Fotky budou orisek, to uz vim. Wifi teda temer vsude, pravda, ale ta kvalita…

Jsme na dalsim ostrove Panglao, ale tam jsme se museli nejak dostat – na kole, jak jinak. A nebyla to kratka trasa – ujeli jsme pres 70 kilometru na slunicku a s zadnym vetrem v zadech. A rozhodne to nebylo po rovince. 

Rano jsme vyrazeli bez pruvodce, ten zustal vyrizovat uraz jedne pani ze skupiny. Bohuzel ji srazil opily chodec. Mysleli jsme, ze ma vyhozeny loket, ale bohuzel je to zlomene. V tuto chvili ma uz po operaci a za dva dny se chce ke skupince opet pridat – OBDIV! 

Pojeli jsme Cokoladove hory – to je velka roztomilost. S cokoladou to nema nic spolecneho, jen ze jednou za cas zhnednou, tak proto. Ale jsou to takove kulate kopecky, jeden vedle druhyho, jak kdyby je tam nekdo vysazel do roviny. Fotku zkusim (mam lepsi, ale na jinym zarizeni a uz to nechci riskovat)

 
V Cokoladkach jsme se zastavili na atrakci: nejmensi opicky na svete. Vsehovsudy jsme videli 4. Spaly a nebyly moc videt. Pruvodcu tam bylo vic, nez tech opic. Maly jsou tak do dlane a co jsme videli, tak opet roztomilost sama.  

Zkusili jsme tam cervy smazene v igelitu balene a bylo to fakt dobry. Lepsi, nez krupky. Dobre, stejne dobry. 

Jinak jak funguje takova cykloskupina: kazdej jezdi ruzne rychle, na ruznym kolem – trek bo horak, ale to vlastne nehraje roli. Trasa je celkem jasna, i kdyz ja jsem posera a sama bych proste nejela! (Vim, mate ze me, nekteri, radost). Takze se ruzne tvori podskupinky, ktere se sem tam potkavaji. Vetsinou na sebe hulakame u obcerstvovacek. Ale kdo kde zastavi, pocka, pomuze – to je na kazdem. Hlavni je se sejit v cilove destinaci. Musim ale rict (a rikaj to i ostatni, co tu zkusenost uz maji), ze jsme fakt supracka skupina. Je to fajn, nikdo vas nenecha ve stychu, pockame na sebe, za tmaveho vecera cekame na zbytek (s pivem) a signalizujeme „tady je cil“. Nejpomalejsi clen vyrazi vzdy napred, protoze vi. My na nej zase cekame na kopci nebo u odbocky. A kdo chce jet sam, tak jede.

Sedli jsme si skvele a to se pocita!

Ten den jsme ujeli asi nejdelsi trasu, nakonec jsme se dostali pres most na ostrov Panglao. 

Tady jsme ted a mame vlastne nejhezci ubytko zatim (sprcha a wc na pokoji – luxus). Taky jsme dnes meli nejlepsi veceri (ryby a morsky veci) a pocasi je super. Zatim jsme vsehovsudy zmokli jednou. Jinak to jsou lehky cyklohadry, vecer saticky a par opalenych (ehm, spalenych)obrazcu po tele 🙂

Dnes byl den bez kol: misto toho se jelo snorchovat na jeden ze sedmi tisicu ostrovu, ktere Filipiny vlastni. Snorchlovala jsem vlastne poprve a bylo to fajn – jen to moc neumim a o to vic blbe dejcham, coz se mi potvrdilo na dalsi zastavce, kde jsme pozorovali zelvy. Teda jak kdo. Ja to nedala. Byly velky vlny, byli jsme v hloubce a ja nemela ty veci na nohy. Nez jsem tam doplavala, tak jsem toho mela plny kecky a nemohla uklidnit dejchani, neprijemnej pocit jak svin. Pak asi i mala panika, tak jsem plavala zpet k barce. Muzete mit spoustu reci, jak to mam delat spravne a co vsechno jsem delala blbe – ja vim jen to, ze to urco budu dal zkouset a priste nas cekaj zraloci 🙂 Jo a videla jsem velkyho pruhovanyho hada! Ha! 

Urcite zapominam na spoustu dalsich veci. Ale ted uz nevim a jen si doufam, ze se to spravne ulozi a treba budu mit stesti sem nahodit i nejake fotky. 

