Fotky budou orisek, to uz vim. Wifi teda temer vsude, pravda, ale ta kvalita…

Jsme na dalsim ostrove Panglao, ale tam jsme se museli nejak dostat – na kole, jak jinak. A nebyla to kratka trasa – ujeli jsme pres 70 kilometru na slunicku a s zadnym vetrem v zadech. A rozhodne to nebylo po rovince. 

Rano jsme vyrazeli bez pruvodce, ten zustal vyrizovat uraz jedne pani ze skupiny. Bohuzel ji srazil opily chodec. Mysleli jsme, ze ma vyhozeny loket, ale bohuzel je to zlomene. V tuto chvili ma uz po operaci a za dva dny se chce ke skupince opet pridat – OBDIV! 

Pojeli jsme Cokoladove hory – to je velka roztomilost. S cokoladou to nema nic spolecneho, jen ze jednou za cas zhnednou, tak proto. Ale jsou to takove kulate kopecky, jeden vedle druhyho, jak kdyby je tam nekdo vysazel do roviny. Fotku zkusim (mam lepsi, ale na jinym zarizeni a uz to nechci riskovat)

 
V Cokoladkach jsme se zastavili na atrakci: nejmensi opicky na svete. Vsehovsudy jsme videli 4. Spaly a nebyly moc videt. Pruvodcu tam bylo vic, nez tech opic. Maly jsou tak do dlane a co jsme videli, tak opet roztomilost sama.  

Zkusili jsme tam cervy smazene v igelitu balene a bylo to fakt dobry. Lepsi, nez krupky. Dobre, stejne dobry. 

Jinak jak funguje takova cykloskupina: kazdej jezdi ruzne rychle, na ruznym kolem – trek bo horak, ale to vlastne nehraje roli. Trasa je celkem jasna, i kdyz ja jsem posera a sama bych proste nejela! (Vim, mate ze me, nekteri, radost). Takze se ruzne tvori podskupinky, ktere se sem tam potkavaji. Vetsinou na sebe hulakame u obcerstvovacek. Ale kdo kde zastavi, pocka, pomuze – to je na kazdem. Hlavni je se sejit v cilove destinaci. Musim ale rict (a rikaj to i ostatni, co tu zkusenost uz maji), ze jsme fakt supracka skupina. Je to fajn, nikdo vas nenecha ve stychu, pockame na sebe, za tmaveho vecera cekame na zbytek (s pivem) a signalizujeme „tady je cil“. Nejpomalejsi clen vyrazi vzdy napred, protoze vi. My na nej zase cekame na kopci nebo u odbocky. A kdo chce jet sam, tak jede.

Sedli jsme si skvele a to se pocita!

Ten den jsme ujeli asi nejdelsi trasu, nakonec jsme se dostali pres most na ostrov Panglao. 

Tady jsme ted a mame vlastne nejhezci ubytko zatim (sprcha a wc na pokoji – luxus). Taky jsme dnes meli nejlepsi veceri (ryby a morsky veci) a pocasi je super. Zatim jsme vsehovsudy zmokli jednou. Jinak to jsou lehky cyklohadry, vecer saticky a par opalenych (ehm, spalenych)obrazcu po tele 🙂

Dnes byl den bez kol: misto toho se jelo snorchovat na jeden ze sedmi tisicu ostrovu, ktere Filipiny vlastni. Snorchlovala jsem vlastne poprve a bylo to fajn – jen to moc neumim a o to vic blbe dejcham, coz se mi potvrdilo na dalsi zastavce, kde jsme pozorovali zelvy. Teda jak kdo. Ja to nedala. Byly velky vlny, byli jsme v hloubce a ja nemela ty veci na nohy. Nez jsem tam doplavala, tak jsem toho mela plny kecky a nemohla uklidnit dejchani, neprijemnej pocit jak svin. Pak asi i mala panika, tak jsem plavala zpet k barce. Muzete mit spoustu reci, jak to mam delat spravne a co vsechno jsem delala blbe – ja vim jen to, ze to urco budu dal zkouset a priste nas cekaj zraloci 🙂 Jo a videla jsem velkyho pruhovanyho hada! Ha! 

Urcite zapominam na spoustu dalsich veci. Ale ted uz nevim a jen si doufam, ze se to spravne ulozi a treba budu mit stesti sem nahodit i nejake fotky. 

Jinak jeden poznatek: cestovat na kole je proste bomba. Vidite toho tolik! Jen se nestiha fotit, ale to vem cert. Jsme tu za exoty a Filipini jsou fakt mensi, nez ja! A taky uz vim, proc jsme si to kolo sem vezli – nechtela bych jet 70km na jejich kole, ale to se musi videt. Mozna vyfotim nekde. 

Jinak kolo jsem dokupy sama nedala. Se fakt nedalo, ale aspon ty min zasadni veci ano. Jo a taky je dobry si priste tu „univerzalni one size“ brasnu na riditka vyzkouset na to konkretni kolo… To me trochu vypeklo, ale vse vyreseno! Ucim se zde kazdym dnem, mi verte 🙂

Fotka asi nebude. Nevadi. Mozna priste, ale v dalsich dnech novou zpravu necekejte nebo se zpozdenim. Zitra rano vyrazime lodkou i s koly na ostrov Siquijor, kde neni signal, natoz wifi. Maj tam bejt jeskyne, vodopad kam se skace, motylia hlavne samani. Takze jsme zvedavi a at zijou Filipiny! Jinak jidlo zatim nic moc, zlata SriLanka!

KRASNE VANOCE VAM PREJI! Uzijte si to a tesim se, ze zajdeme na RUM, az se vratim – ten tu totiz popijime kazdy vecer. Not bad! A nebojte se, pokud se neozvu, proste divocina. Zatim pa. 

Jo a komentare sem ale hazet muzete, to ne ze ne 🙂 budu rada. 

Zdravim z ostrova Bohol! Je 21:49 a vetsina se uz pomalu zveda a jde spat. Nechci si zkazit povest hned na zacatku a zarizuju si dalsi pivko: San Miguel – dobry. Ale jinak mezi nami: unava prevelika!

Z Prahy jsme leteli do Soulu 10 hodin, bylo to ok, jen se nedalo spat. Soul byl celkem hustej: velky a krasne zarizeny letiste. Dokonce je moznost jet na organizovanou tour: jedno, dve … az petihodinovou prohlidku nekam za letiste. My jeli na hodinovou a bylo to fakt prapodivny. Ze Soulu, samozrejme, nevidite nic. Jen sedo-divny vsechno – i slunce. 

Odvezli nas k nejakemu jakoze chramu. Vypadalo to jako opustene detske hriste. A bylo pet stupnu! Nejlepsi bylo, ze jsme se malounko prospali na ceste zpet na letiste. 

Soul mi barevne sedi

  
Jinak letiste jako takove – super. Skvela vybavenost: wifi, ralaxacni zona, vse moderni a ciste. A ma strucnost odpovida nalade tam, i nynejsimu rozpolozeni. 

Dnes to byl narocny den: nevyspani, chaos ve meste Cebu, prvni jizda na kole, zlomenej loket – ne muj! Ale i tak blby. No a pak spoustu dalsich krasnych zazitku… Zkusim fotky a priste snad vic pismenek… Nejdou 🙁