Je dulezite se ucit jazyk dane zeme… 🙂 Jo a je 18. 10. a priznam se, ze vubec nevim,co za den. Je to tu hodne bozi. A pritom blbe spim – myslim, ze minula noc ale byla poznamenana tim, ze jsem vyzahla snad litr cerneho caje. Vecer. Dnes zustavam u pivka 🙂

Dnes jsme nastoupali 600 metru (317 pater, prej dve Ajfelovky – oni si tu ze me delaj srandicky, tak tezko rict. Jo a neni tu signal, abych si to overila).

Rano jsme vyrazili o pul hodky driv nez predchozi den. Sli jsme stale podel reky Budhi Khandaki nebo tak nejak a udoli to bylo krasny. Tezko popisu, radeji pak ukazu fotky.

Rano se k nam pripojil novy nosic, ten puvodni, snad 15ti letej kluk, dostal infekci a musel zpet domu. Proc o tom pisu, novej nosic mel vyholenou hlavu, jen takovej ocasek mu zbyl. A to znamena, ze mu nekdo v rodine umrel.

Pocasi je naprosto super. Vedro, to jo, tece z nas, ale nejak to k tomu patri. O to zajimavejsi bude az se ochladi. Cestou potkavame dalsi turisty a ze jich je a taky muly, cesticky jsou hodne uzke a vetsinou z jedne strany je sraz, takze to trochu zdrzovalo, jinak se slo fajn. Pak zacal stoupak, uf.

Myslim, ze nas ale jeste cekaji horsi chvilky a to teprve bude! Nastesti pohory dnes fungovaly dobre, nemusela jsem prezouvat, snad to vydrzi 🙂

Je pondeli (16.10.). Dnes jsme se presouvali z Khatmandu do Soti Khola. Nevim, kolik to je kilaku, ale zabralo nám to cely den! Busem jsme jeli. Rano vse cajk, baleni, snidane, odchod z hotelu, nosici uz s nami a i bus na miste. Pak mega zacpa z mesta ven, aj rum jsme stihli dokoupit, nez se to hnulo a rum nas provazel de facto cely den. Dobrej! Cesta busem byla extremne zajimava. Samo to nebyl zadnej vychytanej stroj, ale obyc bus. Nepalskej no. Ale ta cesta! V Praze by se tomu mozna i rikalo atrakce, lidi by za to platili poradny prachy, akorat rozdil by byl v tom, ze by ucastnici dostali helmy a trikrat je pripoutali. Bus se kymacel ze strany na stranu, skakali jsme v nem jak kozy a navdavkem jsme k tomu dostali extra porci prachu. Je fakt, ze Kathmandu je mega prasny, ale tahle cesta to byl mor. Vsude byly nanosy, my pokryti vrstvickou prachu a pred usty kapesniky nebo co kdo nasel. Cesta samotna byla fakt vtipna, asfalt necekejte. Sama dira. U nas byste do takoveho terenu jeli pouze v terenaku… no, je pravda, ze kdo nezazije, tezko si predstavi. A aby toho nebylo malo: jednou nas upozornili, ze je pred nama neboda, ze tam neprojede. Hned dalsi auto rikalo, ze projedem. Stejne jsme odbocili, abychom se za pulkou otocili a vratili se. To jsme byli stale vysmati. Taky jsme jednou zabloudili, ridic blbe zabocil, blby je, ze nas to stalo dost casu. Pak jsme koupili sutr mezi kola, to se muselo uvolnit. Nez to vyresili, sli jsme se projit k mostu, kterej jsme i presli, vedeli jsme, ze tamtudy pojedeme. Ha! Najednou cumime, jak ten nas bus proste jede rovne a proste nam ujel :)) Samo jsme s sebou nemeli nic. Nakonec se to vyjasnilo, ridic si proste jel a nedbal na pokyny naseho pruvodce, proste Nepal 🙂 Tim to neskoncilo. Museli jsme vymenit bus, coz bylo domluveny, takze cajk. Byl mensi, vcetne sedacek, ale cesta stale stejna. Byli jsme uz naklepani, jak rizky 🙂 Najednou k nam pristupovali dalsi mladici, vysvetlilo se to tim, ze to jsou kluci, co jedou pro nejakyho nemocnyho. No a korunu tomu nasadila prekazka na ceste – jinej minibus, kterej mel rozbity kolo, stal uprostred cesty. To uz byla tma. Tak jsme pockali a na ubytko dojeli az kolem osme. Ale vadilo nam to? Nevadilo. Sprchu meli, studenou, ale berete vse, kor po tom prachovym dni 🙂
Vecere, pivko a hura do pelechu.

