Nestihám psat. Jen malokdy je cas, ze by clovek premyslel, co prave bude delat. Je to az k nevire, ale bud slapeme na kolech, balime, spime nebo pijeme rum. Maj ho tu fakt dobrej. 
V tuto chvili prave sedim na trajektu a odjizdime z ostrova Siquijor, kde nebyl skoro signal, natoz internet. Dostat se na tento ostrov byla celkem legrace. Z plaze jsme se nalodili na ne prilis velkou lod. Panove ze skupiny i Filipini skvele pomohli nanosit bagaz i kola. Pekne nad hlavou. Cesta samotna byla oukej, jen ti, co sedeli na slunci se mirne pripekli. 

Pocasi nam teda vychazi, to se se Srilanou z lonska neda srovnat. Postupne si nechavam na tele vypejkat ruzny geometricky tvary. Zustat namazana jde tezko (teda pres den). Clovek se tu fakt vopoti jak pes. Co se dale se Srilanou neda srovnat je jidlo. To tu teda dobry neni. A prej se to i rika, ze Filipini to jidlo maji z cele Asie nejhorsi. Jeste, ze ta ryze se da jist. Ovoce – na to se me neptejte, to ja proste nemusim. 

Ale zpet na nasi malou lod – pripluli jsme k ostrovu Siquijor a zacli hledat misto k zakotveni. Nasi namornici nechteli z nejakeho duvodu do pristavu, asi prachy. Blby ale bylo, ze u brehu jsou hodne sutry, koraly a malo vody. Parkrat jsme malem narazili.  Bylo to chvilema drama. Az na ctvrty pokus jsme pristali a po pas ve vode se brodili ke brehu – s temi koly je to nekdy vtipny. 

Pak jsme slapali asi 23 kilaku do resortu, kde jsme bydleli. „Resort“ zni fakt dost vznesene. 🙂 Se spolubydlici Mirkou jsme to vyhraly a mely ubytko hned u more. To bylo super! Nase vanocni ubytovani. Vecere byla rychla a jestli chutna, tezko rict. Vetsinou na jidlo nebyva moc cas, tak si to clovek vychutna, i kdyz to neni uplne cajk. Ale rybu jsme meli. 

Stedry vecer jsme pak travili s pivem, colou a rumem. I nocni koupacku jsme stihli. A hada jsme videli, prej prudce jedovatej, ja nevim, moc jim to neverim. Byl to fajn vecer. 

Druhej den jsme se sesli na snidani – jako velky vyspavani tady nehrozi. Vetsinou v sedum vstavacka, pak snidane, baleni a uz se jede dal. Tady jsme ale zustavali jeste dalsi noc, ale zase jsme jeli na vylet. Snidani tu mivaj americkou nebo filipinskou. Rozdil je v rejzi a toastu, slanine a rybe. Tady jsme ryzi dostali vsichni, pak vajicka a rozdil byl jen bud parek nebo slanina. Jo a bylo to studeny. Jsou tu vtipni. 

Vylet byl super: dojeli jsme nejdriv k travertinovym vodopadum Cambugahay, ze kterych se skace dolu do super tyrkysove vody. Tak 3 metry maj a skocila jsem si to dvakrat. O patro vys pak byly masazni vodopadky. Bylo to fajn. Zpestreni a hlavne super osvezeni. Potom se skupina rozdelila na ty, co se jedou flakat k mori a na ty, co se projedou do mistnich hor. Kam myslite, ze jsem se zaradila? Jako dlouho jsem to zvazovala. Bylo jasny, ze ty hory budou makacka. 

Dohromady jsme ten den ujeli 57 kilaku, coz se nezda tak moc, ale vyjeli jsme z 0 nadmorske vysky a dojeli do cca 550 metru a nastoupali jsme 1111 metru – huuuusty. Makacka jak svin. Jsem takhle na kole jeste asi nemakala. Ale bylo to super. Jeli jsme dzungli, kde se to pekelne smekalo. Videli jsme siroko daleko a obcas super sjezdy na super rozbitych silnicich. Jsem rada, ze mam s sebou horaka. Sice jedeme 90% asfalt, ale dost deravej. 