Jinak jeden poznatek: cestovat na kole je proste bomba. Vidite toho tolik! Jen se nestiha fotit, ale to vem cert. Jsme tu za exoty a Filipini jsou fakt mensi, nez ja! A taky uz vim, proc jsme si to kolo sem vezli – nechtela bych jet 70km na jejich kole, ale to se musi videt. Mozna vyfotim nekde. 

Jinak kolo jsem dokupy sama nedala. Se fakt nedalo, ale aspon ty min zasadni veci ano. Jo a taky je dobry si priste tu „univerzalni one size“ brasnu na riditka vyzkouset na to konkretni kolo… To me trochu vypeklo, ale vse vyreseno! Ucim se zde kazdym dnem, mi verte 🙂

Fotka asi nebude. Nevadi. Mozna priste, ale v dalsich dnech novou zpravu necekejte nebo se zpozdenim. Zitra rano vyrazime lodkou i s koly na ostrov Siquijor, kde neni signal, natoz wifi. Maj tam bejt jeskyne, vodopad kam se skace, motylia hlavne samani. Takze jsme zvedavi a at zijou Filipiny! Jinak jidlo zatim nic moc, zlata SriLanka!

KRASNE VANOCE VAM PREJI! Uzijte si to a tesim se, ze zajdeme na RUM, az se vratim – ten tu totiz popijime kazdy vecer. Not bad! A nebojte se, pokud se neozvu, proste divocina. Zatim pa. 

Jo a komentare sem ale hazet muzete, to ne ze ne 🙂 budu rada. 

Zdravim z ostrova Bohol! Je 21:49 a vetsina se uz pomalu zveda a jde spat. Nechci si zkazit povest hned na zacatku a zarizuju si dalsi pivko: San Miguel – dobry. Ale jinak mezi nami: unava prevelika!

Z Prahy jsme leteli do Soulu 10 hodin, bylo to ok, jen se nedalo spat. Soul byl celkem hustej: velky a krasne zarizeny letiste. Dokonce je moznost jet na organizovanou tour: jedno, dve … az petihodinovou prohlidku nekam za letiste. My jeli na hodinovou a bylo to fakt prapodivny. Ze Soulu, samozrejme, nevidite nic. Jen sedo-divny vsechno – i slunce. 

Odvezli nas k nejakemu jakoze chramu. Vypadalo to jako opustene detske hriste. A bylo pet stupnu! Nejlepsi bylo, ze jsme se malounko prospali na ceste zpet na letiste. 

Soul mi barevne sedi

  
Jinak letiste jako takove – super. Skvela vybavenost: wifi, ralaxacni zona, vse moderni a ciste. A ma strucnost odpovida nalade tam, i nynejsimu rozpolozeni. 

Dnes to byl narocny den: nevyspani, chaos ve meste Cebu, prvni jizda na kole, zlomenej loket – ne muj! Ale i tak blby. No a pak spoustu dalsich krasnych zazitku… Zkusim fotky a priste snad vic pismenek… Nejdou 🙁

Zdravim vas primo z letadla, ne ze by tu meli wifi, tak daleko jeste Korejci nejsou. Dokonce nam prave vypadla telka a restart bude trvat cca 40 minut 🙂 Ale letime a to je to hlavni. 
Mozna si rikate, vo cem ta holka asi jako chce psat, kdyz teprv krouzi nekde nad Evropou, jenze on tenhle vylet – zazitky s nim spojene – uz zacal pred par dny. Mnozi uz o tom slyseli, ale at o to neochudim nikoho. 

Jaaaaj – velky turbulenceeee 🙂 Mozna zatim nejvetsi v mym leteckym zivote a to je co rict. Pripoutejte se, prosim.

Cele tohle zacalo vlastne tim, ze jsem si rekla, ze jsem uz dost velka na to, abych zmakla vyrazit nekam sama – jak se to vezme, zejo – uplne sama bude treba priste. Zvolila jsem terapii „step by step“, takze sama ve skupine cizich lidi. A proc ne! Potkam nove lidi, kouknu do dalekyho kouta a projedu konecne poradne kolo! Dyk jo. A lidi, co by nikda na organizovanou dofcu nejeli, at si treba… Todle bude rozhodne zazitek dalsich rozmeru 🙂

PRVNI, co me cekalo, byla spolecna informativni schuzka, nejakej ten tyden pred odletem. Dobehla jsem na misto urceni cela nesva, co me tam ceka, koho tam potkam. Bylo to zvlastni, takovej pocit jsem dlouho nezazila: sok, prekvapeni, zmatek. Proste SARA jak vysita (kdo nevi, necht zajde na nas super kurz Quality Conversation). 