17.10. Machhakhola

Dnes rano jsme vychazeli v 8:30 a uz po svych. Nas pruvodce sel jako prvni, pak my a pak nosici. Jako posledni sel mistni pruvodce, ktery je na tomto treku nutnosti. Muzete to znat sebelip, bez mistnaka vas sem nepusti. Ten nas je Harry, pohodovej typek. Voni teda ti nosici taky. Sranda. Uz nam dali prezdivky. Tu svou vam nereknu, stejne byste mi neverili 😉 Staraj se o nas vlastne porad, i kdyz nenesou 🙂

U nosicu se to ma tak, ze prvni jde “bezec”, ten bezi dopredu zajistit ubytko pro skupinu. Nez se stanete bezcem, musite bejt nosicem a po bezci se muzete stat pruvodcem, ale maj pry celkem husty podminky ke splneni, delaj nejake zkousky bo co.

Cesta byla suprova,dnes jsme toho sice moc nenastoupali, ale porad to bylo a dolu, cesta tskova sterkova, prasna a sutry, obcas potucek. Jdu ve svych bezeckych, pancto pohory me zlobej, zitra je asi na chvili otestuju, pripadne budu prezouvat a nebo se konecne umoudrej! No a ty bezecky jsou samo mokry, kazdy vode se vyhnout nedalo. Ale ono to rychle schne v tomto pocasi. Je tu fakt bozsky, potime se sice jak blazni, ale to pocasi. Klidne muzete zavidet 🙂

Koukam, ze pisu jak Tatar, sedim tu se skupinkou a porad se neco vypravi. Pijeme cernej caj nebo masala caj a je nam fajn. Ze nepisu o pivu? No, snazime se, aspon nekteri z nas… ehm.

Jinak nejdeme jako skupina pospolu, jsme hezky rozlozeni, kazdej si jde, jak mu vyhovuje. Akorat ten Harry (mistni pruvodce) dnes “ztratil” hned dva lidi 😀 Proste se nekde zdrzeli a bylo, ale ono se to asi uplne neda. Dobry je, ze se vzdycky nasli :))

Kdyz jsme dosli do vesnicky (asi Lapubesi), zjistili jsme, ze jdeme moc rychle oproti planu a na obed je moc brzo, tak jsme sli dal a nakonec obedvali u vysunuteho mostu, hezkej. Mam ho, ukazu 😉

Jidlo je tu dost dobry, aspon co jsme do ted jedli. Nas pruvodce peclive vybira, uz vi, zna to tady jak svy boty. A taky jim vyhradne vegetariansky! A taky hodne, ach jaj, ale hlad je veliky.

Co tedy jime: MoMo – tasticky plnene zeleninou. Nebo nudle smazene, v omacce a nebo dnes treba vege ryze smazena. No ale hlavne: Dal Bhat = ryze a k tomu iks misticek. Dost dobry taky. To je narodni jidlo. Nosici vlastne jedi jenom to.

A ted uz jsme ubytovani, tepla sprcha i byla!! A zatim zadni pavouci, ale jsem ostrazita. Ale az vy si to budete cist, vse uz bude uplne jinak. Proste jedem bez signalu a taky to jde 🙂