Jo a od uplnyho zacatku jsme prej ujeli cca 230 kilometru. Jak jsem se bala, ze se tu najede malo a bude to lazo plazo, tak uz se nebojim. Pruvodce Petr je trochu silenec a v klidu nas fakt nenechava. A je to dobre. Vcerejsi hory byl skvelej zazitek. 

Taky jsem zjistila, ze na tom kole fakt neumim – blbe prej řadim (tohle slovo pisu s diakritikou, abyste fakt vedeli, co myslim :))

Ted teda na ceste na ostrov Negros, ten si asi jako jedinej budu pamatovat i se jmenem. Ceka nas mestecko Dumaguete a hotel bez more, ale s bazenem. Kterej prej zavira v sedum. A ze se tam nesmi pit alkohol. To nas trochu vylekalo, ale prej to nebude tak horky a nejaky pivko se tam propasovat da.  Uvidime. 

A zitra vyjezd na Twin Lakes zatopenej sopecnej krater nebo co. Tusim, ze zas budou dve skupinky a taky tusim, kde skoncim. Ach jaj, to bude bolet. Rozhodne nejsem nejrychlejsi ze skupiny, i kdyz se radim k te mladsi mensine. Starici nam slusne natrhavaji prdel, jak se lidove rika. 

Pokud by vas neco zajimalo konkretniho, poslete komentar. Urco vam toho chci dycky napsat vic, ale bud to zapomenu nebo uz to neni tak dulezity. Skupina funguje stale skvele, pruvodce je fajn, pocasi drzi a na praci jsem si vzpomnela az ted poprvy 🙂

Fotky me stvou, ze sem nejdou, ale tak holt ukazu doma. Ono se teda z toho kola blbe foti a clovek na to obcas ani nema naladu, ale treba jich aspon nebude tolik 🙂

Fotky budou orisek, to uz vim. Wifi teda temer vsude, pravda, ale ta kvalita…

Jsme na dalsim ostrove Panglao, ale tam jsme se museli nejak dostat – na kole, jak jinak. A nebyla to kratka trasa – ujeli jsme pres 70 kilometru na slunicku a s zadnym vetrem v zadech. A rozhodne to nebylo po rovince. 

Rano jsme vyrazeli bez pruvodce, ten zustal vyrizovat uraz jedne pani ze skupiny. Bohuzel ji srazil opily chodec. Mysleli jsme, ze ma vyhozeny loket, ale bohuzel je to zlomene. V tuto chvili ma uz po operaci a za dva dny se chce ke skupince opet pridat – OBDIV! 

Pojeli jsme Cokoladove hory – to je velka roztomilost. S cokoladou to nema nic spolecneho, jen ze jednou za cas zhnednou, tak proto. Ale jsou to takove kulate kopecky, jeden vedle druhyho, jak kdyby je tam nekdo vysazel do roviny. Fotku zkusim (mam lepsi, ale na jinym zarizeni a uz to nechci riskovat)

 
V Cokoladkach jsme se zastavili na atrakci: nejmensi opicky na svete. Vsehovsudy jsme videli 4. Spaly a nebyly moc videt. Pruvodcu tam bylo vic, nez tech opic. Maly jsou tak do dlane a co jsme videli, tak opet roztomilost sama.  

Zkusili jsme tam cervy smazene v igelitu balene a bylo to fakt dobry. Lepsi, nez krupky. Dobre, stejne dobry. 

