Takhle to vypadalo, kdyz to priletelo

(Peto, dobre jsme to zabalily. Ani jsem to neodmotavala, jen jsem odrizla – mym nozem a cizejma rukama – vrsek. Krabice pripravena na odvoz ;))

  
Takhle kdyz jsem to vytahla…a nebyl to hezky pohled!

  
A tady je to uz v poradku 🙂

Ale sranda to nebyla. Po desetihodinovem letu, prestavce v Soulu a pak jeste dalsich 4 a pul hodiny do Cebu – temer bez spanku, vedro jak blazen, s cizejma lidma okolo. Nejdriv jsem odrezala vsechny ty rychlo pasky, nasadila sedlo a dosla inspirace. Nastesti se primotal pruvodce a nahodilmmi prehazku, srovnal vsechny dratky a nahodil riditka – jeste, ze mimv servisu udelali tecku k tecce, aby bylo jasny, jak to tam patri. Jinej pomocnik namontoval slapky, ja si pak nahodila tu vec na vodu a zadni svetylko 🙂

Co jsem se urcite poucila: neee kazda univerzalni brasna na riditka pasuje na kazde kolo 🙂 Na my kolo nejde vubec dat, ale dalsi pomocnik mi ji tam sikovne pripevnil pomoci popruhu a gumicuku. Diky!

Nestihám psat. Jen malokdy je cas, ze by clovek premyslel, co prave bude delat. Je to az k nevire, ale bud slapeme na kolech, balime, spime nebo pijeme rum. Maj ho tu fakt dobrej. 
V tuto chvili prave sedim na trajektu a odjizdime z ostrova Siquijor, kde nebyl skoro signal, natoz internet. Dostat se na tento ostrov byla celkem legrace. Z plaze jsme se nalodili na ne prilis velkou lod. Panove ze skupiny i Filipini skvele pomohli nanosit bagaz i kola. Pekne nad hlavou. Cesta samotna byla oukej, jen ti, co sedeli na slunci se mirne pripekli. 

Pocasi nam teda vychazi, to se se Srilanou z lonska neda srovnat. Postupne si nechavam na tele vypejkat ruzny geometricky tvary. Zustat namazana jde tezko (teda pres den). Clovek se tu fakt vopoti jak pes. Co se dale se Srilanou neda srovnat je jidlo. To tu teda dobry neni. A prej se to i rika, ze Filipini to jidlo maji z cele Asie nejhorsi. Jeste, ze ta ryze se da jist. Ovoce – na to se me neptejte, to ja proste nemusim. 

Ale zpet na nasi malou lod – pripluli jsme k ostrovu Siquijor a zacli hledat misto k zakotveni. Nasi namornici nechteli z nejakeho duvodu do pristavu, asi prachy. Blby ale bylo, ze u brehu jsou hodne sutry, koraly a malo vody. Parkrat jsme malem narazili.  Bylo to chvilema drama. Az na ctvrty pokus jsme pristali a po pas ve vode se brodili ke brehu – s temi koly je to nekdy vtipny. 

Pak jsme slapali asi 23 kilaku do resortu, kde jsme bydleli. „Resort“ zni fakt dost vznesene. 🙂 Se spolubydlici Mirkou jsme to vyhraly a mely ubytko hned u more. To bylo super! Nase vanocni ubytovani. Vecere byla rychla a jestli chutna, tezko rict. Vetsinou na jidlo nebyva moc cas, tak si to clovek vychutna, i kdyz to neni uplne cajk. Ale rybu jsme meli. 

Stedry vecer jsme pak travili s pivem, colou a rumem. I nocni koupacku jsme stihli. A hada jsme videli, prej prudce jedovatej, ja nevim, moc jim to neverim. Byl to fajn vecer. 

Druhej den jsme se sesli na snidani – jako velky vyspavani tady nehrozi. Vetsinou v sedum vstavacka, pak snidane, baleni a uz se jede dal. Tady jsme ale zustavali jeste dalsi noc, ale zase jsme jeli na vylet. Snidani tu mivaj americkou nebo filipinskou. Rozdil je v rejzi a toastu, slanine a rybe. Tady jsme ryzi dostali vsichni, pak vajicka a rozdil byl jen bud parek nebo slanina. Jo a bylo to studeny. Jsou tu vtipni. 

Vylet byl super: dojeli jsme nejdriv k travertinovym vodopadum Cambugahay, ze kterych se skace dolu do super tyrkysove vody. Tak 3 metry maj a skocila jsem si to dvakrat. O patro vys pak byly masazni vodopadky. Bylo to fajn. Zpestreni a hlavne super osvezeni. Potom se skupina rozdelila na ty, co se jedou flakat k mori a na ty, co se projedou do mistnich hor. Kam myslite, ze jsem se zaradila? Jako dlouho jsem to zvazovala. Bylo jasny, ze ty hory budou makacka. 

Dohromady jsme ten den ujeli 57 kilaku, coz se nezda tak moc, ale vyjeli jsme z 0 nadmorske vysky a dojeli do cca 550 metru a nastoupali jsme 1111 metru – huuuusty. Makacka jak svin. Jsem takhle na kole jeste asi nemakala. Ale bylo to super. Jeli jsme dzungli, kde se to pekelne smekalo. Videli jsme siroko daleko a obcas super sjezdy na super rozbitych silnicich. Jsem rada, ze mam s sebou horaka. Sice jedeme 90% asfalt, ale dost deravej. 

Jo a od uplnyho zacatku jsme prej ujeli cca 230 kilometru. Jak jsem se bala, ze se tu najede malo a bude to lazo plazo, tak uz se nebojim. Pruvodce Petr je trochu silenec a v klidu nas fakt nenechava. A je to dobre. Vcerejsi hory byl skvelej zazitek. 

Taky jsem zjistila, ze na tom kole fakt neumim – blbe prej řadim (tohle slovo pisu s diakritikou, abyste fakt vedeli, co myslim :))

Ted teda na ceste na ostrov Negros, ten si asi jako jedinej budu pamatovat i se jmenem. Ceka nas mestecko Dumaguete a hotel bez more, ale s bazenem. Kterej prej zavira v sedum. A ze se tam nesmi pit alkohol. To nas trochu vylekalo, ale prej to nebude tak horky a nejaky pivko se tam propasovat da.  Uvidime. 

A zitra vyjezd na Twin Lakes zatopenej sopecnej krater nebo co. Tusim, ze zas budou dve skupinky a taky tusim, kde skoncim. Ach jaj, to bude bolet. Rozhodne nejsem nejrychlejsi ze skupiny, i kdyz se radim k te mladsi mensine. Starici nam slusne natrhavaji prdel, jak se lidove rika. 

Pokud by vas neco zajimalo konkretniho, poslete komentar. Urco vam toho chci dycky napsat vic, ale bud to zapomenu nebo uz to neni tak dulezity. Skupina funguje stale skvele, pruvodce je fajn, pocasi drzi a na praci jsem si vzpomnela az ted poprvy 🙂

Fotky me stvou, ze sem nejdou, ale tak holt ukazu doma. Ono se teda z toho kola blbe foti a clovek na to obcas ani nema naladu, ale treba jich aspon nebude tolik 🙂