. Ale to nejhorsi teprve prislo: kolo mi mizelo pred ocima. Sundali vsechno! I kosik na lahev. Prehazku! Takovy ty draaatky, co vedou od riditek!! Vsechno… Snazila jsem se to vnimat strizlivou mysli, coz nebylo uplne realne mozne a do toho jsem propadala panice, ze uz to nikdy nedam dokupy. Ja to kolo totiz budu muset sama zase slozit. Bez toho mladeho pekneho (ne ze by na tom zakezelo) pana ze servisu. Ach jaj!!! VESMIREEE???

Mezitim, co jsem se tam na stridacku hroutila, snazila se bejt vtipna a delat, ze nemam preci vubec zadnou kocovinu, mi pomalu dochazelo, ze muj jasne domluvenej odvoz, taky paril do ranni rosy a este si nedobil telefon, proste nedorazi. Vesmire, Vesmire, vo co ti jako jde?

(Igore, diky MOC za necekany a pohotovy odvoz :))

Tak a ted uz vite vsechno! Do teto doby to bylo celkem narocny, ale v dusledku vlastne sranda. Po setkani s grupou na letisti uz ani nemam tu paniku z toho sestavovani kola do puvodni podoby. Oni me tam nenechaj 🙂

Jestli to ovsem bude tak i na ceste zpatky, to se uvidi… 😀
A par fotek pro predstavu: odjezd na letiste, nervozita mi cumi z voci! Stihli jsme to, zmakli jsme to. 
 

TAKHLE VYPADA KOLO ALÁ LEGO – dovnitr se uz nic dalsiho neveslo. Vaha: 20 kg. Puvodne toto bylo jedine zavazadlo k odbaveni. Pak prisel Jezisek a daroval nam dalsich 10kg v jinem zavazadle. Uf!  

A TADY JE UZ HOTOVO, ZABALENO, OBALENO. Jak se dostanu dovnitr nevim. Poresi „future Me“ a pripadne skupina 🙂

Peto, voni si normalne tu folii vezou s sebou i na zpatecni baleni, chapes to?