Jinak jak funguje takova cykloskupina: kazdej jezdi ruzne rychle, na ruznym kolem – trek bo horak, ale to vlastne nehraje roli. Trasa je celkem jasna, i kdyz ja jsem posera a sama bych proste nejela! (Vim, mate ze me, nekteri, radost). Takze se ruzne tvori podskupinky, ktere se sem tam potkavaji. Vetsinou na sebe hulakame u obcerstvovacek. Ale kdo kde zastavi, pocka, pomuze – to je na kazdem. Hlavni je se sejit v cilove destinaci. Musim ale rict (a rikaj to i ostatni, co tu zkusenost uz maji), ze jsme fakt supracka skupina. Je to fajn, nikdo vas nenecha ve stychu, pockame na sebe, za tmaveho vecera cekame na zbytek (s pivem) a signalizujeme „tady je cil“. Nejpomalejsi clen vyrazi vzdy napred, protoze vi. My na nej zase cekame na kopci nebo u odbocky. A kdo chce jet sam, tak jede.

Sedli jsme si skvele a to se pocita!

Ten den jsme ujeli asi nejdelsi trasu, nakonec jsme se dostali pres most na ostrov Panglao. 

Tady jsme ted a mame vlastne nejhezci ubytko zatim (sprcha a wc na pokoji – luxus). Taky jsme dnes meli nejlepsi veceri (ryby a morsky veci) a pocasi je super. Zatim jsme vsehovsudy zmokli jednou. Jinak to jsou lehky cyklohadry, vecer saticky a par opalenych (ehm, spalenych)obrazcu po tele 🙂

Dnes byl den bez kol: misto toho se jelo snorchovat na jeden ze sedmi tisicu ostrovu, ktere Filipiny vlastni. Snorchlovala jsem vlastne poprve a bylo to fajn – jen to moc neumim a o to vic blbe dejcham, coz se mi potvrdilo na dalsi zastavce, kde jsme pozorovali zelvy. Teda jak kdo. Ja to nedala. Byly velky vlny, byli jsme v hloubce a ja nemela ty veci na nohy. Nez jsem tam doplavala, tak jsem toho mela plny kecky a nemohla uklidnit dejchani, neprijemnej pocit jak svin. Pak asi i mala panika, tak jsem plavala zpet k barce. Muzete mit spoustu reci, jak to mam delat spravne a co vsechno jsem delala blbe – ja vim jen to, ze to urco budu dal zkouset a priste nas cekaj zraloci 🙂 Jo a videla jsem velkyho pruhovanyho hada! Ha! 

Urcite zapominam na spoustu dalsich veci. Ale ted uz nevim a jen si doufam, ze se to spravne ulozi a treba budu mit stesti sem nahodit i nejake fotky. 

Jinak jeden poznatek: cestovat na kole je proste bomba. Vidite toho tolik! Jen se nestiha fotit, ale to vem cert. Jsme tu za exoty a Filipini jsou fakt mensi, nez ja! A taky uz vim, proc jsme si to kolo sem vezli – nechtela bych jet 70km na jejich kole, ale to se musi videt. Mozna vyfotim nekde. 

Jinak kolo jsem dokupy sama nedala. Se fakt nedalo, ale aspon ty min zasadni veci ano. Jo a taky je dobry si priste tu „univerzalni one size“ brasnu na riditka vyzkouset na to konkretni kolo… To me trochu vypeklo, ale vse vyreseno! Ucim se zde kazdym dnem, mi verte 🙂

Fotka asi nebude. Nevadi. Mozna priste, ale v dalsich dnech novou zpravu necekejte nebo se zpozdenim. Zitra rano vyrazime lodkou i s koly na ostrov Siquijor, kde neni signal, natoz wifi. Maj tam bejt jeskyne, vodopad kam se skace, motylia hlavne samani. Takze jsme zvedavi a at zijou Filipiny! Jinak jidlo zatim nic moc, zlata SriLanka!

KRASNE VANOCE VAM PREJI! Uzijte si to a tesim se, ze zajdeme na RUM, az se vratim – ten tu totiz popijime kazdy vecer. Not bad! A nebojte se, pokud se neozvu, proste divocina. Zatim pa. 

Jo a komentare sem ale hazet muzete, to ne ze ne 🙂 budu rada.