Od prvni predodletove schuzky uplynul uz nejaky cas, pak prislo prvni setkani na letisti a dnes vsichni sedime v jednom letadle a letime nad bilou Evropou zpet domu. Vim jedno, bude se mi stejskat a budu se muset nejak vyporadat s tim, ze tihle lide s nejvetsi pravdepodobnosti z meho zivota zmizi stejne, jako se v nem objevili. A tak to ma byt. Je to neco, co jeste neznam. Zatim jsem vzdy cestovala s clovekem, se kterym se vidam a vzpominky muzeme oprasovat spolecne.

Odkud ale mi novi spolucestovatele nezmizi a o to je to dulezitejsi: z me hlavy, ze vzpominek na spolecne zazitky. A to chces!

Mirka: o tehle pani jsem vedela uz dopredu, ze musi byt fajn: sama na kola daleko. A nespletla jsem se. Mirka si nikdy nestezovala, porad usmev na tvari. Sdilely jsme spolu pokoje, obcas trasu na kole, spoustu casu kolem. Obdivovala jsem ji, ze se neboji vyrazit na trasu sama, dopredu, svym tempem. Byla s ni sranda. A rum a cigarko – na pohodu. A to chces

Vlasta: typek, co tu byl podruhe, cele Fili projel v zabkach a plavkach. Dopredu neprozrazoval, co nas ceka, coz bylo super. Naopak poodkryval nektere historky z prvniho zajezdu, ale az co jsme si odzili nasi verzi. Dobre perly mel. Pro me to byl spolujezdec, kterej se mnou mel velkou trpelivost zejmena do kopcu. Na kopci by byl driv, nez ja, ale on slapal vedle me a me to drzelo ve slapkach. Plus jsem vedela, ze se neztratim. S Vlastou jsme vedli zajimave rozhovory a ne vzdy se museli shodnout, o to zajimavejsi a pro me prinosnejsi to bylo. Jasne – to chces!

Jindra: sranda sranda a dalsi kopec srandy. To vam je typek! Obcas jsme mu rikali Pepin, ale jen v dobrem. Jindra nas bavil historkama snad ze vsech oblasti. Ke vsemu mel nejaky komentar. A zpival. Predevsim kdyz se jelo do kopce a clovek byl uz fakt s jazykem na veste a vterinu od zahozeni kola ze srazu, Jindra zacal notovat. Pobavil nas nescetnekrat a to se vam pak jede mnohem lip. Me osobne si adoptoval jako svou dcerusku a ochotne mi pujcoval prostor ve sve brasne. Prdel s nim byla a to chces!

Rodinka: Mirek, Olga, syn Jirka a jeho holka Peta. Pro nas proste „rodinka“. Vyborni sportovci, pratele, ochotni vzdy a vsude pomoci. Vite, kazdej tady ma nejaky svuj zivotni pribeh, duvod, proc Vanoce a Filipiny. Tady je to hodne silne a ja je proste obdivuju a jsem rada, ze jsem je mohla potkat a spoustu veci si sama diky nim uvedomit. Dost dobre se to popsat neda a je to tak dobre. Na kolech se s nima jezdilo skvele, dobre se s nima stavelo na pivo a vecer se s nima dost dobre pil rum a vecerni plavani – nezkazili zadnou srandu. A v Praze jdem na pivo, to je uz jasny a to fakt chci.

Eva a Frantisek: skvelej par. A tak obecne se mi libilo, jak ti lide spolu vychazi. U vetsiny paru bych tipovala, ze jsou spolu fakt kratce, ale nebylo tomu tak, oni se maj radi a chovaj se k sobe ale fakt hezky i po letech. Ne, to neni samozrejmosti. Co se kola tyce – tihle dva, a nebyli jedini, me vzdycky trhli do kopce, jak to delali, na to jsem neprisla a to jsem chtela! 🙂

Jana a Jenda: tihle dva se hledali, az se nasli, jejich smysl pro humor me hodne bavil. Velci cestovatele, spoustu zazitku, zkusenosti a komentaru na cokoliv. Honza me vetsinou vyfasnul v nejakem dopravnim prostredku, kde ho obtezovala ma usinajici hlava. No a Janinka – velka legrace. A to kafe v Praze chci.

Jitka a Vasek: prvnich par kilometru a zlomeny loket. Pak nemocnice, operace, asistencni sluzba na houby. I pres to se k nam po par dnech znovu pridali a za to je fakt obdivuju. Vasek velkej cyklista s originalnimi dresy. Byl neprehlednutelny. A Jitka na nas vzdy trpelive cekala s bagazi, az tu streku ujedeme na kolech. A úraz, to je neco, co fakt nechce nikdo. Oni to i tak dali a my zas mohli bejt kompletni.

A pak Petr: o nem jsem uz napsala dost. U nej jsem se asi nejvic sekla, co se tyce prvniho dojmu. Lekce pro me jak vysita! Behem zajezdu na sebe vzal nejvic defektu, co se kola tyce 🙂 Uzil si pocatecni trable se spitalem, i finalni nervy s odjezdem na letiste. Fakt nevim, jak to delal, ale vzdy byl dobre naladen a byla s nim sranda. Na Filipinach byl poprve, ale vedel toho tolik! Se vsim si umel poradit. O cestovani vi strasne moc, byl snad vsude, tahal jednu historku za druhou. Proste DOBRODRUH. Kdo by to nechtel, zejo 🙂

Super parta, skvely zazitky, pro me velmi cenna a zajimava zkusenost. A ja jim timto moc dekuju!