Sedeli tam lide o nejakou tu generaci starsi. Krom dvou vyjimek, to byli vsechno starsi lide – tak pade a vejs. Prej jsem idiot, ze jsem to necekala. Ale na tech fotkach byli mladi lide a v popisu zadne vekove upresneni nebylo. WTF!

Drepela jsem tam rozhozena jak cvicky – on ten prosinec byl teda celej ve znameni rozhazenych cvicek. Cvicka, kam jsem se vrtla… 🙂

Chvili mi to dalo – velkou chvili, par hodin ba vic – nez jsem se z toho vzpamatovala a prestala si nadavat, do ceho jsem se to navezla: tyve, vejlet s duchodci. Upadnu! Vesmire, co mi to jako delas??? 

ALE ted vam neco povim: zatim ty lidi neznam, ale uz ted se mi s nima cestuje skvele. Jak vite, tahnu s sebou kolo. Kolo zabaleny do krabice, velky krabice. S tim se fakt blbe manipuluje. Panove ze skupiny hned priskocili a bez reci to za me na tom letisti zorganizovali, pomohli, vsechno tak nejak prirozene. Nene, nebylo to mym vekovym zarazenim. Pomohli vsem kolem. Ja vim, si asi rikate, ze to je prece normalni, jenze kdy naposledy jste potkali mladeho gentlemana ve svem okoli? 

DRUHY, co me potkalo, bylo baleni kola

A proc si ho nepujcis primo tam? Proc ho s sebou beres? Neni to zbytecny?

Asi aby to bylo pestrejsi a pestry to jeste teprv bude. Z meho kola se totiz stalo lego. Lego zabaleny v sakra velky krabici. Sama bych to dala horkotezko, takze jsem se objednala do cykloservisu, kde jsou na to specialisti. Sla jsem tam v sobotu rano po celofiremnim vanocnim vecirku. 

Firemni vecirky bejvaj vetsinou fajn, clovek si da vino, hodi rec, jednu krec na parketu a mizi driv, nez spacha nejakou mensi ci vetsi ostudu. Takze bejt druhej den v deset rano v servisu bude cajk… Jsem si myslela, ehm. 

Clovek mini….party meni to, bylo to vydarene a pres pulnoc, detaily vas nebudu zatezovat. 

V servisu jsem po ty desaty taky byla –Igore, diky za odvoz – jen v jiny kondici, nez jsem planovala. Ale to nejhorsi teprve prislo: kolo mi mizelo pred ocima. Sundali vsechno! I kosik na lahev. Prehazku! Takovy ty draaatky, co vedou od riditek!! Vsechno… Snazila jsem se to vnimat strizlivou mysli, coz nebylo uplne realne mozne a do toho jsem propadala panice, ze uz to nikdy nedam dokupy. Ja to kolo totiz budu muset sama zase slozit. Bez toho mladeho pekneho (ne ze by na tom zakezelo) pana ze servisu. Ach jaj!!! VESMIREEE???

Mezitim, co jsem se tam na stridacku hroutila, snazila se bejt vtipna a delat, ze nemam preci vubec zadnou kocovinu, mi pomalu dochazelo, ze muj jasne domluvenej odvoz, taky paril do ranni rosy a este si nedobil telefon, proste nedorazi. Vesmire, Vesmire, vo co ti jako jde?

(Igore, diky MOC za necekany a pohotovy odvoz :))

Tak a ted uz vite vsechno! Do teto doby to bylo celkem narocny, ale v dusledku vlastne sranda. Po setkani s grupou na letisti uz ani nemam tu paniku z toho sestavovani kola do puvodni podoby. Oni me tam nenechaj 🙂

Jestli to ovsem bude tak i na ceste zpatky, to se uvidi… 😀
A par fotek pro predstavu: odjezd na letiste, nervozita mi cumi z voci! Stihli jsme to, zmakli jsme to. 
 

TAKHLE VYPADA KOLO ALÁ LEGO – dovnitr se uz nic dalsiho neveslo. Vaha: 20 kg. Puvodne toto bylo jedine zavazadlo k odbaveni. Pak prisel Jezisek a daroval nam dalsich 10kg v jinem zavazadle. Uf!  

A TADY JE UZ HOTOVO, ZABALENO, OBALENO. Jak se dostanu dovnitr nevim. Poresi „future Me“ a pripadne skupina 🙂

Peto, voni si normalne tu folii vezou s sebou i na zpatecni baleni, chapes to?